Rozhovor s Šimonem Petrem

1. čtení: Sk 9, 1-6 Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi 2a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. 3Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. 4Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? “ 5Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“

Základ kázání: J 21:15-22 ¹⁵ Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." ¹⁶ Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" ¹⁷ Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! ¹⁸ Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš." ¹⁹ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"

Na břehu Tiberiadského jezera začíná svítat a v ranním světle se rýsuje několik postav. Mají za sebou náročnou noc na lodi; námahu, která nikam nevedla. Prázdnotu. Pak hlas neznámého cizince v dálce, od kterého si ale naštěstí nechali mluvit do řemesla. Zas jiná námaha - tentokrát ale smysluplná. Jejich síť – a především jejich čas a úkol byl díky tomu naplněn. Tak se s nimi setkal Ježíš po svém vzkříšení. Zvláštně: skrze práci, kterou znali - a zároveň převratně – když si do ní museli nechat promluvit - jednal s nimi vzkříšený Kristus.

Poznali to – poznali jeho. Jedli s ním. Úleva. A co bude dál?

Jedním z těch, kteří tam sedí je Šimon, syn Janův; jeho všichni následovali na loď, když se rozhodl, že půjde lovit ryby. Protože co by jiného dělali po těch událostech v Jeruzalémě? Co by měl člověk dělat, když zažije takový otřes a zmar, jakým bylo Ježíšovo zatčení a poprava? Co si počít, když se nám rozpadá dosavadní svět? Není lepší, držet se o to pevněji dřívějších sítí, připoutat se o to pevněji k tomu, co se osvědčilo?

Mnozí si to myslí. Jestli-že Šimon Petr kdysi zanechal své sítě, aby následoval Ježíše, a jestli-že ještě v Getsemane tasil meč a nechtěl se vzdát, tak teď moc nevíme jak na tom je. A možná to neví ani on sám. Co se dá dělat? Má ještě vůbec na nějaké velké úkoly? Chce se jim vystavovat? Sami víme, že těžkému srdci není dobře všem na očích. Ať to dělá někdo, kdo ten zápal ještě má, kdo neselhal, kdo unese další nároky…

Takové lidi si přece zástupy žádají, takoví něco zmohou. Známe to z našich voleb a anket. Vede ten, kdo se umí prodat, kdo si věří, kdo umí přesvědčit o své převaze nad jinými. Takové schopné šéfy, představitele, faráře i politiky přirozeně hledáme… jsou na to i kurzy, jací by měli být lidé v čele – hlavně leadři a manažeři.

Vyslechla jsem (nedobrovolně) ve vlaku telefonát, v němž telefonista hodnotil ženu, která u něj patrně byla na pracovním pohovoru. Byla podle něj málo dravá, měla malý tah na branku, vadilo mu mimo, že si před tímhle nástupem na nové místo musela dát čas na odpočinek a rozmyslet co dál. To na něj nedělalo dobrý dojem, fakt neví, jestli někoho takového přijmout.

Pokud jde o Ježíše, pohovor s ním ale vypadá jinak.

Rozmlouvá s Šimonem, který měl přezdívku Petr – Skála – tvrďák a který přesto selhal. Ježíš jeho situaci zná, týká se ho dost bolestně. A přesto s ním mluví a přivádí i nás ke kvalifikaci, která je pro službu u něj potřeba.

Co je to klíčové?

"Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" "Šimone, synu Janův, máš mne rád?"

A Ježíš jinde vysvětluje (a je zajímavé, že Jidášovi, J 14,23) „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Láska, o které je řeč, to není jen vzletný cit, to je vlastně spíš odvaha svůj život s někým propojovat, touha hledat toho druhého a brát ho vážně.

Kristus Ježíš, jako ten, který byl zraněn, přichází první a to se slovy: „Šimone, synu Janův, máš mě rád? Protože já tě mám moc rád.“

Na břehu Tiberiadského jezera začíná svítat. I v tom přeneseném významu Šimonu Petrovi a dalším a snad i nám. Ten rozhovor slyšme každý sám pro sebe do těch nejrůznějších povolání, která jsou nám svěřena.

Všimněte si, že v tom rozhovoru je to nakonec Ježíš, který se Petrovi přibližuje v tom, čeho je schopen. Petr odpovídá třikrát stejně. To Ježíš vychází vstříc, aby mluvili stejnou řečí; aby si rozuměli.

Máš mě rád(a)? ptá se Kristus. Protože já s Tebou počítám. A záleží na tom, jestli to víš, jestli to ovlivní tvé životní volby a dá ti to odvahu dělat věci smysluplné než jen výnosné, nebo, které nesou uznání; snad se nebudeš bát vsadit na důvěru k druhým; snad ti láska bude přednější než dosavadní pořádky a otevře i druhým oči pro lásku Kristovu. Selhal jsi, a tak snad budeš mít soucit; jako pastýř se starej, ať se kdo přijde může napít a nasytit a není vydán napospas šelmám.

Neplatí to jen pro Petra, nebo pro ty, kdo jsou v čele. Právě tehdy se stáváme kvalifikovanými učedníky, lidmi v Boží službě, když ve své pokoře a se svými limity máme odvahu žít z lásky Kristovy a následovat jej. Petr už ví, že víc než přesvědčení o vlastní pevnosti je třeba zažít milosti a milosrdenství. Proto se z něho může stát mluvčí a služebník církve - pro lásku, kterou přijal, pro své selhání a pokoru, kterou si musel připustit, je způsobilý. A to i když ho přepášou a povedou na místa a do situací a problémů, které si nevybral.