Spasení

VSTUPNÍ SLOVA

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! (Žalm 103,2)

Milé sestry a milí bratři, je ráno letošní 14. neděle po svaté Trojici a my se scházíme ve shromáždění ke společnému vzývání našeho trojjediného Boha. Vítejte!

Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství, Hospodinova věrnost je věčná. (Žalm 11) Haleluja!

Na úvod si zazpívejme PÍSEŇ č. 281 Chvaltež Boha! Nechť sláva, čest.

MODLITBA

Hospodine, milostivý Bože a Otče, shromáždili jsme se v tomto domě modlitby, abychom tě oslavovali, naslouchali tvému Slovu a přimlouvali se jedni za druhé. Vyznáváme, že na to nejsme připraveni. Naše mysl není soustředěna k přijetí evangelia a naše srdce nejsou plná tvé lásky. Jsme jako prázdné nádoby, které svět naplnil svým obsahem a není v nich už místo pro tvé dary. Pokud jde o věrnost tvé církvi, nemůžeme se rovnat s našimi předky. Pokud jde o podřízení tvému Slovu, zacházíme s ním jako s kterýmkoli textem: vybíráme z něho, co se nám hodí, a čemu nerozumíme, podrobujeme jej nemilosrdné kritice, abychom se jím nemuseli řídit. Otče, smiluj se nad námi. Neodháněj nás od své tváře a neodpírej nám svého svatého Ducha. Vždyť jsme tvé děti, poznačené znamením svatého křtu, a věříme, že i zapsané v knize věčného života. Obnov naši víru, probuď nás k pokání a pomáhej nám žít a myslet jinak než nevěřící lidé v našem okolí. Dej, ať jsme světlem světa a solí země, ať svojí věrností vyznáváme tvé jméno a dosvědčujeme cestu ke spáse. Pomoz nám řešit naše problémy a důvěřovat tvé moci a lásce. Požehnej nám pro svou milost zjevenou a nabídnutou ve svém ukřižovaném a vzkříšeném Synu, našem Pánu Ježíši Kristu, který s tebou žije a kraluje ve společenství Ducha svatého na věky věků. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

První čtení z Písma svatého uslyšíme z evangelia sepsaného evangelistou Lukášem, jak je zaznamenané v 19. kapitole, od 1. do 10. verše:

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.

Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal.

Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Nyní následuje druhá PÍSEŇ č. 282 Kéž bychom to uměli.

KÁZÁNÍ

Základ kázání nebožtíka br. faráře Jana Hudce tvoří biblické vyprávění o apoštolu Pavlovi, když se ocitá na své druhé misijní cestě ve městě Filipis. Příběh je zapsán v knize Skutků apoštolských, jejímž autorem je rovněž evangelista Lukáš. Otvírám 16. kapitolu a budu číst od verše 16. do 40. (Protože jde o delší oddíl, prosím, abyste se k soustředěnému naslouchání posadili.)

Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil.

Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu. Tam je předvedli před soudce a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit.“ Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat.

Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.

Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: „Propusť ty muže!“ Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: „Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte.“ Ale Pavel řekl: „Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!“ Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané, ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město. Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.

Milé sestry, milí bratři, společným jmenovatelem všech tří částí tohoto oddílu je slovo spasení. Starobylé slovo spása znamená záchranu. A spása má mnoho podob. Záchranu od neštěstí, závislosti, nemoci, smrti; ale také záchranu ode všech důsledků hříchu, vysvobození na posledním soudu, spásu od věčné smrti.

Někdy se člověk může zachránit sám – třeba útěkem před velkou vodou nebo skokem z okna hořícího domu. Většinou ale potřebuje k záchraně někoho druhého, kdo by mu pomohl, odnesl ho, ošetřil, podepřel. V tom případě funguje jako spasitel náš bližní – třeba v případě milosrdného Samařana, který ošetřil zraněného na cestě a pak ho převezl do hostince, kde se o něj zase postarali jiní. Písmo svaté však jednoznačně vyznává, že nejvyšším Spasitelem světa a všech lidí je Bůh. „Hospodin světlo mé a spasení, koho se budu báti?“ Hospodin je Bůh mé spásy. A tento Bůh poslal na svět svého Syna, aby se stal Spasitelem světa. „Nepřišel jsem, abych soudil, ale abych spasil.“ Tak si to přivlastňujeme, tak to jako věřící lidé vyznáváme. A teď se vraťme k našemu trojdílnému příběhu.

Díl první: spása otrokyně od zlého ducha. Tato žena vydělávala svými věšteckými schopnostmi svým majitelům velké peníze. Odjakživa chtějí lidé znát tajemství své budoucnosti a neváhají za to platit velké peníze. Teď však své věštění zaměří na Pavla a Silase; chodí za nimi a křičí: Toto jsou služebníci nejvyššího Boha a zvěstují vám cestu spasení! Pavel však takovou reklamu nechce – není věrohodná, tím spíše když pochází od člověka ovládaného silou zla. Pavel se obrátí a osloví ne ji, ale toho zlého ducha v ní: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ Provádí exorcismus – vyhnání démona z této dívky. Tím uzdravuje její duši z moci zla; v Ježíšově jménu jí prostředkuje spasení. – Tímto exorcismem ovšem tato otrokyně ztrácí schopnost věštit. A její majitelé místo aby byli rádi, že je zdráva, zuří, že přišli o zisk. Proto apoštoly obžalují z toho, že rozšiřují nepatřičné zvyky. A vůbec jako Židé nemají v jejich městě co dělat. Přivolaný dav žádá potrestání opovážlivých cizinců a soudcové nařizují bez výslechu preventivní trest bičováním. Pro apoštoly je to jistě ponižující a bolestná veřejná exekuce. Bůh však i toho dokáže využít k lidské spáse, jak ještě uslyšíme.

Díl druhý: spása žalářníka. Spása v případě mladé věštkyně znamená uzdravení. O její víře se neříká nic. Jak to s ní bylo dál rovněž nevíme. Druhá část dnešního oddílu ukazuje, že spása je víc než tělesné nebo psychické uzdravení. Spása v nejhlubším smyslu slova je vysvobození od hříchu, záchrana na věčném soudu, vykoupení z věčného zahynutí. Po této spáse se ptá filipský žalářník: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl spasen?“ Jak k té otázce došel? Nebyl to zřejmě člověk, který by se už předtím pídil po spáse. Jeho zájem o spásu vychází ze situace. Ti dva zbičovaní chlapi, které mu celé zmlácené hodili do vězení, aby je pečlivě hlídal, mu zprvu žádný impuls k otázce po Bohu nedávali. Dostal rozkaz je hlídat, a tak dělá, co je mu nařízeno, a nezajímá se, co je to za lidi. Uprostřed noci se však situace změní. Ti dva muži nejenže nenadávají na své soudce a justiční příkoří, které dopustili, a nesténají, oni dokonce v poutech zpívají a modlí se! Nejsou to pravda žádné operní árie, spíš drsné, temné chorály z hlubin bolesti, ale současně plné síly a naděje. Navíc to půlnoční zemětřesení. A k dovršení všeho: vězni mohli snadno utéct, ale oni toho nevyužijí a zůstanou ve vězení. To už je příliš mnoho nenormálních věcí najednou! Žalářník tuší, že se tu setkává s nadpřirozenou mocí a že on stojí proti ní jako nepřítel. „Co mám dělat, abych byl spasen?“ A apoštolové odpovídají jednoduše: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen…“ Jak mu asi Pavel a Silas vysvětlovali, kdo je ten Pán Ježíš Kristus? Sotva nějak jinak, než bychom se o to pokoušeli my: Jsme hříšní lidé a tím vyvoláváme Boží hněv; hrozí nám, že budeme odsouzeni na věky. Ale Ježíš nám dává šanci. On je dárcem spásy pro všechny, kdo v něho věří. Věř v něho, upni se k němu, spolehni se na něho, vyznej své hříchy, dej se pokřtít a přijmi Ježíše za svého Pána. – Žalářník i jeho rodina toto evangelium přijali. A my vzápětí můžeme sledovat, jak se víra a přijetí spásy projevuje: Skutky milosrdenství (ošetřil jim rány), přijetím křtu ve jméno Ježíšovo; společenstvím důvěry při jednom stole a radostí ze spásy. Spása jednoho z rodiny má teď dopad na všechny. Nevěřící jsou vírou věřícího posvěcováni.

Díl třetí: městští úředníci ve Filipis se o spásu nezajímají. Ráno chtějí Pavla a Silase potajmu propustit; ti se však hájí svým římským občanstvím, které je mělo chránit před předběžným zbičováním, a vynutí si omluvu a oficiální propuštění. Úředníci přesto žádají, aby apoštolové opustili jejich město; snad kvůli klidu a pořádku. Tito lidé se vůbec nezajímají, co jsou Pavel a Silas zač, co vlastně zvěstují. Mají své směrnice, přesvědčení, plány. Netuší, oč se připravují. Že by evangelium mohlo z gruntu proměnit i jejich život, dát spásu časnou i věčnou. Tak podobně se možná staví k evangeliu většina lidí, kteří chodí kolem tohoto kostela a ani je nenapadne sem v neděli zajít a zjistit, oč tu vlastně jde. A třeba by jim to ani nic neřeklo. Jak je to vůbec se spásou? Proč někdo ano a jiný ne? Kdo bude spasen a kdo odsouzen? Jsou to těžké otázky; nám o tom ovšem nepřísluší rozhodovat.

K čemu tento biblický oddíl vede nás? Nejspíš k tomu, abychom si položili otázku: Jak je to s mým spasením? Člověče, jsi spasen? Jsi spasena? To je otázka, které bychom se neměli vyhýbat. Z Písma svatého slyšíme a bereme vážně mnohé podněty a otázky, které se týkají důsledků evangelia spásy pro náš vezdejší život. Co znamená spása pro nás už tady na světě. Čím nás obdarovává, k čemu nás osvobozuje, k čemu nás vede. Dnes máme před sebou otázku po spáse, která přesahuje hranici tohoto našeho pozemského bytí: Jsem spasen dnes a budu spasen i tváří v tvář poslednímu soudu? Asi se shodneme na tom, že tady na zemi úplné jistoty spásy asi nedosáhneme. Naše odpověď však může a má znít: Věřím, mám naději a spoléhám se na to, že mě Bůh pro Ježíše spasí, že už teď mi všecko odpouští a provází mě svou láskou. Tak to říká evangelium a my tomu smíme věřit. Jsem spasen v naději – ne pro své spravedlivé skutky, ale pro Boží milost v Pánu Ježíši Kristu. Kdykoli takto rozjímáme a kdykoli přitom máme neklidné svědomí, pak smíme v pokorném vyznání vlastních vin a hříchů z milosti slyšet a přivlastnit si: Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen (a jsi už teď spasen) ty i všichni, kdo patří do tvé rodiny. Amen

MODLITBA

Pane Bože, dej nám víru, že tvé Slovo je pravda. Slovo o soudu, jemuž se nikdo z nás nevyhne; i slovo o působnosti Kristova života. Pomoz nám draze si vážit i zdánlivě nepatrného zrnka víry v našem srdci a mít naději, že tvá spása klíčí a roste každého dne a projevuje se uzdravením, ochranou, moudrostí, aby jednoho dne vyrostla v obraz nového světa, vzešlého z tvé lásky. Dej, ať přejeme spásu všem a ať se za druhé dokážeme vytrvale modlit. Amen

Zpívejme PÍSEŇ 703 Kdo Bohu ve všem oddává se.

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Kriste, Králi míru, prosíme za mír a pokoj mezi lidmi v manželstvích, ve vztazích mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi starými a mladými, mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, mezi těmi, kdo slouží a kdo službu přijímají, mezi lidmi různých náboženství a přesvědčení, mezi lidmi různého politického zaměření.

Prosíme za pokoj pro Jeruzalém a Palestinu i pro všechny další země, kde se válčí. Prosíme za pokoj v lidských srdcích, za pokoj v srdci každého z nás.

Vyslyš nás pro svou oběť a své vzkříšení, Kriste, a přimlouvej se za nás, když se společně modlíme: Otče náš… Amen

POSLÁNÍ je z Pavlovy epištoly do Říma:

Bůh ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i Řeka; avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. Bůh nikomu nestraní. (Ř 2,6–11)

Závěrečnou písní je 412. Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti.

Přijměte Boží POŽEHNÁNÍ, jak stojí v 1. Tesalonickým:

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Amen