Sk 2:22-39   Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. David o něm praví:‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí. Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. David nevstoupil na nebe, ale sám říká: Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy. Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům:„Co máme dělat, bratří? Petr jim odpověděl:„Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? (Ž 27,1.7a.9)

Písně: 353; 367; 645; 385

První čtení: Žalm 110,1-5a

Milí bratři a sestry!

Pán vstoupil na nebe. Byl vyvýšen na pravici Boží. To jsme si někteří připomínali a slavili ve čtvrtek, ve svátek Nanebevstoupení Páně. Náš dnešní text z Petrova kázání mluví však také o Pánu, který je po pravici člověka. Petr citoval vyznání žalmisty, pro kterého to byl stejně jako pro apoštola důvod k radosti a chválám. A my se smíme nechat ujistit: to oboje platí – vítězný Pán je opravdu na pravici Boží, kde je mu svěřena veškerá moc na nebi i na zemi, a přitom si současně smíme být jisti, že je po pravici každému z nás, na pravici všech svých věrných vyznavačů. A neopustí je po všecky dny až do skonání světa. Jak to slíbil učedníkům, než byl vzat na nebe.

Proč? Co On dělá, když je nám po pravici? Proč je pro žalmistu a také pro nás tak dobré, že Pán je vedle nás?

Když se člověk učí řídit auto, sedí mu po pravici instruktor. A mnohdy si ten žák třeba říká: Kdyby tak už vedle mne neseděl, vždyť já už to umím a jezdil bych raději sám a po svém. Já si poradím, co on má na mne pořád co dohlížet? Ale pak nastane nějaká složitá situace – a jak je to dobré mít vedle sebe spolehlivého rádce! A jak je dobré, že ten po pravici může v nejkritičtější chvíli zasáhnout do řízení a zachránit bezradného žáka, který ve své domýšlivosti nakonec selhal!

Tak stojí Pán v našem životě stále blízko nás, vedle nás, nebo jde kousek před námi. A žalmista si je jist, že ani smrt na tom nic nezmění, protože právě když je člověk v koncích, bezmocný a bezradný, je nejlépe vidět, jakou je nám náš Pán oporou, když nikdo jiný už zachránit nemůže. Apoštol Petr tedy převzal slova žalmu Davidova a vysvětluje, jak se naplnila v Ježíši Kristu. Jak platí, že On je ten, kdo stojí při nás a chrání nás. Nejdřív ve svém kázání jednoduše o Ježíši vypravuje: Byl to muž, který všude konal mocné činy a znamení. To se všem líbilo, na tom se i my shodneme, že Ježíš Nazaretský konal mnoho dobrého během svého krátkého života. Léčil nemocné, sytil hladové, přiváděl hříšníky zpět k Pánu Bohu a do společenství s lidmi. To se lidem líbí a s tím souhlasí, když jim vyprávíme o Bohu, který zasahuje, když jsme v koncích a pomáhá. To je to, co od něj čekáme a k čemu ho potřebujeme.

A tu najednou nastane v Petrově kázání překvapivý zlom, když on řekne, že tomuto Ježíši nechtěli jeho posluchači poskytnout místo ve svém životě. Vadil jim tak, že se ho nakonec rozhodli zbavit. Jako když ten sebejistý řidič nechá svého instruktora a poradce vystoupit a už o něho nestojí. Pak on prostě po jeho pravici není ve chvíli, kdy by ho potřeboval. „Vy jste ho ukřižovali“, říká Petr. Kdo? U soudního jednání, kde byl Ježíš odsouzen, bylo z těch Petrových posluchačů asi jen velice málo a z nás tam nebyl nikdo. Přesto platí apoštolovo kázání jim i nám. Protože my také vystrkujeme Ježíše ze svých životů, jakmile vyjde najevo, že jediné, co on žádá je, aby Bůh byl v našich srdcích na prvním místě. Před penězi a zábavou, před zaměstnáním a dokonce leckdy i před členy rodiny. Tento nárok přehluší i vděčnost za jeho pomoc a všechna znamení, která se v našem životě udála. Člověk se toho raději vzdá, jen aby byl na prvním místě on sám. Všechno si řídil sám, rozhodoval a na nikoho se neohlížel. Ježíšova kázání nás náhle obtěžují natolik, že si raději chceme žít po svém. A je málo platné všechno, co jsme s Pánem prožili a za co jsme ho chválili. Vše je zapomenuto ve chvíli, kdy si on dělá nárok na první místo v našem srdci. Ale o to právě jde. Je to lidská vina, že Boží Syn skončil na kříži. Vina nás všech, kteří se Bohu vzpíráme, jakmile mu máme vzdát čest před sebou samým a potlačit všechno, co překáží. I my jsme tím Petrovým kázáním obviněni. Dál se nedostaneme, pokud to neuznáme.

Významné na našem textu však je, jak ta žalující věta v Petrově řeči pokračuje: „Toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, toho, kterého jste vystrčili ze svého života, toho Bůh vzkřísil, toho učinil Pánem a Mesiášem.“ Dal mu svou moc – pro nás a pro tento svět. To znamená: Bůh se nás nevzdal. Bůh staví našeho ochránce a rádce, toho řidiče na místo, odkud jej už nikdo nemůže srazit. A tak jej učinil Pánem a mistrem v našem životě. My si těžko dnes umíme představit událost nanebevstoupení – víme, že nebe není jen kousek nad námi. Ale smyslem nanebevstoupení – už pro první křesťany – nebylo představovat si zařízený Boží byt na oblacích; nýbrž to, že Ježíš již není omezen smrtí a všemi závorami a hranicemi, které svírají náš pozemský život. Ale je u Boha a odtamtud vládne. To je smysl slov „trůní po Boží pravici“. Tak ho Bůh povýšil, aby On byl s ním a tím také mohl být stále s každým z nás, aby mohl vést a chránit svou církev na zemi. Aby mohl pomáhat nekonečně víc, než tehdy, když mezi lidmi chodil.

A pak jsme četli, že ti, kteří to od Petra slyšeli, byli zasaženi v srdci. To je rozhodující i pro nás, aby zvěst o Ježíši Kristu se dotkla našeho srdce. Nemusí to být nějaký otřesný a nápadný zážitek. U každého to může vypadat jinak. Ale přece to má velký význam a velké důsledky. Ti lidé v Jeruzaléme nejdřív poslouchali kázání a pak, protože je zasáhlo, se ptali: Co máme dělat?

To je docela jednoduchá, praktická otázka a přitom zasahuje hluboko do našeho každodenního života. Co máme dělat? A Petr odpověděl právě tak prostě: „Obraťte se!“ To není nějaký náboženský úkol, sypání si popele na hlavu a pod. To znamená docela prakticky: Zastavte se na své cestě a vydejte se opačným směrem. Když někdo chce dorazit odtud do Prahy a namíří si to na Hradec Králové, pak mu nepomůže, když pojede seberychleji. Jinak k cíli nedorazí, než když ho někdo upozorní: musíš zastavit, obrátit se a vydat opačným směrem. Potom teprve pospíchat a namáhat se bude mít smysl.

To Petr míní: abychom se otočili, nechali marné štvanice za falešným cílem a dovolili Ježíši, aby on řídil a vedl náš život a dal mu správný směr a smysl. Aby nám pomohl dostat se k cíli.

Možná ještě ve všem nerozumíme. Možná nedovedeme vyjádřit, co pro nás Kristova vláda znamená. A už vůbec si neumíme přestavit, jak je možné, aby byl na nebi a přitom se všemi námi. Ale přece už můžeme tušit a cítit: V Ježíši je síla a moc, která dokáže našemu životu dát potěšení a naději a novou energii a smysl. A tím ta změna začíná a to se v životě projeví. To může být to, co Petr nazývá obrácením a také odpuštěním a smířením s Bohem. Protože hřích není nic jiného, než že jdeme špatným směrem a že si tím škodíme. Třeba jdeme i s velikým nasazením a upřímností a ono to vypadá, že se nám i daří, ale přitom jdeme pořád dál a dál od Boha. A Petr říká: to se změní, když zaslechnete Boží slovo. Když zaslechnete, že Bůh přesto, že jsme ho zavrhli, se od nás neodvrátil, ale dál o nás stojí a nabízí nám pomoc. A k tomu pro nás ustanovil Ježíše po své pravici. Stačí, když to slyšíme a tím nepohrdneme. Když přijmeme Ježíše za svého Pána a uznáme jeho moc nad světem i nad našimi životy.

Nakonec čteme ještě něco pozoruhodného: To, co je zde, říká Petr – to „platí vám a vašim dětem a všem široko daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Tedy nám i našim dětem, které nám často dělají tolik starostí, které těžko hledají dobrou cestu. I pro ně je to nejlepší. Ale především to platí pro ty vzdálené; ty, kteří na cestě bez Boha a od Boha už urazili takový kus, že se nám zdá nemožné, aby byli ještě k dosažení. Pán, který vstoupil na nebesa, k nim nemá tak daleko. I k nim může dolehnout jeho hlas i je si může povolat, obrátit a stát se jim tím, kdo vede a dovede k cíli. I jim chce stát po pravici a chránit je před mocí říše smrti.

Všichni jsme na tom stejně, blízcí i vzdálení. Všichni bez něho bloudíme a havarujeme, všichni ho potřebujeme. Všem nám platí to skvělé zaslíbení, že ho Bůh k tomu ustanovil, aby nad námi byl Pánem i učitelem, a – to je to nejdůležitější – Mesiášem. Ustanovil ho a postavil po své pravici a on vskutku stojí – neotřesitelný, neporazitelný nepřáteli, ať po něm házejí zlými slovy a posměchem, ať ho chtějí sesadit a odstranit. On stojí po Boží pravici a stejně pevně se staví na pravici každého z nás, abychom věděli, kde je cíl, co je kupředu a co je zpět, co je dobré a co je zlé, co je život a co je smrt. Abychom především přijali to nejdůležitější: Bůh chce vzít náš život do ruky. Proto poslal Ježíše na svět a po smrti na kříži ho vzkřísil a ustanovil naším Pánem navěky.

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, vyznáváme ti, že nic nám nedělá takové potíže, jako předat ti řízení našich životů. Mnoho jsme toho kvůli tomu pokazili, minuli dobrý cíl, přehnali, ublížili … Prosíme o tvé odpuštění. A děkujeme za ně. Vezmi náš život do své mocné a milostivé ruky, prosíme. Amen.