Pobožnost pro 3. neděli velikonoční s kázáním na Jan 10,11-16: nahrávka a text

Kázání: Kateřina Roskovcová
Zpěv: komorní pěvecký sbor Východomoravského seniorátu ČCE pod vedením Evy Ježíkové
Varhany: Jan Trusina

 

 

Pozdrav Milí přátelé, bratři a sestry, zdravím vás pozdravením vzkříšeného Ježíše, s nímž přišel ke svým vystrašeným učedníkům: Pokoj vám!

Dnes je 3. velikonoční neděle. Někdy se jí říká „neděle Božího milosrdenství“ – podle začátku Žalmu 33. Společně si teď ta slova připomeňme:

Introit Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď Hospodine s námi; na tebe s důvěrou čekáme! (Ž 33,5b.6)

Píseň 191 Svou oslav Pána písní

Modlitba Milosrdný Bože, děkujeme ti, že jsi svého Syna vzkřísil z mrtvých a tak i nám jsi dal jistotu, že smrt je přemožena a Kristus je vítězem! Ty vidíš, jak s námi cloumá pokušení nevěry. Jak snadno nás ovládne hlas světa, hlas marnosti, egoismu, nesnášenlivosti. To všechno nás od tebe odvádí. – Nechceme tomu podlehnout. Pane, prosíme o tvou pomoc. Posilni naši víru svým evangeliem, které vede k životu. Pronikni do našich domovů a srdcí a přines tam svůj pokoj. Upokoj nás a naplň svou láskou tak, abychom byli živi k tvé cti a slávě. Amen.

Biblické čtení (Ježíš říká:) Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (Jan 10,11–16)

Kázání Já jsem ten dobrý pastýř. Tak se nám, milí bratři a sestry, Ježíš před­stavuje. My už ten obraz známe a máme ho rádi. Pastýř, který nese na ramenou ovečku – to je vůbec nejstarší starokřesťanské vyobrazení Ježíše, našlo se v římských katakombách. Ano, známe Ježíše jako toho dobrého pastýře. Otázka však je, zda ho tak bereme vážně, tedy zda právě jím se dáváme vést, jeho následujeme. Věříme mu opravdu, že právě on je TEN dobrý pastýř?

1. My lidé potřebujeme někoho, kdo nás v životě povede. I v této naší emancipované době si vyhledáváme různé vůdce. Manažery, kteří pozvednou naše firmy. Politiky, kteří dají do pořádku naše města a obce. Ale i všelijaké osobní kouče a rádce, terapeuty, kteří nás vyvedou ze smutku, pomohou nám překonat životní krize. Potřebujeme v lecčems, aby nás někdo vedl a hledáme si různé vůdce.

A někdy nemusíme ani moc hledat. Různí vůdcové si také hledají nás, nabízejí nám svou pomoc, ledacos slibují. Zazvoní u našich dveří, čteme jejich nabídky na plakátech, slyšíme je z televize. I dnes je spousta pastýřů, kteří se ucházejí o naši přízeň.

A mezi nimi Ježíš, s tím jednoznačným prohlášením: „já jsem!“ „Já jsem ten dobrý pastýř!“ Věříme mu? On spolu s tím prohlášením – které je vlastně pozváním – nabízí i měřítko či zdůvodnění: jak se pozná opravdu dobrý pastýř, proč on, Ježíš, o sobě může prohlásit, že je dobrý pastýř.

Dobrý pastýř se pozná, když jde vlk. Vlk je pro ovce zásadní nepřítel. Nepřítel, který ohrožuje jejich život – „vlk ovce trhá“, tedy zabíjí. Nepřítel, který ničí jejich soužití – „vlk ovce rozhání“, stádo se rozprchne. Vlk je pro ovce nepřítel, kterému se nedokážou bránit. Proti jeho zubům nepomohou kopýtka ani beraní rohy. Ale nepomohou ani rychlé nohy: ovce vlkovi neuteče. Dobrý pastýř se pozná, když na ovce jde vlk, říká Ježíš.

Vlk je totiž nebezpečný nepřítel nejen pro ovce, ale také pro pastýře. Tak jako roztrhá ovci, snadno zabije i člověka. Když se pastýř rozhodne bránit ovce před vlkem, riskuje tím svůj vlastní život. Tohle každý „normální“ pastýř ví, v takové chvíli si to rychle spočítá. A tady samozřejmě pro každého „normálního“ pastýře platí: „bližší košile než kabát“. „Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk.“ – „Opouští je a utíká…“ a my se mu ani nedivíme.

2. Můžeme tohle Ježíšovo slovo, to jeho „měřítko dobrého pastýře“, číst jako varování. Je dobré si na to dát pozor u všech těch pastýřů a vůdců, které si vyhledáváme, jimž věnujeme svoji důvěru, jimiž se dáváme vést a řídit, někdy opravdu jako ovce. Oni se všichni samozřejmě tváří, že jim jde o nás, o to, aby nám pomohli a prospěli. A budou nám třeba namlouvat, že dobře vědí, jak na vlky. Někteří nás třeba budou zacvičovat v nějaké sebeobraně proti vlkovi. A jiní nám budou tvrdit, že vlci nejsou, že to je jen taková báchorka ze starých časů. Ale dejte si pozor. Všichni ti námezdní pastýři samozřejmě sledují hlavně svoji mzdu. Ovce je zajímají, když to něco nese – ostatně, ovce jsou přece „užitková“ zvířata. Ovce jsou dobré, když dávají vlnu a mléko, to stojí za tu námahu, hledat jim dobrou pastvu a opravovat ohradu, aby se nerozutekly. Ale když se stanou kořistí, která přitáhne pozornost vlka, stávají se ohrožením i pro pastýře – a to je najednou všechno jinak. „Opouští je a utíká – a vlk ovce trhá a rozhání.“

Dobrý pastýř se pozná, když jde vlk, když se ovce pastýři stanou ohro­že­ním. Rozhodně nevěřte těm, kdo by vám namlouvali, že vlci nejsou nebo že na vás nepřijdou. V tom Ježíšově obraze vlk představuje toho Zlého, Nepřítele s velkým N, nepřítele, který má mnoho tváří a podob i nástrojů a zbraní, nepřítele, který si svého spojence umí najít i v našem srdci. Nepřítele, jehož nelze odrazit nějakými triky, proti němuž jsme nakonec všichni bezbranní, protože jeho posledním trumfem je smrt.

3. Ježíš nás však nechce hlavně varovat před jinými pastýři. V tom jeho prohlášení je především zaslíbení a ujištění. Máme slyšet to Ježíšovo „já jsem“ – a smíme mu věřit. On se k nám hlásí jako dobrý pastýř. Pastýř, který se k nám hlásí, ne aby z toho něco měl, ale protože jsme opravdu jeho a on se nás odmítl vzdát, i když to pro něj samého znamenalo nebezpečí, ohrožení, zavržení, smrt. I když jde vlk a všichni jiní pastýři selžou a utečou, on se k nám hlásí, on se tomu Nepříteli postavil.

„Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ V tom je dobrý, tím se jedinečně liší ode všech nájemníků, pastýřů za mzdu, jen na čas, dokud se to vyplácí. Ovce jsou mu nade vše i nad vlastní život. Takovou cenu máme před Pánem Bohem. Cenu jeho vlastní lásky, kterou nám věnoval. To je náš Bůh, který se nám zjevil a přiblížil v Ježíši Kristu. Dobrý pastýř, kterému ovce patří a který si je nedá nijak a ničím a nikým vzít. Dobrý pastýř, který položil svůj život za ovce.

Ano, máme rozumět: dobrota tohoto pastýře, Ježíše Krista pro nás ukřižovaného, nám odhaluje dobrotu Boží. Lásku Boží. V Kristu se k nám jako pastýř hlásí Bůh sám. Bůh, který nás nemiluje proto, aby z toho něco měl. Jeho láska a péče nezávisí na nás, zda se mu nějak vyplatíme. A tak se nemusíme bát, že nás zavrhne tam, když se mu vyplácet přestaneme. Nemusíme se bát, že si vybírá lidi podle toho, jak se mu to vyplatí. Miluje nás prostě proto, že mu patříme – a patříme mu proto, že nás miluje.

A Kristovo vzkříšení, které si v tomto velikonočním období zvlášť připomínáme, znamená, že tato Boží láska je víc než smrt, že je to moc mocnější než ten poslední trumf toho Nepřítele.

To je mocné a radostné zaslíbení a ujištění. To je evangelium, kterému smí­me věřit – a tomuto pastýři, který se takto k nám hlásí, se svěřit.

4. A ještě jednu věc tu Ježíš říká: „znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce.“ Zná nás, to znamená, že o nás má dobrou představu, bez iluzí. Vidí do nás. Ví, jak jsme často jako ovce vystrašení, ale také pohodlní. Ví, jak jsme nevděční, jak při každé příležitosti uhýbáme a utíkáme – a bloudíme. To smíme vědět a nemusíme se tedy před ním – a proto ani před sebou – stavět hezčí, než jsme. I od toho nás osvobozuje to Ježíšovo prohlášení „já jsem dobrý pastýř“, pastýř, který položil za své ovce svůj život – za ty vystrašené, pohodlné, nevděčné, zbloudilé. Nenechal nás napospas tomu Nepříteli, a proto ani tomu spojenci, kterého si ten Nepřítel vychovává v našem srdci.

To, že nás ten dobrý pastýř zná, však také znamená, že o nás ví. Že jsme se mu neztratili a neztratíme, že pro něj nejsme cizí. S tím smíme počítat, na to v životě a všelijakých jeho zákrutách spoléhat.

Ježíš však se stejnou jistotou prohlašuje také „…a ony znají mne“. To je výpověď o naší víře. Ježíš počítá, najisto počítá s tím, že to jeho volání nezůstane bez odezvy, že jeho hlas bude slyšen, že v něm toho dobrého pastýře opravdu poznáme. Že tento hlas nezapadne mezi těmi mnohými hlasy a nabídkami, jimiž se o nás, o naši důvěru různí pastýři ucházejí. Že v tom jeho prohlášení „já jsem ten dobrý pastýř“, zaslechneme hlas Boží. Tahle Ježíšova jistota, v níž počítá s tím nepravděpodobným zázrakem víry, je také opřená o vzkříšení, o skutečnost, že Boží láska už zvítězila nad naší ztraceností.

A Ježíš je si jist, že tento jeho hlas jako hlas Boží zaslechnou i mnozí vzdálení. Ovce „které nejsou z ovčince“, ovce, které jsou kdesi roztroušené, kde o nich třeba nikdo neví – ale on ano. Opravdu nikoho nechce tento dobrý pastýř vynechat ze svého stáda. I ti, kteří nejsou v ovčinci, mají budoucnost připravenou u tohoto pastýře. Stejně jako ty, kteří už s ním v ovčinci jsou – v tomto směru jim ovčinec není nic platný, všechno závisí jen na pastýři. A on nepatří žádné části ovcí, žádnému ovčinci. Naopak, ovce jsou jeho. A on je shromažďuje a přivádí k Otci, překonává naše rozdělení a roztržky. „A bu­de jedno stádo, jeden pastýř.“

To je budoucnost, kterou pro nás má. Tomu smíme věřit a na to se těšit, neboť je to slovo toho, jehož jsme poznali a známe jako dobrého pastýře. Toho, který položil svůj život za ovce.

Modlitba Pane Ježíši, dobrý pastýři, děkujeme ti, že našemu životu dáváš smysl v putování za tebou a že smíme vědět, že nás neztratíš. Amen.

Píseň 200 V tvé síle, Pane Bože můj

Přímluvy Pojďme, přimlouvejme se jedni za druhé, za církev i za svět.

Pane Ježíši Kriste, dobrý pastýři, prosíme ochraňuj nás, když se rozbíháme do všech stran, ať se ti neztratíme. Opatruj děti a mládež, kteří tu byli pokřtěni a které my často tak nedostatečně vedeme k tobě. Obnovuj nám paměť na dary tvého milosrdenství, které jsme v životě mnohokrát zakusili, ale zase zapomněli. Dej, ať se umíme radovat z toho, že patříme k tobě; nejsme sami; máme tu bratry a sestry.

Dobrý pastýři, prosíme, ujímej se zraněných, ztracených, zbloudilých, zklamaných, opuš­tě­ných… a nás posílej na pomoc, kde je třeba. Prosíme o dary tvého Ducha, abychom sdíleli jejich rozmanitost a sloužili jimi.

Dobrý pastýři, přimlouváme se za nemocné ať už koronavirem nebo jinou nemocí. Utišuj bolesti, povzbuzuj na mysli, obnovuj síly. Buď oporou a nadějí umírajícím.

Dobrý pastýři, chraň Boží svět v epidemiích, válkách, v přírodních katastrofách, v uprchlických táborech. Posiluj všechny, kteří pracují na vyléčení, ochraně, prevenci, spravedlnosti, zastání slabých.

V tichosti ti každý předkládáme své prosby a jména těch, na kterých nám zvlášť záleží…

Pane Ježíši, ty jsi nás přijal za své ovce, za své přátele, za své bratry a sestry, a tak jsi nás naučil volat k Bohu jako k nebeskému Otci. Tvými slovy se společně modlíme: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a ne­uveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Požehnání A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. On v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Židům 13,20–21)

Píseň 355 Kristus má v rukou celý svět