Vy jste světlo světa

VSTUPNÍ SLOVA

Pokoj vám a radost od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! (Iz 2,2.5) Haleluja

Bratři a sestry, vítejte ve shromáždění na prahu 4. neděle velikonoční, zvané Cantate (zpívejme!). Tak tedy zpívejme Hospodinu dnešní první PÍSEŇ s č. 81 Ó Pane, smiluj se nad námi.

MODLITBA

Hospodine, jak je to nevýslovně vzácné, že můžeme znovu přicházet k setkání s tvým Slovem. Vždyť i tento dům, toto místo, kde otvíráme Písmo a slyšíme tvá svědectví, nese zvláštní odlesk budoucí slávy tvého domu na hoře, která bude vyvýšena nade vše.

Díky, že přicházíš v duchu Kristově do našich všedních dnů a zápasů. Do těch malých i velkých. Víš o našich stínech, skrývaných selháních a bolestech, o našich zradách, o tom z minulosti, co nás pořád poznamenává, i o tom, zač se stydíme. A když se s tím vším můžeme dál učit chodit po tvých cestách, žít podle tvé vůle, je to díky tvé lásce, která je nám světlem.

Ty budeš soudit národy. Naučíš je a přiměješ, aby překuly své meče na radlice, aby místo bojů už konečně zúrodňovaly zemi. Kéž ta proměna začne od nás. Ať necháme pýchy, zlostí a výčitek, a staneme se spolupracovníky v dobrých věcech, tvými poddajnými a nadějnými služebníky. V duchu Krista Ježíše. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Naslouchejme čtení z Evangelia podle Jana, z 8. kapitoly, od verše 1. do 12.:

Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi.

Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Tolik evangelista Jan. Za zpěvu další PÍSNĚ č. 399 Učiň mne, Pane, nástrojem, propouštíme děti do nedělní školy.

KÁZÁNÍ

Základ dnešního kázání od brandýského bratra faráře Petra Pivoňky nacházíme v Matoušově podání tzv. Ježíšova kázání na hoře, v kapitole 5., verších 14. až 16.:

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Vy jste světlo světa. Tím chce, bratři a sestry, Ježíš asi především říct: Tento svět má světlo. A světlo potřebuje. Ve vás.

Ale to přece ne! Světlo světa – vždyť to je Ježíš sám. Přece to nemůžeme jen tak vztáhnout na sebe. A pak: Ježíš myslel zřejmě na své učedníky. Na ty, co opustili všechno a šli za ním. Myslel zvlášť na ty blahoslavené, na své pokorné, tiché, trpící, hladové po spravedlnosti, milosrdné a působící pokoj. Ti jsou světlem světa. Ale my? Nasáklí špínou i nadějemi prostředí, v němž žijeme, otrávení tím často podobně jako ostatní. My, kteří si sem přinášíme stíny svých problémů a selhání? My přece nejsme žádná světla ani hvězdy. My potřebujeme, Pane, spíš zase trochu rozsvítit, sami tvého světla nabrat.

Ale přece tu teď není nikdo jiný než my, kdo by slyšel: Vy jste světlo světa… Neříká tím ten, který sám je světlem, že s námi počítá? Že nás chce užít a také užívá? Že mu nejsme málo? Přiznává se k nám. Na nás a skrze nás chce být lidem světa patrný, zjevný, jednající, svítící!

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

Ježíš před nás nestaví ani tak protiklad světla a tmy. Spíš, podobně jako když mluvil o soli země, staví nás do napětí otázky: Zůstane vaše světlo skryto pod kbelíkem, kde neslouží druhým a časem zhasíná? Nebo bude tím, k čemu světu je a má být: bude svítit všem v domě?

Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. V tomto Ježíšově obrazu je jedna zajímavá biblická souvislost. Slyšeli jsme u proroka Izajáše: Stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor… A budou k ní proudit všechny pronárody. Možná měl Ježíš na mysli i toto zaslíbení, tuto symboliku, jenže nemluví o chrámové hoře Siónu, nýbrž o městu ležícím na hoře. Ježíš vlastně tu dávnou naději zesvětšťuje. Ne až jednou budou proudit národy na chrámovou horu, aby se tam učily světlu Božího zákona. Ježíš přináší světlo Boží přítomnosti už nyní a to lidem světa, ano světským lidem. Proto přirovnává své následovníky k městu, v Bibli většinou podezřelému městu. Není v tomto podobenství naděje pro církev, která se cítí bezradně a nepotřebně v prostředí současného sekularizovaného města? Sbory zřetelných Ježíšových následovníků zkrátka do okolí něco vyzařují. Nemohou se skrýt.

Podobně je nesmyslné stavět lampu pod kbelík. Stavěli ji přece na svícen, aby svítila všem v domě. My dneska cvakneme vypínačem a hned je světlo. Tak to bereme samozřejmě, že světlo v domě svítí. Až když náhle vypnou elektřinu, večer nebo v noci, to jsme pak rádi, když najdeme nějakou petrolejku nebo aspoň svíčku – a postavíme ji tak, aby nám co nejvíc svítila. To pak to světlo lampy svítící nám všem doma oceníme. Tak my dneska sice pohodlně cvakáme a rozsvěcujeme, ale se světlem světa je to pořád spíš tak, jako když se ve tmě sháníme po lampě, která by nám všem posvítila. Lidé potřebují lampy na svícnech. V potřebnou chvíli. V určité situaci. A s námi to taky není tak, že „cvak“ a dáváme světlo. Pořád a vždy znovu jde o to jedno: věřit, že máme od Krista světlo pro druhé. Neskrýt se. A nechat se postavit v určité situaci na svícen. Být na pravém místě – pro druhé.

Lampa na svícnu svítí, aby dům byl obyvatelný, bezpečný. Není to pozoruhodné a nadějné, jak Ježíš Kristus myslí na svět? Chce, aby svět – tenhle prostor všelijakých napětí – byl trochu víc domem obyvatelným pro všelijaké lidi. Aby byl ve tmě prostorem bezpečnějším. A k tomu je třeba našeho světla.

V tom je nám obraz svítící lampy přístupnější než obraz města na hoře či dokonce světla světa. A přece je tu jasná spojitost. Město na hoře nebo malá lampa – jedno i druhé svítí z jednoho světla. Světlo světa se dává už skrze malou lampu, třeba v malém prostoru, kde spolu lidé žijí. Třeba v rodině, v práci nebo v domě. Tak to Ježíšovo slovo míří k nám jako povzbuzení i výzva. Jistě jsou větší a menší, známé i úplně neznáme lampy – lidé, kteří se postavili ve všelijak temných okolnostech na svícen a dávali světlo lidskosti. Máme si jich všímat. Mohou nám být příkladem i povzbuzením. Přece však nemusíme po způsobu hledání největšího Čecha hledat největšího Kristova člověka, největší hvězdu mezi křesťany, mezi opravdovými lidmi. Protože slyšíme Ježíše: vy jste světlo světa, vy buďte lampou na svícnu v pravou chvíli. Nemusíme být matka Tereza nebo Albert Schweitzer. Protože světlo, které zazářilo z jejich lampy, je totéž, které chce zasvítit i skrze nás. I naše malá lampička dokáže hodně ze světla Kristova, neskryjeme-li ji pod nějaký kbelík.

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Ještě jednou nakonec Ježíš otvírá uzavřený prostor naší bohoslužby. Co je smyslem a cílem naší bohoslužby? Oslava našeho Otce v nebesích. I tím máme být světlem světa – oslavou Boží. Ale kde se to má dít? Před lidmi. Protože se to má dít pro ně, kvůli nim. A jak se taková oslava Boží děje? Dobrými skutky. Tedy ani ne tak zbožnými řečmi, ani ne jen a výhradně chrámovými chvalozpěvy, nýbrž krásným jednáním. Před lidmi. Mezi lidmi.

Ježíš nemyslí na naše zásluhy. Zviditelňovat se? Takový program nám přece on nedává. Jen kde je světlo, tam je to jasné. Zřetelné. Konkrétní. A o to jde. Aby lidé mohli poznat to světlo zřetelně z našeho jednání. Jako byl sám Ježíš světlem zcela zřetelným mezi lidmi.

Slyšeli jsme příběh z evangelia Janova, jak chtěli zbožní lidé podle platného práva kamenovat hříšnou ženu. A Ježíš vnesl světlo do nezvratnosti jejího hříšného života i do lidské nesmiřitelnosti. Do naší spravedlnosti, která snadno obviňuje a odsuzuje, chce kamenovat a zbožně se přitom dovolává znění náboženského zákona. Ježíš do toho vnáší světlo kajícího sebepoznání, neodsuzování, světlo odpuštění, možnost smíření, prostor pro nový život. Tak konkrétně byl světlem on. Tak konkrétní chce být světlem i skrze nás.

Vy, sestry a bratři, jste světlem světa, městem na hoře ležícím, lampou na svícnu v tomto městě. Vy, kdo se v práci snažíte být poctiví a ohleduplní. Vy, kdo v nevstřícném a všelijak napjatém prostředí nevzdáváte úsilí o pravdivost i laskavost, o vyjasnění zmatků a nedorozumění, o společný prospěch. Vy, kdo třeba uprostřed napětí v manželství či v rodině usilujete o dorozumění a smíření, snažíte se napětí zmírňovat a zlé neodplácet. Vy, kdo lidem všelijak nemocným, nejistým a smutným dáváte svou péči, lidskou úctu, slovo povzbuzení. Vy, kdo se víc než musíte vydáváte pro druhé a pro dobrou věc. I vy, kdo doma, o samotě, statečně zápasíte se svými nemocemi, stářím, bolestmi a starostmi o své blízké. Vy, kdo třeba právě procházíte nějakou krizí, a přece víru nevzdáváte. Vy jste světlo světa, lampy na svícnu dávající světlo všem v domě. Vaše dobré jednání je zřejmé před Bohem i před lidmi, ovlivňuje náš společný prostor, i když třeba zůstává v ústraní.

A když se někdy ptáme, jaký to má smysl a cenu? Když dobré jednání zůstává mnohdy bez zájmu, naopak někdy na ně dokonce doplatíme? Proč nestrčit světlo pod kbelík? Ježíš říká: Aby lidé viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Vy jste světlo světa. Vy, kdo pro tuhle možnost, kterou nám dává Ježíš, světlo neskrýváte a dobré jednání nevzdáváte. Amen

MODLITBA

Pane, děkujeme za tvé povzbuzení, že i naše malé lampy mohou svítit a svítí tvým světlem. Děkujeme, že nás vytahuješ z našich úkrytů k nové službě lidem. Děkujeme, že do nás vléváš olej důvěry, že na nás chceš ukazovat své světlo, že připravuješ naše dobré skutky k povzbuzení lidí a k Boží oslavě. Amen

Další PÍSNÍ je ta s č. 765 Slunce pravdy, milosti (zpívejme z ní sloky 1.-4.).

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Pane, ty znáš naše lampy, naše možnosti, stíny i úkryty, a přece s námi počítáš. Tebe nyní prosíme:

Za lidi ve stínech smrti, za ty daleko i za ty vedle nás, které můžeme potěšit.

Vlij světlo úlevy a naděje rodičům, kteří se trápí kvůli svým, třeba už dospělým dětem. Dej své světlo lidem, kteří zápasí v manželství a v rodině s neporozuměním, nebo dokonce i se záští. Pomáhej nám, ať se i u nás doma v pravou chvíli rozsvítí.

Pomáhej nám chápat, jak v zaměstnání a mezi lidmi nevrhat na tvou věc špatné světlo, jak se můžeme lišit dobrým jednáním. A dávej nám k tomu pokoru a odvahu. Prosíme tě o světlo moudrosti a rozhodnosti, jak neodplácet zlým za zlé, kdy máme ustoupit, nebo dokonce snad i nastavit druhou tvář, a kdy se máme naopak jasně postavit zlému a temné jednání nazvat pravým jménem. Prosvěcuj naše duše, ať se nepřidáváme k otrávenosti a škarohlídství, ale ať v moci tvého vzkříšení žijeme ve světle tvého smíření a odpuštění, jímž svítíš do temnot dnešního světa.

Posilni všechny služebníky světla, kdekoli je ve světě máš. Rozsviť nás všechny křesťany různých církví, abychom v rozmanitosti obdarování, a přece v jednotě tvého Ducha, byli lampami na svícnech v tomto městě. Ve tvém jménu ještě společně prosíme: Otče náš…

POSLÁNÍ je zapsáno v epištole Efeským:

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. (Ef 5,8-11)

Dnešní bohoslužby uzavřeme poslední PÍSNÍ č. 314 Za dar slova, Bože milý.

Přijměte Boží POŽEHNÁNÍ

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen