Jr 19:14 – 20:11  Když přišel Jeremjáš z Tófetu, kam jej Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a řekl všemu lidu:  Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, já uvedu na toto město i na všechna města kolem všechno zlo, které jsem nad ním vyhlásil, neboť jsou tvrdošíjní a neposlouchají má slova.   Jr 20:1Pašchúr, syn kněze Iméra, jenž byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, slyšel Jeremjáše prorokovat tato slova. Proto dal Pašchúr proroka Jeremjáše zbít a vsadit do klády, která byla v horní Benjamínské bráně, u Hospodinova domu.  Nazítří, když Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády, řekl mu Jeremjáš:„Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, nýbrž Magór mi-sábíb (to je Kolkolem děs). Toto praví Hospodin: Děsu vydám tebe i všechny tvé přátele. Před tvými zraky padnou mečem svých nepřátel. Celé Judsko vydám do rukou babylónskému králi. On je přestěhuje do Babylónu a pobije mečem. Vydám též celou klenotnici tohoto města s veškerým jeho jměním a s veškerými jeho drahocennostmi, rovněž všechny poklady judských králů vydám do rukou jejich nepřátel; uloupí je, vezmou a odnesou do Babylónu.  A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí; přijdeš do Babylónu a tam zemřeš a tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi klamně prorokoval.  Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny.   Řekl jsem: Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit, avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu.  Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs!„Udejte ho!“„Udáme ho! Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím.„Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu. Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr.

Introit: Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Ž 25)

Písně: 373; 418; 426; 677

První čtení: J 12,42-50

Milí bratři a sestry,

tam, kam se za námi vydává Bůh ve svém věčném milosrdenství a ve své věrné lásce a setkává se s námi, aby nás ujistil o svém odpuštění, ale my se k němu obracíme zády a jeho láskou pohrdáme, tam se otevírají temné hlubiny nejhlubší propasti. To je to, co nám Slovo Boží chce dnes postavit před oči. Jsou to propasti, které obsahují bolest a zklamání, beznaděj a zoufalství. Otvírají se pro Boží služebníky, kteří věrně stojí ve službě. A otevírá se propast bolesti i pro samotného Boha. I na to myslíme, když se blíží velikonoce a my si připomínáme, že Ježíš Kristus trpěl na kříži a sestoupil do pekel. To je také to peklo – chvíle, kdy Bůh přichází s láskou a člověk, církev, celé lidstvo odpovídá zpupnou vzpourou. Kdy Bůh vychází za člověkem a je člověkem odmítán. Ježíš všemi opuštěn umírá sám na kříži. Milí bratři a sestry, naše jediná naděje je v tom, že on to vzal na sebe; všecko to lidské pohrdnutí Božím dílem záchrany. Že on do těch nejtemnějších hlubin pekla sestoupil, abychom my pak v tom už nikdy nemuseli být sami. A kdybychom se někdy ocitli v naprosté osamělosti a bezvýchodnosti, abychom se jej drželi a měli v něm svého zachránce.

Dnes však jsme četli, jak ztroskotání Božího díla, odmítnutí Boží záchrany, bylo dáno poznat i člověku, kterého si Bůh povolal do služby ještě v době před Kristem. A je to v určité míře a jiné podobě velice smutná a hořká zkušenost všech služebníků, kteří těžce narazí na lidský odpor, když věrně nesou Boží slovo. A tak to dnešní kázání se obrací i k těm z vás, kteří máte Slovo ve vážnosti a víte o tom, že je nemáte jen pro sebe, ale že Kristovým evangeliem máte sloužit k záchraně druhým; počínajíc od těch svých doma, v manželství, rodině a svém nejbližším okolí. Je určeno vám, kteří věrně usilujete, aby vaši blízcí došli v Ježíši Kristu věčného pokoje a kteří přitom jste svědky toho, že to nejde, nedaří se to a zdá se vám, že ač sebe víc usilujete a modlíte se, k ničemu to nevede, ba už to vůbec nemá smysl. A vy pak se trápíte a vaše srdce je samá bolest. Zvlášť pro vás je určena zvěst mluvící nejdřív o proroku Jeremjášovi.

Jeremjáš byl Hospodinem poslán, aby v jeruzalémské církvi zvěstoval slovo soudu. Měl jim povědět: „Hospodinu na vás záleží a váš osud mu není lhostejný. Proto slyšte: Hospodin na vás přivede soudy, bolestně vás zraní a ztrestá, aby vás aspoň tak odvrátil od věčné záhuby, kterou nutně přinese cizí náboženství a zlý způsob života, jaký jste si svévolně vybrali. Jen tak vás znovu přivede k sobě jako svůj milý lid, sloužící k záchraně všech lidí a národů.“ A Jeremjáš přišel na chrámové nádvoří a tam věrně ta slova vyřizoval tak, aby to shromážděný lid slyšel. A když dokončil toto kázání, přišel velitel chrámové policie, zároveň však kněz (!) Pašchúr. Jeremjáše nechal zatknout, zbít a vsadil ho na jednu noc do klády; do vězení. A přestavoval si to tak: „Já mu dám za vyučenou! Jeremjáš pozná, co jsou důtky a co je kriminál a pak už si dá pozor a pěkně se zařadí a bude kázat tak jako my ostatní. Tak jak to posluchači od náš očekávají. Jak se jim to líbí. A nebude už nikoho zneklidňovat svými škarohlídskými řečmi.“ Avšak druhý den, když Jeremjáše vyvedl z vězení, on nevyšel zkrotle, ale obrátil se k Pašchúrovi a řekl: „Podívej se, ty se jmenuješ Pašchúr, to je Velevážený. Ale teď už se tak jmenovat nebudeš. Z Božího rozhodnutí jsi přejmenován na Magor Missabib, t.j. Strach na všech stranách (Kolkolem děs). Chtěl jsi nahnat strach mně a zatím Hospodin tobě nažene strach. Kam se podíváš, ze všech stran tě bude přepadat děs a hrůza. A protože na tebe jako na kněze byla naložena větší odpovědnost při zacházení s Božím slovem, tak také poneseš za svou zpronevěru větší trest. Budeš pochován v cizí zemi, v Babyloně. A to pro tebe znamená, že budeš navěky vyloučen ze společenství lidu, pro který Hospodin dal svá zaslíbení.“ My tomu rozumějme tak, že izraelská víra v Boží království byla vázána na zaslíbenou zemi.

Něco takového vyřizovat druhému člověku, i když je to nepřítel, je velice těžké. Jeremjáš to zvládl, ale dostalo se mu pak ještě horších příkoří. Sám říká otevřeně, že věrné kázání Božího slova mu přinášelo jen každodenní nepřátelství. Dokonce i jeho blízcí mu dávali najevo, že už ho mají dost a nechtějí ho dál snášet. Nakonec se na něho domluvili všichni, že jej udají za to, že je proti králi, aby byl zlikvidován kvůli politickým záležitostem. Nepohodlného a neúplatného proroka se chtěli zbavit kolegové kněží, bývalí přátelé i zarputilí nepřátelé.

Milí, to není jediné místo v Bibli, které potvrzuje, že když si někoho Pán Bůh povolá a on bude ze všeho nejhorlivěji hledat jeho království, že se za to dostane do konfliktních situací. Že pak přijde o přátele. Jeremjáš je toho příkladem, že snadné to není. Držel Boží pravdu dál, ale zůstal opuštěn, obklíčen posměchem a úklady. Dlouho, den za dnem. A přiznává, že se pokusil zařídit si to i jinak. Řekl si: „Já už nebudu Boží slovo kázat a jméno Hospodinovo připomínat. Mám z toho jen posměch a potupu a nebezpečí ze všech stran. Budu mlčet a budu mít pokoj.“ Ale pak vyznává dál: „I když jsem se o to sebevíc snažil, nebylo to možné. To Slovo Hospodinovo bylo v mém srdci jako hořící oheň. Nedokázal jsem ten žár v sobě uhasit. Vzpíral jsem se pověření Božímu, ale ukázalo se, že Hospodin je silnější než já. Znovu se mě zmocnil a já jsem musel znovu, navzdory všem neúspěchům a troskotání, hanbě a posměchu a ohrožení, znovu jít a znovu to Slovo kázat.“

A tak z té Jeremjášovy zkušenosti i my máme být poučeni. Buďme vděčni, že i tyto přesmutné tóny jsou v Písmu zachovány. Jak je to se Slovem Božím? To není jen osobní záliba lidí, kteří si to vybrali mezi jinými zálibami a koníčky, že budou v církvi a budou se hlásit k Božímu jménu a číst Bibli a tomu, koho to zajímá, o tom povídat. Tak to není. Když má někdo nějakého koníčka anebo začne pracovat v nějaké zájmové organizaci – a může tomu být i vášnivě oddán – když z toho má ostudu a škodu, pak u toho těžko vydrží. Se Slovem Božím to však takto není. Pravda Slova Božího je silnější než moje chuť a nechuť vydávat jí svědectví. Je to moc, vítězná moc nad námi. A je štěstí, že to není jen věc naší záliby a osobního nadšení pro tu věc – to by už dávno byl s kázáním Slova Božího konec! Hospodinova věrnost, s jakou nás a všecky lidi miluje, nás nakonec přivede k tomu, abychom se nevzdali a nepřestali být služebníky jeho lásky a svědky jeho pravdy. Tím spíš, když víme, co Jeremjáš nevěděl: že dílo Boží lásky v Ježíši Kristu neztroskotalo v temnotách golgotského kříže.

Amen.

Modlitba: Pane, tvé Slovo nikdo ze země nemůže vyhladit a umlčet. Prosíme, dej, ať jsme věrní svědkové a služebníci tvého Slova. Odpusť nám, že jsme v minulosti ze služby utíkali. Zbav nás strachu a obnov naši víru. Prosíme, amen.