Mk 13:1-13   A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků:„Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“  2 Ježíš mu řekl:„Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“  3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:  4 „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“  5 Ježíš jim odpověděl:„Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.  6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat:‚Já jsem to‘ a svedou mnohé.  7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec.  8 Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.  9 Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.  10 Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.  11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.  12 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.  13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

2. neděle adventní

Písně: 272; 689; 265; 271

První čtení: Iz 64,1-4

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. (Ž 96)

Tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. (Mk 13,26)

Milí bratři a sestry,

předpověď zničení chrámu udělala na učedníky dojem; tak vážný, že si zničení chrámu spojili s hrozbou zničení světa. S čím to tu Ježíš začíná? Jeden z učedníků plánoval jinou rozmluvu. O chrámu. O této nádherné stavbě, kterou možná viděl poprvé, možná vídal jednou za dlouhý čas, když se z venkova dostal do Jeruzaléma na svátky. Tak obrovské kameny! To umění stavitelů, že je dokázali naskládat na sebe a vytvořit takový skvost! Nepohnutelný, téměř se zdá nezničitelný. Propojující generace. A to všechno je naše! Patří nám, náš chrám. V něm je naše jistota. Dokud tu bude jeruzalémský chrám, máme znamení, že Bůh tu je s námi. Že nám přeje a zastává se nás. Tak a ještě silněji mohli Židé, návštěvníci chrámu, prožívat chvíli, když se rozhlédli po jeho nádvořích a zdech.

Ale co je dnes velké, může být zítra nicotné. To platí obecně o státech, budovách i lidské slávě. I o chrámu? „Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ Co to Ježíš předpovídá? Mají ztratit i tuto jistotu? To už by snad musel nastat konec světa a Bůh sám by musel být poražen a jeho lid opuštěn! Tak Ježíšově předpovědi, zdá se, učedníci rozuměli.

Ptají se, kdy to nastane a jaká budou znamení, která na ten konec budou ukazovat. Chtějí je znát předem. Proč? Těžko proto, aby o tom filosofovali. Ani nepřipadá v úvahu, že by Petr, Jakub, Jan a Ondřej na té vyhlídce z Olivové hory, kde měli před sebou chrám jako na dlani, se chtěli „jen“ dívat. Přát to těm dole jako kdysi Jonáš. A nebo se dokonce jako v nějakém hororu bavit. Taková nelidská zábava přepadá dnes některé lidi, když si myslí, že neštěstí druhých se jich dotýká jen jako příležitost pořídit si strhující video nebo fotky. Ne. Učedníci pochopili, že příchod těch předposledních hrozeb se bude týkat i jich. A když hrozí, že se člověku zhroutí svět, chce se nejspíš nějak zařídit, aby utrpěl co nejmenší škody. Ježíšovi nejbližší učedníci byli se svým Pánem, kterému zcela důvěřovali. Proto jen jemu kladli své otázky: kdy? a jak to nastane? A možná podobně jako na hoře proměnění, byli přece jen pod dojmem, že když jsou s ním, nic se jim nemůže stát. Stačí vědět, kdy a jak to nastane a přimknout se k Pánu. Zůstat s ním a do té vřavy dole už se nevracet. To by bylo dost pochopitelné.

A tak je zvláštní, že je Ježíš začne varovat a připravovat, jako by on už s nimi být neměl. Opravdu, připravoval je, aby se z nich stali samostatní, vyučení učedníci, kteří ovšem mají tu velikou výhodu, že jim jejich Pán „řekl všechno předem“. Co to „všechno předem“ bylo?

Rozhodně Ježíš odpověděl jinak, než jej žádali. Nepodal jim jízdní řád dějin až do jejich konce. Ale ani neopovrhoval strachem, který jeho učedníky přepadl. Vždyť sám bude brzy v Jeruzalémě prožívat smrtelné úzkosti. S láskou je vyučoval a radil jim, co dělat, aby byli dobře připraveni. Aby obstáli.

Co znamená být dobře připraven a obstát? To si jistě mnozí představují různě. Ale zase tolik možností není. Jsou lidé, kteří dnes znovu – jako před válkou – budují ochranné kryty, v nichž by se v případě napadení atomovou zbraní ukryli a přečkali by katastrofu. Ve starověku, ale i např. v husitské době, lidé v očekávání konce utíkali do hor. Tam, jak se domnívali, v nějakém úkrytu lépe odolají a nikdo je nenajde. Všichni se bojíme. Jen úplně lehkomyslný člověk by se nebál, když začnou harašit zbraně v rukou mocných a slyšíme velikášská slova o tom, že jedna nebo druhá velmoc je schopna vymazat nějakou zemi z mapy světa.

A přitom podle Ježíšovy odpovědi nám největší nebezpečí nehrozí z venku. Největší nebezpečí neznamená zboření chrámu v Jeruzalémě, ale něco jiného. Jeho učedníky by doopravdy mohlo ohrozit, kdyby přišli o víru, kdyby se nechali odvést od Pána, s kterým teď sedí na Olivové hoře a povídají si. I když se jim to v té chvíli může zdát opravdu jako daleko menší nebezpečí. Ale Ježíš trvá na tom, aby jeho slova brali vážně. „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.“ – Ale copak Ježíš podceňoval své nejvěrnější, nejbližší učedníky? Co bychom pak měli říkat my? Ano, právě proto je dobré to vzít vážně; ono Ježíšovo: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.“ V této kapitole tak zvané Markovy „Malé apokalypsy“ to můžeme číst po pár verších znovu. „Řekne-li vám někdo: Hle, tu je Mesiáš, hle tam, nevěřte! Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.“ Ano, vypadá to, že se takoví lžimesiášové zaměří speciálně na křesťany. A to se také potvrzovalo v první církvi a je tomu tak dodnes. Svést lidi, kteří nemají žádné duchovní zázemí a nevycvičili se v učení Kristovu, to je snadné. Ale ulovit Ježíšovy učedníky, svést služebníky znající svého Pána, to je teprve úlovek! O to nejvíc stojí satan, aby se mohl Pánu a Bohu samotnému vysmívat a světu předvádět svoji moc. „Mějte se na pozoru!“

Tito svůdci si často libují v tom, že lidi straší, že upozorňují jenom na věci špatné, na katastrofy, na to kde koho zase zabili. Vybírají ty nejhorší zprávy. Ty dobré zamlčují, jako by nebyly. To se děje i v dobách poměrně klidných. Natož, když se to ve světě opravdu začne zhoršovat. Když Ježíš řekl: „Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se!“ – Řekl to právě proto, že takové zvěsti přirozeně každého vystraší. A kdybychom si teď nalistovali i v jiných biblických spisech a hlavně v dobových apokalypsách, a k tomu otevřeli dnešní noviny a začali číst, jaké hrozby lze očekávat, byl by to hodně dlouhý seznam. Z tohoto pohledu je Ježíšův výčet až překvapivě stručný. Zde se mluví jen o válkách, zemětřesení a hladu. Ale už to nám přece stačí, abychom si ucpávali uši a volali: Dost! už o tom nechceme dál nic poslouchat. To stačí. Patrně i učedníci na tom byli podobně. Však oni ve své zemi byli svědky velkých hrozeb, řinčení zbraní, povstání nespokojených obyvatel, ale i sucha a nedostatku potravin a peněz. Také jejich malou zemi ohrožovala velmoc. Judsko bylo pod dohledem Římanů. A tak dále. Nemysleme si, že jsme na tom hůř. Nejsme. Ale Ježíšovu láskyplnou přípravu potřebujeme stejně. My už známe jenom ten čas, kdy Pán tu s námi tělesně, viditelně není. Nemůžeme s ním sedět na hoře a dívat se dolů. Jsme sami dole a mnohá tíseň na nás doléhá. A on nám chce pomoct, abychom tu jako jeho církev na zemi obstáli a až do konce věrně nesli jeho jméno. Proto dnes platí to jeho slovo nám: „Vy sami se mějte na pozoru!“ Na této pozornosti záleží daleko více než na pozorování politických a přírodních a kosmických otřesů, i když ony opravdu něco zlého mohou věstit. „Vy sami …“, to znamená, právě pro vás je tu úkol, až ostatní bezmocně složí ruce v klín a všechno vzdají. Úkol, který bude nade všechno důležitý. Obstát v něm je víc než schovat se do bezpečného krytu nebo utéct do pustých hor, kde by vás léta nikdo nenašel. Co je to za úkol, v němž „my sami“ se máme mít na pozoru?

Máme dávat pozor, jestli jsme nepřestali kázat evangelium. Máme svědčit o Kristu a jeho díle, kdykoli je příležitost. Pán Ježíš to předpověděl a evangelista Marek již to patrně zažil, když v jeho době byli křesťané druhé generace pro svou víru v Pána Ježíše Krista vyslýcháni, obviňováni, voděni před soudy a pak také týráni a vyháněni z města. Pán již tam na hoře Oliv připravoval své učedníky, svou církev, na to, co přijde, až on sám projde utrpením a vstane z mrtvých. Všecko nám řekl předem. „Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“ To je ta nejlepší příprava na události před koncem. O ostatní se starat nemusíme. Opravdový konec, tzn. soud a záchrana, to vše je v rukou našeho vítězného Pána. Ale ve všem tom, co se děje teď, záleží velmi na nás. Pán nám to řekl předem.

Není v tom veliká úleva? Vždyť, co je nejhorší? – Nejhorší je, když se s lidmi dějí věci, které se na ně jen valí a oni jim nerozumějí. Lépe se bojuje proti svůdcům, proti nepřátelům, když víte, za koho a proč. To pak nasadíte všechen um a síly a dokážete veliké věci! Ne se nechat pasivně vláčet a zneužívat k plánům nejrůznějších lžiproroků a lžimesiášů. To my však nemusíme! Pán Ježíš nám dal naději až do konce, až do cíle. Tím cílem nebude nějaká katastrofa, ale jeho moc a sláva v přicházejícím království. To jistě ocení všichni, kteří se nechtějí jen nechat unášet událostmi. Kteří chtějí dnes a zde znát své místo v tom, co se kolem děje. Je to místo Kristových svědků a vyznavačů evangelia. Na tom místě si můžeme být jisti, že naše jméno, naše postoje, naše věrnost někoho opravdu zajímají a on s láskou na nás pohlíží. Amen.

Modlitba: Pane náš, vyhlížíme tvůj advent a nechceme se bát, protože tys nás osvobodil k pravému nadějnému životu i navzdory všem ranám, které tento svět i nám zasazuje. Chválíme tě za tvou záchranu. Amen.