Pane, vyšel jsem, venku chodili lidé.

Odcházeli, přicházeli, pospíchali, pádili.

Pádili, aby neztráceli čas,

pádili za časem, aby čas dohonili, aby získali čas.

Nashledanou, odpusťte, nemám čas.

Zase se zastavím, nemohu čekat, nemám čas.

Končím tento dopis, neboť nemám čas.

Nemohu to přijmout, není čas.

Rád bych vám pomohl, ale nemám čas.

Pane, ty rozumíš, nemám čas.

Dítě si hraje, nemá čas… později…

Školák musí psát úkoly, nemá čas… později…

Student má svá cvičení a tolik práce, nemá čas… později…

Mladý muž sportuje, nemá čas… později…

Mladý manžel má svůj domov, musí jej zařídit, nemá čas… později…

Otec má své děti, nemá čas… později…

Babička a dědeček mají vnoučata, nemají čas… později…

Umírají, nemají…

Pozdě… už nemají čas!!!

Tak pádí všichni lidé za časem, Pane,

pádí světem, pospíchají, zmítáni, přetíženi, reptající

a nikdy nedocházející cíle, chybí jim čas,

přes všechno úsilí jim chybí čas, dokonce jim

velmi chybí čas.

Pane, jistě ses zmýlil ve výpočtech.

Musí v nich být základní chyba.

Hodiny jsou příliš krátké, dny jsou příliš krátké,

život je příliš krátký.

Ty, který stojíš mimo čas, se usmíváš, Pane,

když víš, co činíš.

Nemýlíš se v člověku, když přiděluješ čas.

Dáváš každému čas, aby činil, co ty chceš.

Člověk je darem od tebe, je však pomíjivým darem,

darem, který nelze uschovat.

Pane, mám čas, který mi dáváš Ty.

Roky mého života, dny mých let,

hodiny mých dnů, všechno patří mně.

Je na mně, abych je naplnil, klidně a s důvěrou,

naplnil je zcela po okraj

a přinesl Tobě, abys ustátou vodu proměnil ve vzácné víno,

jako jsi to učinil v Káni, při svatbě lidí.

Pane, neprosím Tě dnes o čas učinit to a pak ještě ono.

Prosím tě o milost v čase, který dáváš Ty,

učinit svědomitě to, co chceš, abych činil.

Amen.