Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil!

Iz 63:15 – 64:3  15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny?  Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.  Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví!  Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci.  My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem. Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely. Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli,

Pán dějin

Zj 5:1-10  A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.  Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?   Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní.  Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní.  Ale jeden ze starců mi řekl:Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou  Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.  Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice.  A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců

Třetího dne vstal z mrtvých

Písně: 667; 201; 334; 385 1. čtení: Mk 16,9-16; 1Kor 15,1-8 Introit: „Po dvou dnech nám Hospodin vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.“ Oz 6,2 Text: „Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ 1Kor 15,4 Milí bratři a sestry, zkusme se vmyslit do situace, že jsme se poprvé dostali do křesťanského shromáždění. Kolem stolu stojí kruh lidí, dospělí i děti. Jednotlivcům je rozdáván chléb, rozlámaný z jednoho kusu na kousky. Podáván kalich, z kterého se každý napije. Atmosféra je přitom slavnostní, zpívá se píseň s radostnými slovy o odpuštění hříchů, slyšíme modlitby děkující Bohu za oběť jeho Syna Ježíše Krista. Někteří se usmívají, jiní stojí vážně, někdo se potichu modlí. – Všichni samozřejmě víte, že mluvím o slavení svaté večeře nebo jinak řečeno, stolu Páně. A také, že to není jen vzpomínka a připomenutí velikonoční události, ale že je to i zvláštním způsobem

« Starší příspěvky