Sbor žije přípravami na oslavy stoletého výročí postavení kostela. Ty se budou konat, dá-li Pán, 1. listopadu za účasti synodního seniora Pavla Smetany a řady hostí z domova i zahraničí. Kostel svítí čistou opravenou fasádou a i uvnitř je vymalováno. Také na faře se provedly před příchodem rodiny Roskovcovy, některé stavební úpravy: výměna dlažby na chodbě a v koupelně a nově zařízena kuchyň a WC. Všechny práce byly dokončeny dle předpokladů a finančích možností, včetně zápůjček členů sboru a díky organizačnímu talentu presbytera Karla Šárovce a bratří hospodářů.

Dnešní staršovstvo pracuje ve složení podle volby z roku 1996 a jeho členy jsou: sestra farářka, bratr kurátor ing. Josef Čablík, ing. Josef Cyrus, Věra Doušová, Milada Havránková, Iveta Koláčná, RNDr Milena Kratochvílová, Emilie Machová, Marta Obermanová, Karel Šárovec, Jitka Veselá. Náhradníky jsou Pavel Hamták, Marie Hofmanová, Jaroslava Jeschkeová, která už léta pravidelně doprovází zpěv při bohoslužbách a rovněž vede cvičení zpěvu. Kostelnické práce má na starosti bratr Jaroslav Emmer za vydatné pomoci své dcery Marie Krejčí. Porady staršovstva se konají jednou za měsíc s úvodním čtením případného textu Písma a modlitbou některého ze členů. Po vyčerpání programu následuje závěrečná modlitba kurátora nebo farářky.

Sbor má v současnosti 349 členů. Mnoho tzv. matrikových nese jako břemeno, neztrácí však naději na jejich návrat.

Služby Boží se konají pravidelně; vždy první neděli v měsíci je kázání zaměřeno také na děti. Sestra farářka Kateřina Roskovcová též administruje sbor v Hořátvi. K biblickým hodinám se schází předškolní děti, starší děti, mládež a dospělí jednou týdně. Střední generace jednou za měsíc. Podle situace jsou v týdnu vyučováni konfirmandi, či připravováni katechumeni ke křtu.

Vedle sborových a seniorátních shromáždění se stalo již tradicí, že od roku 1992 sbor umožňuje uspořádání některých z koncertů Mezinárodního festivalu duchovní hudby Nymburské dny Bohuslava Matěje Černohorského a také každoroční adventní koncert Hlaholu. Tato veřejná interpretace duchovní hudby se těší stále většímu zájmu a hojné návštěvnosti.

Současná ekumenická spolupráce s bratřími a sestrami jiných církví a tradic je zatím pouze na zdvořilostní úrovni a každý dobrý rozběh aktivit a vzájemných kontaktů vždy brzy ustal. Je však potěšitelné, že mnoho bratří a sester, žijících ve sborech a farnostech, má k sobě blízko a svou otevřeností a vstřícností mezi sebou předbíhají teologické profesionály a církevní funkcionáře. Je to dobrý a příznivý trend, protože současnému člověku máme dosvědčit evangelium, slovo smíření, a ne mu dosvědčovat svou vzájemnou nevraživost, svou nesmiřitelnost a neochotu spolu hovořit. I když bylo Střední Polabí v minulosti místem častého interkonfesijního napětí, byl zde Kutnohorský smír se svým ekumenickým nábojem a posléze i dobrá spolupráce a tolerance v nelehkých dobách německé okupace, padesátých let i v době nedávno minulé. Ekumenickou otevřenost a společné modlitby potřebují naše město a obce i naše mnohá smíšená manželství.

Od doby letnic putuje církev tímto světem nesnadnými úskalími, vnějším a vnitřním ohrožením s jistotou, že její Pán je vzkříšený Kristus, Pán celého světa. Má svoji nezastupitelnou svědeckou a učitelskou funkci. Má svoji normu ve formě Apoštolského vyznání víry. Mezi přední dědictví české, husitské a bratrské reformace patří sborovost, důraz na místní společenství konkrétních vzájemných vztahů, na konkrétní péči jednoho o druhého. Zde je vlastní život evangelické církve. Zde je možno nejlépe nakládat se všemi svěřenými hřivnami (evangelíkům zvláště důraz na prvotnost Božího slova, biblická a výchovná práce, princip obecného kněžství, křesťanská služba), tak aby byly k užitku celé křesťanské rodině a všem našim současníkům. Církev žije z Božího slova tak, že se v ní vždy znovu děje svatodušní div – seslání Ducha svatého. Pěkně vyjádřil skutečnost tohoto daru básník Angelus Silesius ve sbírce Cherubský poutník:

Jsme věru varhany a Bůh si na nich hrává

Duch jeho proudí v nás a sílu tónu dává.

Jsme varhany: a hrát jen tvůrce na nich zná.

V nich jeho duje dech, on k tónům sílu dá.

My varhanami jsme, Bůh varhaníkem je,

Duch jeho každému zvuk pravý vdechuje.

Bůh sám je varhaník, my jeho varhanami

a v tónech rozličných Duch svatý věje námi.

Plně spoléháme na Boží zaslíbení, že se tento div děje i při nás na cestě s naším Pánem.