Silný a silnější

23. března 2025

Silný a silnější L 11,14-28

3. neděle postní - 23. března 2025

kázání Kateřina Roskovcová

Introit: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, které shromáždil ze všech zemí. Vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. (Ž 107,1-3.14-16)

Písně: 541; (děti 421); 3; 509; 314

Čtení: Iz 42, 19

Základ kázání: Lukáš 11,14-28

Milí bratři a sestry,

Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily. Všichni se divili, jakou má Ježíš moc, když z němého spadla pouta, jimiž ho démon kdysi umlčel. Teď je ten člověk osvobozen – může mluvit k Bohu i k lidem. Může vyjádřit svou radost, chválit Boha, stát se platným členem lidského společenství. To dosud nemohl. Pouta němoty a také zřejmě hluchoty jsou hrozná – a kdo se stal svědkem osvobození z nich, musí se divit, žasnout. Nejdřív se tedy divili všichni. Ale pak se názory na ten div začaly dělit a projevovat. Lidé si to chtějí nějak vysvětlit, nějak po svém. Někteří říkají to a jiní zase ono. Všichni však zpochybňují, že by to Ježíš udělal mocí od Boha. Proč by to měla být Boží moc, to co se tu stalo s tím němým člověkem? Jsou ještě jiné možnosti: Třeba být ve spolku s temnými silami. Tak uvažují někteří ze zástupu. Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů. To je těžké obvinění. Jiní ze zástupu takto přímo Ježíše neobviňují, ale chtějí si to ověřit, že jeho prostřednictvím jedná Bůh: ať tedy přijde z nebe znamení a potvrdí to.

 

Proč to vlastně lidé zpochybňují? Proč jednoduše nevítají takový div? Proč se neradují nad osvobozením člověka z pout němoty? Bývá to tak, že lidé jsou Božím zásahem znejistěni. Ale v čem? Ve svých dosavadních postojích a návycích. Cítí, že se tu nabízí veliká změna jejich života, ale že zároveň se tu po nich žádá změna jich samých. A to nechtějí přijmout. Jen se podívejme do Bible, jak často lidé na Boží vysvoboditelský čin odpovídali zpochybňováním, rychlým zapomenutím, návratem ke starému životu. Ani nevíme, jak to bylo dál s tímto osvobozeným od němoty. Čemu dá do služeb svůj jazyk, svůj hlas? Nepropůjčí ho lžím a pomluvám? Kolikrát už jsme jásali nad nově obráceným člověkem, nad polepšeným hříšníkem, nad uzdraveným nemocným? A co z toho bylo? Jak naložil se svým životem dál ? Samé pochybnosti. Možná tedy je to jinak a Ježíš tu pomáhá jen na oko. Ve skutečnosti vyhání démony ve jménu Belzebula knížete démonů – a my budeme za čas zase zklamáni!

 

Ježíš ty námitky a pochyby dobře zná. Ví, co se snadno urodí v lidském srdci, které se setká s Boží mocí. Ani to nepotřebuje slyšet. Chce nás stejně jako tehdejší protivníky z těch pochyb a námitek vyvést. Dělá to svým slovem. Předně říká: Čerta ďáblem nevyženete. Tady jde o Boží pomoc. Jak by mohlo zlo samo v sobě být tak rozpolceno a bojovat proti sobě? To by brzy skončilo a žádné by tu nebylo. Zlo tu však je stále, jak každý ví. Silnějším zlem není možné vyhnat zlo menší. Rozdělené království neobstojí, ďábel neustoupí sám před sebou.

A ještě jedna věc ve vašich vlastních řadách zpochybňuje to obvinění: Což se sami nepokoušíte s tím zlým bojovat? Ve jménu koho tedy vyhánějí démony vaši synové (žáci)? Cožpak se jim to nedaří? Není snad Bůh na straně jejich dobrého úsilí? Tam to nezpochybňujete? Tam se radujete z každého úspěchu – z každého uzdravení, napravení. Proč Ježíšovu božskou moc popíráte?

 

Zdá se, že problém lidské nedůvěry právě vůči Ježíši leží jinde, než by se nám zdálo. Není v tom, že by se Ježíš legitimoval nedostatečně. Že by udělal málo, aby lidi přesvědčil. Vždyť on neodejde uražen. Ale dál s nimi vede rozhovor, aby je i nás povzbudil ve víře, že Bůh opravdu zasahuje do našeho světa. Propůjčuje své pomocné ruce Ježíši a stačí jeho prst, aby Boží dotyk způsobil uzdravující, zachraňující změnu. To znamenají slova vyháním démony prstem Božím. V Ježíši Bůh sám proráží bariéry, které my stavíme svými pochybnostmi a námitkami. Jimiž jsme se často tak neprodyšně uzavřeli, že k nám ani paprsek Božího slova nemůže proniknout. Bůh proráží tu přehradu mezi sebou a námi a zasahuje ve svém Synu. A na něm vidíme, jak pomáhá, osvobozuje, uzdravuje – a to není nic jiného, než že maří skutky ďáblovy a na místo toho Zlého proniká k nám Božím královstvím lásky a pokoje a zdraví a pravdy. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království!, říká Ježíš. Projevilo se to tak, že člověk oněmělý, nemající již slova, jimiž by k Bohu volal o pomoc, děkoval mu, prosil; člověk kterému zlo a hřích zkřížilo cestu k Bohu, teď je uvolněn z pout a smí se obrátit ke zdroji života – k Bohu samotnému – k Bohu, s nímž se setkal v Ježíši Kristu.

 

Ano, v Ježíši Kristu přišel ten Silnější, který učinil to, co se nám zdálo nemožné. Přemohl toho Silného a odebral mu jeho zbroj, na kterou spoléhal. Proto Ježíš přišel. Ne aby podnikl jen několik léčebných zákroků – dnes uzdravil němého, předtím zle posedlé děvče. A už vůbec ne proto, aby si nějakými triky či přesvědčováním získal naše uznání a přízeň. Přišel proto, aby pro nás a místo nás svedl zásadní zápas s oním Zlým/Silákem a svým vítězstvím nás vysvobodil z jeho moci. Před tímto útokem se ten ukrutník ubránit neuměl – tady se nebojovalo jeho zbraněmi. Ježíš je odmítl – nepodlehl pokušení jít cestou, která mu slibovala moc, bohatství a úspěch. Odmítl prosazovat Boží království zbraněmi obvyklými ve světě. Odmítl právě „vyhánět čerta ďáblem“. Jeho zbraněmi je láska a sebeobětování – z lásky k nám se nedal odvrátit od své cesty na kříž. Odmítl setřást ze sebe břemeno našich vin. Nezřekl se ani těch, kteří se k němu chovali nepřátelsky. Sám sebe se pro nás zřekl. Na kříži padlo peklo s vojsky svými, jak jsme na začátku bohoslužeb zpívali. Tam selhaly zbraně, jimiž nás ten Zlý spolehlivě držel v šachu. Ježíš na kříži zpřetrhal sítě, do nichž jsme se zapletli my, když jsme dobrovolně užívali zbraně toho Siláka. Tak nás zastihlo Boží odpuštění a s ním Boží království – ne my jeho, ale ono nás. V tom spočívá Ježíšova moc.

 

Kde je tedy ten problém? Proč některým lidem dělá potíže tento dar přijmout? Problém je v člověku, který chce zůstat pouhým pozorovatelem, jen nezúčastněným divákem a kritikem zatímco se spásné dílo v Ježíši Kristu děje. Takový člověk nikdy odpověď na své otázky nedostane. Dokud bude chtít posuzovat, zda Ježíš stojí na správné straně, bude mimo. Ježíš vlastně tu otázku obrací, když se ptá: na které straně stojíte vy? Protože: Kdo není se mnou, je proti mně a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Smysl tohoto výroku Ježíš ilustruje podobenstvím o nečistém duchu, který vypuzen z člověka, brzy se vrací se sedmi horšími kumpány. Naše postkřesťanská společnost je toho dokladem. Odhodila víru v Krista jako nepotřebnou berličku. A do vyklizeného domu si nechala nastěhovat horší otročinu, než bylo pohanství před Kristem.

Zbavit se pout onoho Silného/Zlého pro jednou nestačí. Nejsme vytrženi z opakovaného zápasu – z opakovaných útoků toho Zlého zde na zemi. A abychom neuváděli jen celospolečenský příklad: stejně to funguje i u jednotlivých křesťanů, u rodin. Kde se víra zavrhne jako omezování a zdržování na dráze za úspěchem, tam jsme často svědky těžkých závislostí, rozkladu, neštěstí. Bez Silnějšího, bez Krista, zlého Siláka nikdo neodzbrojí a jeho kořist mu nevezme. Nepomůže nic, než se cele a trvale přidržet Pána, jenž nás může před zlem uchránit, toho Silnějšího, který silného přemohl a v nás stále přemáhá. Bez Ježíše to nejde.

Z téhož zástupu, z něhož jedni obviňovali a druzí žádali důkaz, teď najednou nějaká žena blahořečí Ježíšovu matku. Blaze té, která tě zrodila a odkojila! Zbožná pozorovatelka. Ale zůstává zpovzdálí – zůstává divačkou a obdivovatelkou. Něco jako: To byl dnes krásný náboženský zážitek! Je to však jen další z odboček, které minou přímou cestu ke Kristu; byť by to bylo přes úctu k Ježíšově matce. Na to Ježíš odpovídá jasně: Blaze těm, kdo slyší slovo Boží a zachovávají je. Vy všichni jste zváni a všichni můžete být blahoslaveni. Všichni, kdo chcete mít podíl na Kristovu vítězství nad Silným – tím Zlým. A nezůstanete jen pozorovateli, ale s Kristem se budete účastnit nového života, v němž je provinění přemáháno odpuštěním, sobectví službou, utrpení trpělivostí, pýcha pokorou, chamtivost štědrostí. Všem je nabízen stejný podíl na Kristově vzkříšení, na jeho vítězství. Také nám. Amen.

 

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, buď nám trvalou oporou a obranou před tím Zlým. Potřebujeme to. Amen.

 

Sborový účet: 203157120/0600

  • VS 613 - na potřeby sboru
  • VS 009 - salár
  • VS 019 - práce s dětmi ve sboru
  • VS 065 - opravy kostela v Hořátvi
  • VS 005 - Jeronýmova jednota
  • VS 029 - rekonstrukce sborové fary

Chramova_sbirka_na_potreby_sboru_bez_castky_VS613Dary lze také složit ve farní kanceláři v hotovosti.
Potřebujete doklad pro daňové účely? Kontaktujte nymburk@evangnet.cz.

„Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť‚ radostného dárce miluje Bůh.“ (2 Kor 9,7)