Vjezd do Jeruzaléma – L 19,28-44

Lk 19,28-44 Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: Pán je potřebuje.” Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“…

Pozdrav Pokoj vám ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého.
Zdravím vás, milí bratři a sestry, v dnešní neděli, která nese název Květná, latinsky „dominica palmarum“ podle slov z Žalmu 118:

Introit Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hos­podinova domu. Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! (Ž 118, 26n.28)

Píseň 172,1–2

Jak vítati mám tebe, můj Králi z výsosti,
jemužto zem i nebe vstříc plesá s vroucností?
Ó Jezu, světlo v duši mi rozsvěť jasné sám,
ať jak tě ctíti sluší, vždy správně vím a znám.

Tvůj Sión stře ti palmy a květy na počest;
i já chci pěti žalmy a ducha k tobě vznést.
Ó dejž, ať zelená se a chvály upřímné
z všech sil svých v každém čase ti zvučí srdce mé!

Milí bratři a sestry,

Žalm 118 patří do skupiny žalmů (113–118, hebrejsky se jí říká halel), které se užívají při židovských velikonocích a připomínají Hospodinovy veliké osvoboditelské činy. Shromážděný lid takto oslavuje svého Boha a vítá jeho krále, který přichází, aby se ujal vlády. Tímto žalmem právě zástup Ježíšových učedníků vyhlašoval, že Ježíš je tím požehnaným králem, který právě vstupuje do Jeruzaléma. Volali – nebo zpívali – tato slova: „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ Tak Ježíše již po mnoho generací vítá Kristova církev na Květnou neděli. „Slavte svátek ratolestí! „Slavme květnou neděli!“, zvou křesťané jedni druhé a „vítejme svého Krále!“ – Je to radostné a povzbudivé volání shromážděné církve. A jarní období nám obvykle umožňuje donést do kostela květiny a ratolesti, které zrovna kvetou a zelenají se.

Až letos je tomu jinak. Ne že by se nic nezelenalo a nekvetlo, ale my do kostela nemůžeme. Nemůžeme tam být společně. Epidemii a zákaz shromažďování musíme respektovat. Dlouhodobá varování a hlášení o přibývajících případech onemocnění nás zarmucují a znepokojují. Proto na začátku těchto bohoslužeb předložme Hospodinu všechno, čím je naplněno naše srdce a modleme se k němu.

Modlitba Milostivý Pane Bože, jsme ve zvláštní situaci, se která v nás vzbuzuje všelijaké obavy. Cítíme nad sebou hrozbu nemoci. Jsme unaveni vypjatou pozorností, omezeními, vyučováním dětí doma, starostí o své staré rodiče… Někteří z nás si už dlouho neodpočali. Jiní zase nevědí co s volným časem. Máme také otázky: proč sem nemoc přišla, proč na celý svět? Máme otázky k tobě. Dostáváme otázky od svých přátel. Jestli ty tohle chceš…? Prosíme tě, přijmi nás a ujmi se nás. Dej, ať dnes všude v Kristově církvi působí tvůj svatý Duch a občerství naši víru. Kéž tvé slovo inspiruje k službě, k trpělivosti. Prosíme, oslav svého Krále-Krista v našem nemocném světě a ukaž nám znamení svého království. Amen.

Píseň Ž 118,4.5

Ó chvalte laskavého Pána, on síla má má radost stráž,
záštita mocná darovaná, jistota, že mne nenecháš.
Ve stanech věrných všechno jásá, vítězný zpěv se rozlévá:
Hle, Boží ruka Boží spása, jež všude pokoj rozsévá.

Ó chvalte laskavého Pána, že ve dne v noci chrání nás.
Má vina byla potrestána, však k životu mně vzbudil zas.
Pospěšte otevřít mi brány spravedlnosti dobyté!
Pána zde slavit budu s vámi, práva kdo Boží hájíte.

Poslyšme dnešní biblická čtení
Zacharjáš 9,9 „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“
Zacharjáš 14,4a „V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma.“

Základem kázání budou slova evangelia podle Lukáše, z kapitoly 19, verše 28–44:
Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: Pán je potřebuje.“
Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu.
Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“
Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“
Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

Milí bratři a sestry,

ta první, známější část dnešního textu působí jako připravené divadlo. Jako by to všechno někdo nachystal a nacvičil: Zástup Ježíšových učedníků – ne jen těch 12, ale celý zástup, přesně ví, co dělat. Nikdo se nedivil, když Ježíš dva z nich poslal do vesnice pro oslátko. Majitelé dovolili oslátko odvést. Stačilo říct, že Pán je potřebuje. Přivedli oslátko k Ježíši a přehodili přes ně své pláště – posadili jej na ně; on se nechal. Pak místo koberců prostírali na zem pláště a po nich vedli oslátko s Ježíšem cestou až ke svahu Olivové hory. Tam tento slavnostní průvod učedníků začal provolávat Ježíše za krále a to slovy nám již známého 118. žalmu: „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

Tady ta známá část končí. To je událost, kterou si připomínáme v církvi na Květnou neděli. Celé zástupy křesťanů ve světě – podobně jako tehdy zástupy Ježíšových učedníků – vědí, jak se mají chovat, co v neděli dělat. Poznávají písně, které se zpívají, texty z Bible, které se předčítají. Znají Zachariášovo proroctví o mesiášském králi, který přijede na oslátku tichý, ne bojovný. Dokonce i trasu přes Olivovou horu do Jeruzaléma. Znají žalm, který se hodí v tu chvíli zpívat nebo recitovat. A ty pláště? Také rozumíme: To je přece známá věc, že králům se cestou na trůn prostírají vzácné koberce a květinami se zdobí okolí a mává se jimi. Lidé takové slavnosti vždycky měli rádi – pokud k nim ovšem nebyli nuceni. Nyní je tu král! Jiný než Herodes. Jiný než Římané. A také jiný než byli králové dřív. Král podle prorockého slova. Podle očekávání. Král naší touhy, že Hospodin s ním přinese nový věk. Naplní lidská přání po pokoji a spravedlnosti.

Ale jsou to opravdu obecně lidská přání? A je to opravdu touha všech, aby Hospodin potvrdil svého Mesiáše – tohoto Ježíše na trůnu? Církev vyznává Ježíše Králem. Ano. Ale svět to neví. Nechápe. Obyvatelé Jeruzaléma jsou důkazem, že vyznání učedníků – Ježíš je ten Král a Mesiáš! – nenašlo obecnou odezvu. Jsou tu i takoví, kteří šli sice v zástupu, ale ještě na cestě se brání a dokonce to celé chápou jako blouznění učedníků, kteří to přehnali. Zatímco od Ježíše očekávají, že bude mít rozum. Že to celé zastaví. Umlčí ty fantasty a celou slavnost zase spořádaně ukončí. „Mistře, napomeň své učedníky!“

Tohle lidské umravňování! Tohle okřikování naivních nadšenců a neschopnost radovat se s radujícími. Nedůvěra vůči Božímu odlišnému jednání na zemi. To znají mnozí z nás, i když si to třeba nepřipouštějí. Máme to pod kůží. Ale co když si tím škodíme? Nezašlapáváme každou jiskřičku naděje, že by mohlo být lépe? Že by obětavá láska mohla někdy slavit vítězství? – Lidé kolem Ježíše tuhle změnu opravdu viděli. A teď chválí Boha za to, co vykonal Ježíš! S ním je od nynějška spojena spása. „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

Není to omyl, že odkazují jen k nebi a ne k zemi? Ne. Správně tam obracejí svůj i náš pohled. Tam to všechno začalo i končí. Vracejí do nebe odpověď na chvalozpěv andělů, kteří chválili Boha, když se Ježíš narodil: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení!“ (L 2,14) A tam, v nebi, je skutečně přijato jeho dílo. On, Boží Syn, je na zemi dobře vykonal. Boží pokoj na zemi přinesl. Nyní se blíží jeho uznání, oslava a usednutí na trůn po Boží pravici.

Dnes to má zaznít. Dnes žádný hlas nesmí být umlčen. Ježíš odvětil těm dotčeným: „Budou-li oni/učedníci mlčet, bude volat kamení.“ – Bůh si přece vždycky umí někoho rozmluvit, aby se k lidem dostala zpráva o tom, co On chystá. Ať už to ohlašovali andělé nebo třeba to kamení.

A ti, kdo se nechtějí radovat? Ti kdo Ježíše za krále nepřijmou? Co bude s nimi? – Nad nimi Ježíš pláče. Pláče opravdovou lítostí, ne s ironickým podtónem. Pláče proto, že jim – tomu městu – přál, aby poznalo a přijalo to, co vede k pokoji. Přál Jeruzalému, aby nepropásl tento den, kdy mohl také volat: „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ – A pak přijmout pokoj Boží i na zemi. A okusit to, co s Ježíšem poznali jeho učedníci. Že Bůh se k lidem sklonil se svou láskou. Nyní je možné dát místo lásce. Přestat kalkulovat, jak se sami zabezpečit. Jak se prosadit. Jak se sami zachránit. S tímhle přestat.

Milí, právě v těchto časech tohle někteří v dobré víře zkoušejí a ověřují tak, že to jde. Zkoušejí věřit, že teď je pomoc druhým lepší přípravou na budoucnost než dělání zásob a než vlastní izolace. Copak Pán Ježíš nestál právě na straně obětavé pomoci? Ti, kteří jej ze srdce rádi vítali jako krále, udělali tu zkušenost, že Ježíš stál u lůžek nemocných a umírajících a pozvedal je. Osvobozoval hříšníky od jejich zátěže k novému životu. Hladové a žíznivé sytil dobrými věcmi. A pokoj Boží se opravdu šířil a zavládl tam, kde s lidmi Pán Ježíš byl.

Jak dlouho vydrží dobré nadšení? Jak dlouho zástupy učedníků budou svého krále provázet a stát při něm? – Tušíme, že dlouho ne. Vždyť se blíží velikonoce… Král skončí ne na trůnu, ale…

Přesto velikonoce nebudou porážkou. Ti, kteří začali věřit, si nemusí zoufat. Bůh se opravdu skloní svou milostí a navštíví znovu svůj lid. Čas jeho milosti je blízko – to jsou velikonoce.

Píseň 286 – zazpíváme ji jako vyznání víry:

Ježíše Krista slavíme, věříme mu a víme,
že zrozen z ženy pro nás žil a Bůh se k nám v něm přiblížil.
Kyrieleis

V tom, který byl jak jeden z nás, slyšeli jsme Boží hlas
a narozený v jesličkách přemohl lidský hřích a strach.
Kyrieleis.

Ten, pro nějž měsíc s hvězdami i se zemí a s námi
nabývá smysl před Bohem, se zrodil v chlévě ubohém.
Kyrieleis.

Jak září světlo do noci, tak chtěl lidem pomoci.
Pro něho proto celý svět lze v novém světle uvidět.
Kyrieleis.

S Bohem bys spojen jako Syn a nás nazval lidem svým.
Ze světa zla a starostí nás mocí víry vyprostí.
Kyrieleis.

Již radujte se, křesťané, protože se tak stane:
„Bůh chce být s námi“ zpíváme, ó radujme se, křesťané.
Kyrieleis.

Přímluvy Modleme se (můžete na závěr připojit své prosby).
Ježíši Kriste, Synu Boží, u tebe je naše záchrana a naděje. Proto se k tobě obracíme a přimlouváme se jedni za druhé, za církev i za tento svět.
– Prosíme za naše rodiny, abychom si stáli nablízku v této době zátěže a nejistoty. Dej, abychom se spolu měli rádi a uměli si odpouštět.
– Prosíme o trpělivost rodičů s dětmi, dětí s rodiči, sourozenců, manželů.
– Prosíme za nemocné jakoukoli nemocí, za nemocné koronavirem, za zraněné, za vyloučené pro své postižení, … aby měli na tomto světě pomoc, blízkého člověka, naději v tobě, ochránce.
– Prosíme za obětavé služebníky: lékaře a sestry, záchranáře, hygieniky, hasiče, policisty, výzkumníky a vývojáře léků a ochranných pomůcek.
– Prosíme za politiky a vládce. Prosíme o spolupráci při záchraně lidských životů, při všem úsilí o pokojný řád věcí. Aby přáli svobodu a ochranu všem.
– Prosíme za křesťany – tento sbor, celou církev v ČR, za partnerské sbory v cizině, za chudé křesťany v Africe i kdekoli na útěku, za pronásledované bratry a sestry pro víru v tebe. Kéž je naše srdce vždy ochotné soucítit s nimi a ruce připravené dělit se a pomáhat.

(– vlastní prosby)
Ve tvém jménu, Pane a Králi Ježíši, se společně modlíme k Otci tvému i Otci našemu: Otče náš, který jsi v nebesích,

posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Poslání Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. (Fp 2,5–11)

Píseň Ž 118,8

Ó chvalte laskavého Pána, den co den k srdci nás vine.
Vchází již, otvírá se brána, den co den k srdci nás vine.
Hle, vchází přelaskavý Vládce, den co den k srdci nás vine.
Král mocný vedoucí své stádce, Bůh silný k srdci nás vine.

Požehnání Ať Hospodin ti žehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. (Nu 6,24–26)