Kázání

Naděje odpočinutí

Mt 11,25-30  V ten čas řekl Ježíš: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.  Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn– a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.

Dar vdovy – Mk 12,41-44

Mk 12:41 – 44 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.

Veliká víra – veliká milost Mt 15,21-28

Mt 15:21-28 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá. Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: Zbav se jí, vždyť za námi křičí!  On odpověděl: Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: Pane, pomoz mi! On jí odpověděl:„Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům. A ona řekla: Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů. Tu jí Ježíš řekl: Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš. A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Pokušení na poušti – Mt 4,1-11

Mt 4:1-11  Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.  On však odpověděl: Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.  Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen. Ježíš mu pravil: Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.  Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu:Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.  Tu mu Ježíš odpoví:„Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu

Tvá víra tě uzdravila – L 18,31-43

Lk 18:31-43  zal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.  Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,  zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane. Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.  Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.  Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.  Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.  Tu zvolal: Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!  Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.  Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: Co chceš, abych pro tebe učinil?

S Ježíšem na lodi – Mt 8,23-27

Mt 8:23-27  Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!  26 Řekl jim: Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní? Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.  Lidé užasli a říkali: Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?

Ježíš káže sousedům – L 4,16-22

Lk 4:16-22  Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,  abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.  Promluvil k nim: Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.  Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: Což to není syn Josefův?

Bůh stvořil člověka – Gn 1,26-31

Kazatel: Lukáš Pešout, farář z Lysé n. L. Text:I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe. Bůh také řekl: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu. A

« Starší příspěvky Novější příspěvky »