Neděle svaté Boží Trojice

Introit: I stane se v oněch dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ (Iz 2)

Písně: 155; 608; 158; 544

Čtení: Iz 6,1–8

Milí bratři a sestry,

před šesti dny – říká evangelista Matouš – oznámil Ježíš svým učedníkům, že „Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. A také že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (16,27) Oni věděli, že Ježíš mluvil o sobě jako o Synu člověka. Navíc teď měli možnost spojit si titul Syn člověka s titulem Kristus, Syn Boha živého. Tak totiž rovněž před šesti dny u města Cesarea Filipova o Ježíši vyznal Šimon Petr. Nyní se jim to má potvrdit ve vidění; na vlastní oči uvidí, kým Ježíš doopravdy je. Proto není divu, že měli vůči němu velká očekávání. A docela pochopitelně si to, co má přijít, vztáhli na sebe s patřičnými výhodami.

Právě jsme četli o tom, jak se Ježíš před třemi svými nejbližšími učedníky ukázal v nadpozemské slávě a jasu. Vzal je s sebou na vysokou horu, Petra, Jakuba a Jana. Nikdo jiný tam nebyl. Bylo jistě příjemné být s Ježíšem v soukromí. Malé skupinky jsou pro duchovní rozhovory a pro modlitby ideální. Mnozí křesťané je vyhledávají víc než velká shromáždění. Tohle tedy Pán Ježíš dopřál těm třem. Možná už na cestě na horu se těšili, že jim Ježíš prozradí něco víc o svém vztahu s nebeským Otcem a o plánech, které zde na zemi má. Pobyt na hoře také vyvolává vzpomínky na jiné momenty, které rovněž byly významné; ať už přímo pro tyto učedníky nebo dřív pro Boží lid, Izrael. Z nich připomenu jen známé Ježíšovo kázání na hoře a starozákonní dar zákona na hoře Sinaj. Co se asi bude dít tentokrát?

Něco člověku nezvyklého a nepochopitelného. Na hoře byl Ježíš před zraky učedníků proměněn – tvář mu zářila jako slunce a šat měl oslnivě bílý. A tu se jim zjevily ještě dvě slavné a známé postavy: Mojžíš a Eliáš, kteří s nebesky zářícím Ježíšem rozmlouvali. Snížilo se snad nebe o kousek a proniklo na onu horu? Jsou snad oni už v nebi? Jisté je, že jim přitom bylo moc dobře a přestalo se jim chtít vrátit se dolů, na zem mezi všechny ty trampoty, bolesti a dřinu. Tak by se krásně vyřešilo Ježíšovo poslání! Jen ti nejvěrnější – rovnou do nebe, k vítězství! A to, čeho jsou svědky, je možná porada před zahájením soudu. Mojžíš a Eliáš, největší postavy v dějinách Izraele jsou tu zas. Dokončí své dílo očisty lidu a očisty bohoslužby od všech pohanských nánosů a nevěrností. Nyní budou sekundovat Božímu Soudci, totiž Synu člověka. Podle proroctví má přijít s oblaky nebeskými a to možná právě začíná.

„Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ – Dobrý nápad, ne? Jistě znáte vtipy o Petrovi-nebeském vrátném. Zde by jim Petr svou výjimečnou pozicí i horlivou angažovaností docela nahrával. Ale Ježíš takovým představám nenahrává vůbec. Petrův návrh stavět stany přejde mlčky. Snad až shovívavě. Však s Petrovými nápady si před pár dny už něco užil a ještě užije. Ale neposmívá se mu. Pán se neposmívá lidské snaze zachytit a zadržet alespoň něco z nebeské blaženosti. Mít na tom podíl. Uniknout, když ne napořád, tak na chvíli, z neklidu a nebezpečí světa. Z pozemskosti a smrtelnosti pryč. K Bohu. Do bezpečí, kde je zřejmá Jeho vláda. Pán se neposmívá. Ale také se nenechá lidskými nápady postrkovat jinam. Pokračuje v díle spásy podle vůle Otcovy. A to dílo půjde jinou cestou, než si my představujeme, jak by to bylo nejlepší. Možná by Petr rozvíjel své plány na zbudování nebeských stánků dál a dál. Ale nejde to. Když jde o Boží věc, totiž o záchranu lidí, Bůh si do toho nenechá mluvit. To je náš omyl, stále se opakující, že je třeba, abychom Pánu Bohu radili. Že snad na to čeká.

„Petr ještě ani nedomluvil a světlý oblak je zastřel …“ Ne černý mrak jako rána, která by ty tři smetla za jejich smělost. Ne, vše je ve světle – kam přichází Bůh, rozjasní se a věci se vyjasní. K tomu přistupuje to, co také dobře známe – právě třeba od Mojžíše ze Sinaje a Eliáše z Orebu: hlas z nebe. Také tentokrát ten hlas objasní situaci, aby nemohlo být pochyb: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil, toho poslouchejte.“

„Když to uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.“ – Ne zář a světlo, ale teprve Boží hlas a Boží slovo to způsobilo, že učedníci konečně pochopili, s kým se tu setkávají. „Běda mi! Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím…!“ Volal Izajáš, když se mu v chrámu zjevila Hospodinova sláva a nebeští služebníci volali třikrát „Svatý!“ Nemůže to být jinak. Nečisté rty jen pouštějí, co přichází z nečistého srdce člověka. Z každého. A když tu zpíváme „Čisté srdce musí mít ten, kdo Bohu zpívá…“, tak je to vlastně naše touha, alespoň na okamžik se projevovat tak, že to Hospodinu bude milé a že naše chvály přijme. A zase, věříme, že on se naší snaze neposmívá, naopak, že je vůči nám milosrdný a očišťuje vše, co v upřímné snaze pouštíme přes své nečisté rty a z nečistého srdce. To je jeho boho-služba vůči nám. S láskou k nám přistupuje, dotýká se nás a říká: „Vstaňte a nebojte se.“ – Tak smíme i pro sebe přijmout tuto situaci, při které se Pán Ježíš ujímá svých učedníků a dává jim vidět již jen sám sebe, tak jak jej znali. Všechno ostatní nebeské zjevení zmizelo. Je tu jen on. On, milovaný Boží Syn, který přišel v ponížené podobě člověka a stal se jedním z nás. On je Bohem, kterého sneseme. Před kterým nemusíme padat strachy na zem. A dokonce smíme být jeho přáteli.

Ještě něco však ten hlas řekl. Přímo nařídil. „Toho poslouchejte!“ – A učedníci hned mají první příležitost svou poslušnost vůči Ježíši osvědčit. Již se nevede žádná diskuse o pobytu na hoře. Pochopili, že ještě v nebi nejsou. „Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“ Viděli slávu Páně. Ale nyní Pán spolu s nimi sestupuje na zem, mezi hříšníky, do pokažených a nespravedlivých pořádků lidské společnosti, státu i církve. A jde s nimi. V tom všem bude s nimi, až do určité doby. Až do svého vzkříšení z mrtvých. Teď konečně si mohou učedníci vzpomenout na to, co vytěsnili ze své paměti. A nově pochopit, jakou cestu připravil Ježíšovi poslední prorok, Jan Křtitel. – Utrpení. Syn člověka – ten, od něhož před chvílí čekali tvrdou ruku a pomstu všem nepřátelům, odpůrcům Božím a modlářům (slovy Eliáše) – ten přijal cestu utrpení. Bude zabit a pak třetího dne vzkříšen. Proto nyní musí do Jeruzaléma. A nikdo, ani ti nejbližší, mu v tom nesmějí bránit. Nyní teprve můžeme spolu s učedníky pochopit, co důležitého a společného má Ježíš s velikány, Mojžíšem a Eliášem. Proč na hoře proměnění rozmlouval právě s nimi.

Oni oba trpěli, když se snažili o očistu, když pracovali na nápravě Božího lidu, když připravovali cestu k příchodu Páně. Lidmi většinou nepochopeni a často pronásledováni, odešli ze světa neobvyklým způsobem. Jen to bychom o jejich odchodu mohli povědět: Že si je Hospodin vzal rovnou k sobě. Mojžíšův hrob podle tradice není nikomu znám. A Eliáš byl vzat vzhůru na ohnivém voze. A co Ježíš? – To dobře víme. Jeho hrob byl třetího dne prázdný. A od Otce dodnes posílá svého Ducha, který potvrzuje, že Pán je živý. Zapaluje víru v srdcích mnoha lidí. Udržuje i všelijak chatrnou církev při životě a s láskou ji očišťuje a obnovuje tak, aby jej tu poslouchala a vyřizovala všem hledajícím, že milovaný a vyvolený Boží Syn přišel do naší bídy, aby nás připravil pro své království a jednou nás uvedl do trvalé slávy a světla Božího. On tuto cestu, od které ho jeho učedníci chtěli odradit, dokončil k naší záchraně.

Modleme se.

Pane, díky, že ze své slávy a jasu – po Pravici nebeského Otce – stále znovu rozdáváš svou lásku, probouzíš víru a svých Duchem oživuješ svou církev na zemi, dokud nepřijdeš. Prosíme, odpouštěj nám naše zbrklé petrovské nápady na vylepšování tvého díla, naše návrhy, jak přitáhnout lidi, když však přitom nebudeme s trpícími, když se budeme chtít jen bavit a slavit. Postav nás pevně na cestu, která vede za tebou. Amen.