Mt 20,1-16, Kázání Pavla Klineckého

Introit: Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.

Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí! Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť utíkám se k tobě. (Ž 25)

Písně: 312; s dětmi 188,1-2; 99,1–2; 771; 757

Čtení: Ž 36,1–11

PODOBENSTVÍ O DĚLNÍCÍCH NA VINICI

Milí bratři a sestry,

Pán Bůh je spravedlivý. To potvrzuje Písmo svaté i celý svět věřících. Nekřesťané někdy váhají, jindy je základní argument jejich nevěření: „Kdyby byl Bůh, byl by spravedlivý. Ale není. Ani spravedlivý, ani neexistuje.“ Můžeme se o tom přít, ale nikam to nepovede. Ale my, křesťané, musíme připustit, že ani my nemůžeme nějak popsat, jak se Boží spravedlnost projevuje. Vlastně nás s nevěřícími tahle otázka spojuje: jak je, jak by měl být Pán Bůh spravedlivý? V každé starosti, bolesti, v každém strachu, v každé nemoci i při každé smrti dřímá po povrchem otázka: jak Boží spravedlnost vypadá, jak se projevuje? A dnes, kdy se v Evropě rozhořelo něco, co jsme nečekali od druhé světové války, se tato otázka ozývá s novou silou a naléhavostí.

Lidská spravedlnost musí počítat s rovnováhou rovnice „má dáti – dal“. Na jedné straně se sčítají dobré i zlé skutky, na druhé odměny a tresty. Na jedné straně píle a lenost, na druhé mzda za práci. Na jedné straně odpracované hodiny a roky, na druhé straně více či méně hezký důchod. Za zlý čin musí přijít trest, za dobrý skutek uznání. Komu se nelení, tomu se zelení. V mládí ležáci, v stáří žebráci. Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Lidská spravedlnost ovšem ví, že je slabá. Dějí se křivdy, podvody. Spravedlnost má zavázané nejen oči, ale často i ruce. Za dobrotu – na žebrotu. Čiň čertu dobře – peklem se ti odmění. Drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Zelení se tomu, kdo má dlouhé prsty a ohebnou páteř. V mládí veksláci, v stáří prezidenti představenstev. A každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Slabou spravedlnost člověka dorovnává – v lidských očích – neomezená spravedlnost Boží. On vidí vše, může naše skutky posoudit do šířky i hloubky. Má bezmeznou moc. Boží mlýny melou. Pomalu, ale melou.

Jenže je tu problém. Člověk do Boží spravedlnosti vkládá vlastní názory. Člověk projektuje Boží spravedlnost, chce jí pomoci vlastním úsudkem a vlastním přáním. Výsledek? Boží spravedlnost nefunguje tak, jak my bychom si představovali. Tušíme, že problém je na naší straně, protože jeden považuje za spravedlivé to, jiný ono. Ale zůstává, že Bůh dopouští leccos, co člověk nemůže přijmout, natož pochopit. Potom se nám zdá, že Boží spravedlnost nefunguje.

Do takové situace a zkušenosti zazní Ježíšovo vyprávění. Jeho základem je, že dělníci na vinici pracují každý jinak dlouho, někteří od rána, jiní přišli až odpoledne, poslední dali jen malou brigádičku na poslední hodinu. A všichni dostali stejnou odměnu. Hospodář nikoho neošidil, těm, s nimiž sjednával mzdu už ráno, dal tolik, kolik slíbil, kolik se běžně platilo a kolik stačilo na denní obživu. Ale přesto cítili křivdu. Protože ti, kteří až do pozdního odpoledne odpočívali ve stínu, dostali stejně. Nebyla v tom jen závist a nepřejícnost. Byla v tom obava o pořádek a morálku. Jaký vzor vysíláme současníkům i budoucím generacím? Co je to za divnou výchovu? Přece má platit, že „jenom s pílí dojdeš k cíli“ a zelenit se má jen pilnému!

Ale nezapomeňme, že podobenství začíná: „s královstvím nebeským je to tak…“ To není podobenství o pořádcích na zemi, nýbrž v Božím království. Podobenství není o morálce, o pracovitosti a o tom, jak mají zaměstnavatelé vyplácet své dělníky.

Podobenství hovoří pouze o Boží lásce a její velikosti. A o království Božím. Boží spravedlnost je neuchopitelná, nepochopitelná, neproniknutelná, jako celý Hospodin. Bylo by lépe o ní nehovořit, protože co chceme říkat o Bohu? Jen to, že je spravedlivý a milující, což ale neznamená, že udělá vždy to, co my považujeme za dobré nebo jediné správné. Jaké jiné moudrosti chceme říkat o Boži spravedlnosti? Co chceme odečíst z dějin nebo z vlastních životů?

Podívejme se do Bible: Hospodin trestá svévolníka. Zajisté. Toho najdeme v Písmu hodně. „Pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat“, četli jsme v žalmu třicátém šestém. Ale budeme-li chtít vytvořit z tohoto slova nějakou zákonitost, narazíme. Protože jindy pachatelé ničemností nepadli, nýbrž je páchali dál, a nebyli sraženi. Jindy, když byli sraženi, rychle vstali a oklepali se. To je naše zkušenost.

O spravedlnosti Boží můžeme říci jen to, že je Boží a že je spravedlivá. Obojí se vzájemně zaručuje. Bez dalších důkazů. V řeči logických argumentů je to málo. Je to pouze a pouze věc naší víry a naděje. Nelze nic víc, než ji chválit, pokud jí věříme. Bez důkazů, bez argumentů, bez jakýchkoli pokusů o její analýzu nebo hledání jejích pravidel.

Podobenství není ani o pracovní morálce. Příběh o ní nemluví. Jen, že druhá, třetí i čtvrtá parta stály nečinně na trhu, protože je nikdo nenajal. A že první parta potom reptala, protože čekala větší mzdu. Nic o tom, jak kteří pracovali nebo byli líní. Ani odpověď, proč druhou a další partu na začátku nikdo nenajal, Ježíšovo podobenství nedává.

Jestliže tedy podobenství není o Boží spravedlnosti ani o lidské morálce, o čem je? To napoví až závěr. První přichází pro odměnu až ta poslední pracovní četa, která pracovala jen poslední hodinu a to na výslovné přání hospodáře: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne…“ Dostávají stejnou odměnu, jako ti první.

To není podobenství o závisti a lidské nepřejícnosti. Hospodář oslovuje jednoho z protestujících „příteli“; sám Ježíš tak tak oslovuje často ty, které sice napomíná, ale s láskou (Mt 22,12, 26,50). Navíc protest těch, kteří dřeli „od vidim do nevidim“, je pochopitelný. Protestují proti jednoduché nespravedlivosti, měřeno normálníma člověčíma očima podle rovnice „má dáti – dal“. To hlavní, o čem je podobenství, je Boží dobrota. Hospodář říká doslova: „Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Hospodář v podobenství udělal víc, než kolik člověk spočítal jako spravedlivé. „Tvoje spravedlnost, příteli, sahá od levé strany rovnice k pravé. Ale moje, hospodářova, Hospodinova spravedlnost, moje spravedlnost sahá až k nebi, moje věrnost dotýká se mraků. (Ž 36,6) Nedivím se, že až k nebi a do mraků nedohlédneš, příteli. Tak se nediv ani ty, že já hospodář jsem dobrý ještě jinak a víc, než jsi schopen dohlédnout. Samozřejmě, že z toho nebudeš odečítat něco pro svou morálku. Ano, přišel jsi do práce první, svou odměnu jsi dostal. Možná ale, v jiný den a v jiném případě, přijdeš pozdě, nestihneš to, někde se zapomeneš. Hlídej si to, buď pracovitý a obětavý, dělej, co můžeš a máš. Až potom se můžeš spoléhat na mou – Boží – dobrotu.“

Jak říkaly naše babičky: přičiň se a Bůh ti pomůže. Podobenství o dělnících na vinici není podobenství o Boží spravedlnosti, nýbrž o Boží lásce. O dobrotě Boží, která se neprojevuje podle našeho přání a někdy se neprojevuje vůbec. O divné, zvláštní, ale Boží dobrotě, která stojí v základech celého světa. Stejné poselství vyřizují betlémské jesle, golgotský kříž i prázdný hrob. Nesnaž se to pochopit, měj z toho radost. Protože Boží dobrotu lze jenom přijmout. Bez argumentů a bez rozborů.

To je povzbuzení pro chvíle, kdy rozumíme málo nebo vůbec. I pro dny, kdy diktátor rozpoutal válku proti jiné zemi, nás napadá „jak to mohl Bůh dopustit“? Proč žije, k čemu je na světě Putin? Nikdo nemůže dát odpověď. Protože Boží spravedlnost i Boží láska jsou vždycky nepochopitelné a leckdy nezachytitelné. Proč Bůh dopustil tuhle válku? Nikdo neví, nikdo nemůže odpovědět. – Jediné co můžeme, je přestat se takto ptát. A víc: podobenství o Boží dobrotě není výzvou ke složení rukou do klína a házení flinty do žita. Možná má někdy Hospodin jediné ruce k prosazení spravedlnosti, než jsou naše ruce. Nemůžeme jít bojovat proti okupantům, ale můžeme poslat svůj příspěvek Diakonii, Člověku v tísni, Adře a dalším, můžeme sledovat žádosti o pomoc s potřebami pro uprchlíky, jejich dopravou, ubytováním a podle možnosti přispět. A můžeme se modlit. Na světě je a má být lidská spravedlnost. O tu se stará a má starat lidstvo. Nespravedlivost se má snažit zastavit.

Nad tím vším je Boží dobrota, z nebe spadlá. Někdy jí zakoušíme, někdy ji jen úpěnlivě voláme a hledáme. Ale Boží stvoření má tuto naději.

Modleme se. Pane světa, prosíme, i dnes dej zazářit své dobrotě a lásce nad lidskou spravedlnosti i nespravedlností. Nedovol již zlým vysmívat se ti! Amen.