Poklad, perla a síť: Matouš 13,44–52 (neděle 30. 7.)

Introit: Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle, aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého. (Ž 145,1012)

Písně: 633; 303; 340, 1–6; 701,1.5

Čtení: 1Kr 3,5–12

Milí bratři a sestry,

Co tu vidíme z nebeského království? Vidíme z něho vůbec něco? Je existence nebeského království zde na zemi vůbec nějak patrná? A nebo je určeno jen pro nebe, když je tu nazýváno „nebeským“?Ježíš říkal, že už tu je mezi námi, když On je uprostřed nás. A že jeho znaky smíme pozorovat a těšit se z nich. Ba, že nebeské království můžeme hledat právě jen v životě na této zemi. Co to však znamená konkrétně? Podobenství nám to mají přiblížit.

Pán Ježíš vrací paměť svých učedníků zpátky. K počátkům. K počáteční radosti evangelia. K údivu nad tím. K první lásce. Obrazně je zachyceno něco z té slavné skutečnosti, po které toužíme. Jejíž záblesky již jsme prožili a chtěli bychom, aby se to opakovalo. Aby přišlo naplno to, co lidskými prostředky zatím popsatelné a znázornitelné není. Podobenství slouží jako okna, kterými nám Pán Ježíš dovoluje nahlížet, jak to v království nebeském chodí. Či, jak se nás podle těch přečtených podobenství již tady na zemi království nebeské dotklo a zasáhlo nás. „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli …“ „A nebo království nebeského je jako když obchodník objeví perlu…“

Jako poklad, jako objev perly. Ta dvě podobenství jsou si podobná. Každé z nich mluví o člověku, který našel něco, na co vsadil všechno ostatní. Kvůli čemuž mu stálo za to všeho ostatního se vzdát, aby to jedno získal. A co také zcela změnilo jeho život. Ten první přišel na poklad náhodou. Pracoval na poli, které nebylo jeho. O poklad spíš zakopl, než že by jej hledal. Ale rozpoznal, že to je zásadní příležitost, kterou si nesmí nechat ujít. V očích lidí mohl působit bláznivě. Když prodal všechno, co měl, aby koupil nějaké pole. Jen on sám však věděl, co v tom poli je. Proto poklad zase hned zahrnul hlínou. Skryl jej před očima jiných. Dělal tedy všechno pro to, aby o něj nepřišel. Teprve, když pole koupil, poklad byl jeho. Mohl naplno užít radosti.

Ten druhý byl obchodník s perlami a jak to bývá, pátral po těch nejcennějších exemplářích. Až objevil jednu drahocennou perlu. Tento muž znal její cenu. Dosavadní majitel patrně ně. To by ji nebyl prodal. A Ježíš říká, že i obchodník, stejně jako ten první muž, když perlu objeví, „jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

V podobenstvích nejde o to, že každý obraz úplně odpovídá nějaké skutečnosti. Je potřeba vyzdvihnout to hlavní, co chce Ježíš říct. A zde je to činnost, rozhodný a cílevědomý postup obou postav, které tím, jak jednají, ukazují, že království nebeské má tu největší hodnotu, jakou člověk vůbec může získat. A za druhé, když se s královstvím nebeským člověk setká a pochopí, o co tu jde, pak všechno ostatní uvidí jako podružné. Zde proto ti dva utratí všechen majetek, jen aby získali poklad. Známe i případ, kdy Ježíš nepokládá dokonce opuštění rodiny pro Boží království za ztrátu, protože v něm člověk získá mnohonásobně víc blízkých lidí. Tak až šokujícím způsobem dal najevo, jak je setkání s tím, co Bůh nám připravil, neskonale větším bohatstvím, než si zde umíme sami zaopatřit. Radost, která hned následuje, je pak přirozenou reakcí na setkání a přijetí království nebeského.

Toto tedy již jeho učedníci zažili. I adresáti Matoušova sepsání evangelia to znali. Možná to však již bylo před několika lety; tento silný zážitek, když tu největší radost prožili. A my, členové církve, sboru, mnozí už také jsme byli pokřtěni před dávnými lety. Nebo jsme prožili své duchovní probuzení znovu, ale dnes už je to také minulost a už se nám ta vzpomínka dosti zastřela. Mnoho hezkého tu prožíváme i dnes, to je pravda. Ale přece jen, že bychom měli evangelium o království, které nám připravil Pán Ježíš Kristus – ten ukřižovaný a vzkříšený Pán – že bychom je měli na prvním místě? Všechno ostatní mu podřizovali? Svou práci, rodinu, volný čas, finance, dobročinnost atd. A že by nám to dokonce dělalo obrovskou radost? Proč tomu tak není?

Inu, řekneme, protože to kolem nás přece vůbec jako království nebeské nevypadá! Kde je to pole a kde je ta pokladnice, kam bychom se na království mohli chodit dívat a povzbuzovat se tím? Tady, ve sboru? Nebo v jiné denominaci je to snad lepší? Jak už jsme řekli. Je tu mnoho dobrého, ale také špatného, nebratrského, nevyznavačského, ba ustrašeného, zpohodlnělého, lhostejného života a soužití. Spíš jako ta rybářská síť z podobenství třetího, která „zahrnula všechno možné.“

Ale pozor! I o té síti Pán Ježíš říká: „Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné.“ Připouští to tedy on sám. Takové to mezi jeho lidem, mezi křesťany, je. Připojí se všelijací. A nebo se ti dobří pokazí, svou víru zaprodají. Ale má to tak zůstat? Není potřeba zase nějaké reformace? A není to dnes na nás, abychom tu síť přebrali a jako dobří rybáři – učedníci přece měli být rybáři lidí! – vybrali všechnu havěť a vyházeli ven? Uvnitř nechat jen ty pěkné kousky. Neměli by být v církvi jen lidé slušní? Lidé obětaví a pravdiví? Lidé bez životních karambolů a selhání? Však se kvůli tomu o církvi psalo nebo mluvilo dost, např.: Jakpak je ta církev Kristova chudá, když má zpátky majetek? Jakpak jsou její členové vzorem, když byli přistiženi při rozkrádání nebo při nevěře? Stydíme se za ně. Stydíme se i za sebe. Jaképak my jsme vzory? A náš sbor – jakým je světlem světu a jakým jeměstem na hoře ležícím, aby se tam mohli utéct všichni, kteří upřímně hledají? Kde máme ten poklad a perlu? Takhle to přece zůstat nemůže.

A nezůstane. Ježíš ve dvou z těch sedmi podobenství v 13. kapitole Matoušova evangelia – řekne: „Tak i při skonání věku; vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých …“ Tedy Ježíš s tím počítá, že v nebeském království bude jednou vládnout jen spravedlnost, čistota, pravda a láska. Ale to nic nemění na tom, že by již teď – když ještě v jeho církvi na zemi spravedlnost, čistota, pravda a láska nepřevládají – že by toto společenství jeho lidu nebylo znakem ukazujícím k nebeskému království! Buďme tedy klidní. Není na nás tohle řešit. Pán k nám má důvěru; až nás to musí překvapovat.

„Pochopili jste to všecko?“ – Zeptal se nakonec Pán Ježíš svých učedníků, když pověděl i vyložil všech sedm podobenství. A oni odpověděli: „Ano, ovšem, Pane.“ (Kral. pozn.) „A on jim řekl: Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ – Tu je konečně naše práce:Nemáme třídit a vyhazovat, ale máme „vynášet“. Z toho, co v církvi odpradávna bylo shromážděno, co prošlo křesťanskými dějinami a osvědčilo se, to všechno je náš poklad – to je „nové i staré.“ Jistě je mnoho nových věcí, které jsou objevem a signálem ukazujícím na Boží království. Ale i řadu starých, které se nám už mohly zdát jako překonané, neaktuální, najednou objevíme znovu. A vyneseme-li je na světlo dnes, uvidíme jejich hodnotu docela nově. Budeme třeba znovu vděčni za dávnou píseň a naučíme ji dnešní děti a mládež. Přemýšlela jsem, které dávné a kdysi běžné věci jsem v církvi znala já a vzpomněla jsem si na tzv. „křesťanskou službu“. Byla to skupina sester, v Nymburce byla nazývána „Marta“. A tato skupina měla zmapované všechny staré, nemocné, děti a jakkoli potřebné lidi. Nejen, že sestry z křesťanské služby pak chodily blahopřát k narozeninám a dětem vyráběly dárky na vánoční slavnost a vařily na sborové neděle, ale i pomáhaly jmenovitě těm, kteří potřebovali třeba v domácnosti, nebo přivézt na biblickou hodinu. Nikdo neměl propadnout sítí či sítem a ztratit se. A tohle „staré“ dnes vynést z dávného pokladu užívaného již v prvotní církvi, by bylo velkým přínosem. Takové užití sítě se hodí pro nás, dnešní učedníky. A pak především Písmo, svědectví Starého i Nového zákona máme vynášet ven do našich dní tak, aby se pod vlivem Kristovým znovu stávalo tím Slovem, které zapaluje srdce k víře. Tím pokladem nebo perlou, kvůli které stojí za to překopat svůj život. Amen.

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme za tvá podobenství o království nebeském. Prosíme, učiň z nás dobré hospodáře, kteří nenechají tvůj poklad bez užitku, ale vynesou z něho to, co poslouží dnes k radosti všech, kteří přijdou. Amen.