J 1:43-51 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: Následuj mě!  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;  Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.  Natanael mu namítl: Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého? Filip mu odpoví: Pojď a přesvědč se!  Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.  Řekl mu Natanael: Odkud mě znáš? Ježíš mu odpověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.  Mistře, řekl mu Natanael, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.  Ježíš mu odpověděl: Ty věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkem?  Uvidíš věci daleko větší.  A dodal: Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.

Introit: Blaze tomu, z něhož jest nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! (Ž 32,1.2.11)

Písně: 295; 209,1-3; 456,1-4; 681; 303

První čtení: Sofoniáš 3,12-15

Milí bratři a sestry,

1. Nebesa otevřená

„Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ – Otevřené nebe a andělé, to nám ještě dobře zapadá do tohoto vánočního času, viďte. Odlišné tu však je, že již všechno nekrouží kolem děťátka v jeslích. Ale do pohybu vše dává sám Ježíš, nazývaný zde Syn člověka. Ale také: „Beránek Boží, který snímá hřích světa“, jak o něm prohlásil Jan Křtitel. Je na zemi, uprostřed lidí, Syn Boží a Král uprostřed nás, jak zase poví jeden z jeho prvních učedníků. Tak je tomu i dnes. Nebesa díky němu zůstala otevřená. Bůh se již neuzavřel do nepřístupné sféry. A my, lidé, jsme nezůstali opuštění, bez Boha.

Vše je vykonáno a připraveno. Co k tomu dodat? – Jen tolik, že je potřeba, aby se o tom lidé dozvěděli. Aby ta záchrana, která je v Ježíši připravena pro každého člověka, se k lidem dostala a nezůstala zavřena na stránkách biblických spisů. Evangelista Jan psal o prvních učednících, které Ježíš měl. Bylo to s nimi různé. Podobně jako je to různé s námi. Jsou tu křesťané pokřtění jako nemluvňátka a v nedělní škole a v křesťanských rodinách vyrostlí a celý život věrně svědčící svým životem o Pánu Ježíši Kristu. Ale jsou tu i mnozí, kteří se nejprve setkali s těmito bratry a sestrami a získali od nich odpověď na své mnohé otázky. A teprve potom se nechali pokřtít a s touto zkušeností dnes slouží a nesou evangelium dál. A jsou případy všelijak kombinované. Však dnes tu máme děti, které již nejsou nemluvňátky, ale otázky po víře si ještě ani nezačaly klást. Jejich rodiče je však přivádějí ke křtu, aby již během růstu a dospívání věděly, že i pro ně je nebe otevřené a Boží láska pro ně navždy zpečetěna ve křtu a ve spojení se jménem Ježíše Krista – toho za nás ukřižovaného a pro nás vzkříšeného.

2. Hledání a nalezení

Podívejme se na ty první učedníky. Například Filip. „Následuj mě!“ – pozval jej Ježíš, když se chystal na cestu z Judska do Galileje. Ježíš na cestě. Tak jej zastihujeme nejčastěji. Na cestě za lidmi, kteří hledají. Kteří o něm nevědí. Kteří doufají. Kteří už doufat přestali. Dokonce, kteří nad ním mají rozpaky a pochybují. S sebou na cestu bere ty, kteří se pozvat nechají. Aby byli přímo u toho. Aby byli svědky jeho činů. Filip je takovým vzorem budoucích učedníků, kteří jsou na cestě. Jeho křesťanská identita je právě v tom. Ne, že se usadí ve svém městě, v Betsaidě a tam začne usilovat o to, aby si sousedé a radnice začali zvykat, že tady roste církev a počítali s ní. Filip nebyl z těch, kteří budovali pozice a a z nich pak svému okolí nabízeli alternativu. Nedělá misii tak, že by jen otevřel dveře kostela. A už vůbec ne tak, že by nutil někoho vejít. Takový způsob misie byl pro církev vždy nebezpečný a s Ježíšovou nezajištěnou existencí „na cestě“ neměl téměř nic společného. Jako dobrý příklad poslouží i to, co o Filipově misii ještě víme ze Skutků apoštolských. Veden Duchem Božím šel po opuštěné silnici z Jeruzaléma do Gázy. A ačkoli nemohl vědět, k čemu to povede, stal se průvodcem k víře a ke křtu hledajícímu dvořanovi z Etiopie. Byl připraven odpovědět na to, čemu ten člověk nerozuměl a rozumět chtěl: Kdo je tím beránkem, který ústa neotevřel, když jej vedli na porážku; jak o něm psal prorok Izajáš. Filip je misionář, který dává odpovědi. Stejně tak i na tom místě, které čteme dnes my.

3. Pojď a přesvědč se!

I to je pro křesťanskou víru příznačné, že ten, kdo je nalezen a připojí se k Ježíši, nemůže si tu věc nechat pro sebe. Chce se o to, co nalezl nejcennějšího, hned dělit s dalšími. Asi je přirozené, že nejdříve s přáteli. Proto Filip vyhledal Natanaele. Zvěstuje mu Ježíše způsobem Natanaelovi přístupným. Navazuje na to, co je Natanaelovi známé a blízké, a to je Bible. Řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael byl plný znalostí, ale také pochybností. Něco mu tu do sebe nezapadá. Filipovo pozvání u Písmáka způsobí malý skandál, protože to veliké očekávání, dávné představy o Mesiáši najednou doplní syn Josefův z Nazareta, jménem Ježíš. Copak neměl být z královského rodu Davidova? A neměl se narodit v Betlémě? Dva ze čtyř evangelistů napsali, že tomu tak bylo. Ale Jan říká, že to není to nejdůležitější. Pro Natanaele a jemu podobné však tyto zprávy o Spasiteli z Nazareta mohly být na překážku. „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Víte, že později se zase jiní lidé pozastavovali nebo dokonce pohoršovali nad tím, že Ježíš byl Žid. Jiným bylo nepřijatelné, že od začátku mezi jeho následovníky byli i takoví, s kterými by se slušní a dobře zaopatření lidé nepřátelili. V dějinách bylo mnoho překážek, přes které by se hledající podle lidského odhadu vůbec k Ježíši Kristu nemohli dostat. A přece se dostali. Přece byli přes všechny překážky přeneseni. Protože před Boží láskou neobstojí žádná překážka. Ani nízký původ a bezvýznamné město Nazaret, kde Ježíš prožil větší část svého života. Vůbec nic to nemohlo ohrozit. Tak jako naše vlastní situace nemůže zastavit cestu Boží lásky za námi. To například znamená, že když člověk pochází z prostředí, kde Bibli neznají a o pravdě a dobru mají docela jiné představy, přece i tehdy je nalezen, aby mohl uvěřit a v Ježíši se setkat se svým vykupitelem a zachráncem. Nebo naopak, když člověk projde výraznou církevní tradicí, tak i on může být ještě od Ježíše překvapen. Jako například ten Natanael. Pak však potřebuje svého Filipa, aby jej pobídl: „Pojď a přesvědč se!“

Natanael věděl mnoho. Studoval Písma dlouho a kladl si vážné otázky. Ale to nestačí. Jeho víru vyvolá teprve setkání – setkání s Ježíšem. Teprve tehdy, když se Natanael setkal s Ježíšem, tak rozpoznal smysl všeho, co dosud věděl. „Zkoumáte Písma, ale Písma svědčí o mně“, řekl jednou Ježíš Židům. Bez tohoto klíčového doplnění by samotné Písmo nedávalo smysl.

4. „Viděl jsem tě pod fíkem.“

Co vlastně Natanaele docela přesvědčilo? Ježíš mu řekl: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“ A Natanael se v tom označení cítí být poznán. „Odkud mě znáš?“ Odkud víš, že já stále hledám a důvěřuji. A že v Písmu, jako Božím slovu toužím nalézt Boha samotného? Jeho pravdu? Jeho dobrotu? Jinde nehledám.

A teď evangelistova hříčka s námi: Kdo znáte Písma, vzpomenete si, že ten první Izraelec – totiž Jákob, než dostal jméno Izrael – byl lstivý a úskočný člověk. Chtěl si Boží přízeň, Boží požehnání koupit a pak získat lstí. Nakonec je dostal na prahu smrti jako dar. Když se v zápasu na život a na smrt nechtěl Hospodina pustit. Spojení s Bohem pro něho platilo víc než vlastní život. Tehdy se stal Izraelem, v němž již lsti a úskočnosti nebylo. A Natanael („Boží dar“) připomíná ten „pozůstatek Izraele, který se již nebude dopouštět bezpráví a v jehož ústech se nenajde jazyk lstivý“, jak o něm prorokoval Sofoniáš. Ježíš věděl o tomto upřímně hledajícím pravém Izraelci, který hledal, a nyní je poznán a nalezen. Nic Ježíši nemusí vysvětlovat. Pán, který podle Písem má klíčovou roli v dějinách Izraele i světa, ví o jednom Natanaelovi, který sedí pod fíkem a patrně čte Bibli. Je poznán a nalezen. Tento Ježíšův zájem o jeho osobu Natanaela přesvědčil a přivedl jej k radosti a pak i vyznání. „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Zde začíná jeho víra.

„Odkud mě znáš?“ – Tu otázku by Ježíši mohl položit každý z nás. Odkud mě znáš, že už o mně všechno víš? Že mi tak rozumíš? Že mi odpovídáš? Že za mnou posíláš své svědky? Jako k pozůstatku, který by bez tebe neměl budoucnost. Přicházíš jako dobrý pastýř, který neopustí své zatoulané ovce.

5. Uvidíš věci daleko větší!

Řetěz jeho svědků, který začal Petrem a Ondřejem a Filipem a Natanaelem a později pokračoval křesťanskými sbory, jako je i ten náš, tento řetěz svědků nás k němu dovedl. Nebo lépe: upozornil nás na to, že jsme nalezeni. Tehdy se můžeme odvážit dalšího kroku: mluvit přímo s ním. Ne s papírovým hrdinou z Bible, jakého jsme poznávali nejprve v obrázkových Biblích a později při čtení. Teprve, když nám nestačí číst o něm a chceme mluvit přímo s ním; tehdy vzniká víra. V Synu člověka, Ježíši, se k nám sklání Bůh sám a odpověď na tu poslední otázku nám dává On. A to nebudou jen odpovědi na otázky z Písma, ale bude to nové setkání s ním. Se vzkříšeným Pánem, který drží nebesa otevřená. Ježíš tedy není Spasitelem proto, že se narodil v Betlémě, ale proto, že nám otevírá nebe! Jak slíbil Natanaelovi: „Uvidíš věci daleko větší.“ Skrze něho vede cesta k nebi. K nebi, které je všude tam, kde máme společenství s ním, s živým Ježíšem a žádná překážka světa nám v tom nemůže zabránit. Ano, nebe, dům Boží, je tam, kde je Ježíš uprostřed nás. O tom nám také svědčí svátost křtu, které budeme dnes svědky. My můžeme tyto děti pokřtít vodou, jako to dělal Jan. Ale i on pak pokřtěné posílal dál, za Ježíšem. A to dělá církev dodnes. Když voda na znamení odpuštění hříchů steče, prosíme o Ducha Kristova, aby on sám se s každým z těchto dětí setkal a daroval mu víru. Proto je posíláme k Ježíši, který už je zná odedávna a vyhlíží je. Amen.

Vyznání vin

Apoštolské vyznání víry