Zpráva farářky o stavu sboru za rok 2020

Milí bratři a sestry,

píšu tuto zprávu s přáním, abych já ani jiný farář již nikdy nemusel psát o podobných omezeních, jaká na nás přišla ve 20. roce nového tisíciletí. Většinu měsíců jsme i v našem sboru museli žít v omezeném režimu a nejedno shromáždění a setkání jsme museli zrušit. Nebudu podrobně rozebírat průběh první a druhé vlny koronavirové pandemie. (8.3.2020. jsme na 2. postní neděli slavili poslední bohoslužby, nebyly až do 17.5.)

Pokusím se tedy stručně zhodnotit, co bylo dobré a co nás postihlo negativně. A tu musím s vděčností Pánu Bohu přiznat, že toho dobrého bylo vlastně dost. V mnohém nám pomáhá technika, takže bohoslužby mohly být na jaře nahrávány, také tištěny a zveřejňovány na internetu. V létě jsme se směli shromažďovat a po krátké výluce v září byly opět povoleny veřejné bohoslužby, i když s omezenou účastí 10% obsazenosti kostela. V Nymburce ani v Hořátvi jsme však na tento strop nikdy nedosáhli. V Hořátvi se setkávají jen tři sestry. V Nymburce od 16 do 27. V kostele dodržujeme všechna nařízená omezení, vzduchu je dost a kdo to zkusil, zjistil, že není třeba se obávat. V Hořátvi jsme se po Vánocích začali scházet na Obecním úřadu. Tam je místa méně. Je však pochopitelné, že starší bratři a sestry se mezi lidi neodvažují. Přesto i mnozí mladší se přestali zúčastňovat, což je škoda. Až na výjimky nepřicházejí děti, protože nesmíme vést nedělní školu. Večeři Páně jsme vysluhovali s kalíšky namísto našich dvou kalichů a pak jsme dlouho nevysluhovali vůbec. Chtěla bych poděkovat několika bratřím a sestrám, kteří rozvážejí kázání i časopisy do domácností našim seniorům. Také na tomto místě děkuji našim varhaníkům za celoroční doprovod zpěvu a také novému zvoníkovi, Pavlovi.

V létě jsme využili uvolnění a pořádali jsme, i když s omezeným programem, Noc kostelů. Děti i mládež byli se mnou na táboře. Téma jsme zvolili s ohledem na 350. výročí úmrtí Jana A. Komenského („Labyrintem světa zpátky domů“). V Libštátu nás bylo víc než 30 a velký dík znovu patří naší mládeži a zejména kuchařkám sestře Ester Šárovcové a Lie Venerové. V létě se nám – zvláště zásluhou manželů Grollových – podařilo upravit prostory domečku tak, že jsme je mohli pronajímat členům církve ke třem krátkým dovoleným. Všem se tu velmi líbilo.

V září jsme ještě strávili krásný sborový víkend v Herlíkovicích, v počtu 35.

Vyučování a biblické hodiny

jsme se postupně naučili vést online. Ne každému to vyhovuje. Na druhou stranu na virtuální biblické přichází víc lidí než tomu bylo prezenčně. Školní děti se scházejí asi v polovičním počtu(prům. 7). Pro děti jednou týdně čtu z různých knížek a rodiče jim to pak nahrávku mohou pustit. Začali jsme vyučování nových konfirmandů – Elišky a Josefa Váchových a snad i Elišky Sýkorové. Jsme teprve v začátcích. S mládeží se scházíme online každý pátek; neúčastní se však všichni, kteří dříve chodili. Úplně skončilo setkávání rodičů s nejmenšími dětmi. Nějakou dobu jsme to zkoušeli, ale obrazovka není k takovým setkáním nejlepší. Také setkávání seniorů a střední generace se konala jen několikrát a nyní nám chybí.

Naše nové staršovstvo se od září schází pravidelně online a i přes toto omezení se docela daří pracovat. Chtěla bych srdečně poděkovat za velkou práci, kterou stále koná sestra účetní Jana Kinclová a pokladní Ester Šárovcová. Rovněž děkuji bratru kurátorovi a místokurátorovi i skupině, která velmi akčně přispěla k nákupu bytu v Nymburce, k jeho pronájmu a také k prodeji bytu v Praze. To se povedlo i v době pandemie a sboru tak jednak ubyla starost o byt spravovaný na dálku a v budoucnu bude přicházet mírný příjem z pronájmu. S technickými pracemi i radou vydatně pomáhá nový hospodář v našem staršovstvu, bratr Jindřich Šťastný. Děkujeme. (CDŠ fungovala jen velmi krátce.)

Ekumena, partnerství

V minulém roce byla omezena i setkávání ekumenická. Přesto jsme se sešli ke dvěma ekumenickým bohoslužbám. Uspořádali jsme společně dvě sbírky (Charita a covidová oddělení v nymburské nemocnici). Spolupracovali jsme při sbírce do potravinové banky. Několikrát jsme se sešli k biblickým hodinám.

Rovněž s partnerským sborem v Německu jsme v přátelském kontaktu. I když návštěva z naší strany nemohla být tentokrát uskutečněna a jsme tedy omezeni jen na internet.

Členové

Nakonec uvádím počet členů sboru: K 1. lednu 2020 nás byl o 6 méně, tedy 187. Nymburských 124 a hořátevských členů 63. Rozloučili jsme se se sestrami Věrou Chládkovou, Jaroslavou Plačkovou, Jaroslavou Fidrmucovou, Marií Vrbatovou, Jitkou Richterovou a Janou Šklíbovou (nebyla však členkou). Jedno úmrtí jsme dodatečně zjistili revizí kartotéky. Do sboru se však přistěhovala sestra Marta Doležalová z Chrudimi, kterou vítáme a ze sousedních Chleb se nechali přepsat Věra a Štěpán Zajíčkovi. Doplnili jsme také Císařovi – Iva, Sára a Matěj – chtějí být členy sboru, i když bydlí v Černošicích.

Bratři a sestry, raduji se z mnoha uzdravení mezi vámi! Přeji vám, abyste ve víře v našeho Pána Ježíše Krista nalézali novou sílu a naději, o které jste v dobách klidu třeba nic netušili. Ve víře můžeme čerpat mnoho darů, které lidé bez víry nemají. V této těžké době je naše služba modliteb a lidské sounáležitosti velmi potřebná a prosím, nevyhýbejme se jí. Přináší požehnání. Naopak, pokud se uzavřeme jen do svých domácností a budeme si hledět jen vlastního klidu, nebude mít Pán co dobrého při nás rozmnožovat. Jak jako církev obstojíme, se v budoucnu jistě projeví.

Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.“ (2Tes 2,16n)

V březnu 2021 farářka, Kateřina Roskovcová