Introit: „Kristus byl vzkříšen! Kde je, smrti tvé vítězství? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1Kor 15)

Písně: 541; 540; (545-zpěváci); VP-757; 549

Čtení: 1Sam 2,1–2.4.6–10

Milí bratři a sestry,

slyšeli jsme: „Ježíš přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je … A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Řekl to svým jedenácti učedníkům. Těm, kteří mu zbyli. Zmatení, vystrašení. Ale přece jen dychtivě očekávající, co se stane v Galileji, tam, kde to všechno začalo. Stojí teď na hoře a i tentokrát tu něco nového začíná, co je spojeno s Ježíšem. Je jich však jen jedenáct. Prázdné místo po tom dvanáctém bude dlouho bolavé. A zprávu o vzkříšení jim předaly jen dvě ženy. Takové jsou to skromné začátky. Jsou skromné na lidské straně. Ale na straně Boží skromné nejsou. Jsou naopak velkorysé. Vzkříšený Pán má totiž moc. „Veškerou moc na nebi i na zemi.“ To má přece jenom Bůh! Ale vzkříšený je opravdu Bohem, naším Bohem a Pánem. Ti první svědkové tím byli docela přemoženi. Proto se mu klaněli. Ženy dokonce objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Poznali, že je to On, Ježíš, kterého viděly umírat na kříži.

Všichni to tak viděli? Všichni hned uvěřili?

Ne, všichni ne. Dokonce v tom malém hloučku jedenácti jsou někteří, kteří „pochybovali.“ Skoro se za ně stydíme, když to čteme. Vždyť co už by chtěli víc?! Živý Pán je zde! Tak o čem vlastně pochybují? Možná o svém vlastním zraku, jestli je nešálí. Nebo o tom, že je to opravdu Ježíš a ne nějaký přízrak? Není to tu napsáno, a tak se můžeme jen dohadovat. Nebo si sáhnout do svědomí a přiznat si, jak je to s námi. Jestli my, první den po sobotě, na Boží hod velikonoční, jsme mezi těmi, kteří věří nebo pochybují. O sobě nebo o Ježíši. O velikonocích vůbec. Držíme tu tradici, ale její obsah je nám někdy vzdálený. Mícháme si do těch pár dnů volna všelijaké lidové zvyky, radost z oživení přírody a Ježíše někdy k tomu přirovnáváme. Ale on není jako příroda. On se každoročně pod zem nevrací. Nikdo jej na Velký pátek do hrobu znovu neukládá. Jen si to připomínáme, že tam jednou byl a to ne kvůli úrodě, ale kvůli našemu vysvobození z pout smrti a hrobu.

U hrobu přece nikdo držen není. Hrob je prázdný a výmluvně nepotřebný. Anděl Páně se tam chová tak svrchovaně! Těžký kámen od hrobu odvalil a sedl si na něj. To moc uctivě nevypadá. Ale jeho zájem je jiný, než tu vyjadřovat úctu k mrtvému. On nepotvrzuje moc smrti. Naopak, přichází, je poslán, aby ukázal, že Bůh má nad tímto místem – a všemi dalšími hřbitovními místy – moc. A kdo chce mrtvé udržet v hrobě, jako ti římští strážci, ten se musí bát. Strnuli strachem jako mrtví. Vypadá to skoro jako vtipná výměna rolí. Tak Bůh převrací úmysly těch, kdo mají zbraně a sílu. Místo už neovládají svou silo a zbraní, docela zchromnou – nejsou schopni ničeho. Kdo však hledá ukřižovaného Ježíše, jako ty dvě ženy, tomu je dodána odvaha: „Vy se nebojte! Ježíš v hrobě není. Byl vzkříšen, jak řekl.“ Andělským slovem jsou povzbuzeny, aby šly s tou zprávou za učedníky. „Jděte to povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho spatří.“

A tak s radostí i chvěním jdou. A právě na té cestě s evangeliem, které mají vyřídit, je potkává Ježíš. Vidí je, jak na hrobě už nelpí. Ale jdou, ještě rozechvělé z toho mimozemského setkání, a přece s velikou radostí běží za učedníky. „Buďte pozdraveny.“ Řekl ženám a říká to i nám. Jeho pozdrav je aktuální stále, ale nejvíc o velikonoční neděli, protože tak zdraví jen ten živý. To není hlas ze záhrobí. A po tom pozdravu a radostném i uctivém objetí z nich činí první misionářky.

K čemu jsou vyslány ty ženy? K setkání se svými druhy, aby jim vyřídily dobrou zprávu, evangelium. Všímejme si, jak to začalo a jak to pokračuje. Koho si Pán používá. Žádné zvláštní kapacity. Docela obyčejné ženy, které však milují Ježíše a docela se nechají „unést“ radostí, že byl vzkříšen. Tu zprávu předaly. Protože učedníci udělají přesně to, co po nich Pán chtěl. Čekali na něj v Galileji.

I když někteří z učedníků, jak jsme četli, pochybovali, když Ježíše viděli vzkříšeného, přece apoštoly tu jsou nazváni všichni. Všichni jsou Ježíšovými vyslanci. Každý z nich třeba důvěru sám k sobě nemá, ale Pán k nim důvěru má. Zmocňuje své bývalé učedníky k misijní práci. „Jděte ke všem národům!“ Jděte dál než od prázdného hrobu do Galileje. Ke všem národům světa. Pán slibuje, že bude s nimi. „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“A oni opravdu šli, protože moc Ježíšova na nebi i na zemi je provázela. A opravdu získali mnoho nových učedníků, pokřtili je ve jméno trojjediného Boha a učili je, aby zachovávali všecko, co jim Ježíš přikázal.

Tato mise dosud není u konce. Ba, v mnoha národech už někteří mezitím zase zapomněli. Jako někteří z jedenácti, kteří byli kdysi povoláni, aby všechno opustili a stali se „rybáři lidí,“ možná na to po všech zkouškách zapomněli. Ale Pán nezapomněl. Ani na nás nezapomněl. Na to, že nás oslovil a povolal a ve křtu nám dal podíl na své smrti i vzkříšení! Ani smrt a hrob nemůže zrušit jeho povolání a jeho křest. V tom je mocné ujištění pro nás, kteří jsme kdysi dávno byli pokřtěni a třeba to velké odhodlání po letech vyvanulo a překryly je různé starosti a strachy. Vzkříšený Ježíš však se nám připomíná – třeba právě dnes, kdy jsme pozváni svůj křestní slib obnovit. A připomene se nám, když bude stejným křtem pokřtěna Amálka, která v něho uvěřila zprostřed národa, který už Ježíše příliš nezná.

Modlitba: Vzkříšený Pane, s úlevou se vydáváme znovu na cestu, abychom se s tebou setkali. Prosíme, naplň nás velikou radostí jako ty první svědky, abychom nesli evangelium všude, kam nás pošleš. Amen.

Vyznejme svou víru v trojjediného Boha slovy Apoštolského vyznání víry

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.