Rodopis Ježíše Krista

VSTUPNÍ SLOVA

Milost a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Spasitele.

Milí bratři, milé sestry, vítám vás ve shromáždění na druhý svátek vánoční, den, na nějž v církevním kalendáři připadá svátek křesťanského prvomučedníka Štěpána, člena prvního sboru jáhnů v jeruzalémském sboru, obratného kazatele, ukamenovaného u jeruzalémské brány brzy po Ježíšově nanebevstoupení.

Bože, soudy své králi dej a spravedlnost svou synu královu, aby soudil lid tvůj v spravedlnosti. Z útisku a násilí vykoupí život jejich, neboť jest drahá krev jejich před očima jeho. Amen (Ž 72,1nn)

Bohoslužby zahájíme PÍSNÍ č. 502 Kristus, Boží Syn.

MODLITBA

Skloňme se před trojjediným Bohem:

Jsi síla pravého lidství, náš Bože. Jsi písnička na cestu k novým obzorům, náš Stvořiteli. Jsi odvaha k novým začátkům, když jsme zůstali vězet v pasti své zpupnosti, náš Spasiteli. Od dob, cos povolal svůj zvláštní lid a dal světu svého jednorozeného Syna, tě v tomto světě, uprostřed našich dní smíme potkávat jako pozvání k pravému lidství, jako příběh naděje.

Vděčně slavíme, že v dosahu tvého příběhu smíme vidět svou lidskou cestu, své vyhlídky, své každodenní rozhodování. Ať tedy zazní i dnes obživující zvěst o cíli stvoření – a tvém zájmu o nás – a tvém úkolu pro nás. A tvůj Duch ať otevírá naše srdce pro úžas, radost i důvěru, že když ty to v narozeném Spasiteli myslíš s příběhem člověka vážně, my se o sílu tvých úmyslů a tvé věrnosti smíme spolehlivě opírat. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

První čtení z Písma svatého je zapsáno v Evangeliu podle Matouše, v 1. kapitole, od 1. do 17. verše.

Zazpívejme společně PÍSEŇ č. 481 Ó křesťané všichni.

KÁZÁNÍ

Kázání, které nyní uslyšíte, sepsal evangelický farář Tomáš Trusina na základě textu z Matoušova evangelia. Je to nejprve opět 1. kapitola a její 1. verš, a k tomu ještě pokračování prvního čtení – verše 18. až 23. Tam stojí:

Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.

Milé sestry a milí bratři, když se dnes někomu narodí potomek, rozesílá rodině a přátelům fotografie už z porodnice – podívejte, kdo se nám narodil, sdílejte spolu s námi naši radost – tenhle narozený človíček, to je přece síla! Radost z Ježíše s námi chce sdílet i evangelista Matouš. A hodně mu záleží na tom, aby nás potkala síla toho narození. A protože e-maily tehdy neměli, uvádí nejdřív ze všeho Ježíšův rodopis.

Co je rodopis? Na hodinách rodopisu se vyučuje lidství. Proto začínají stvořením člověka – Adama. Bůh k němu má zvláštní vztah: S velkým napětím sleduje, co se z tohoto „experimentu člověk“ zrodí. Jak se člověk projeví, co z toho jeho pobývání tady na zemi vzejde.

Člověče, jsi tu od toho, abys byl člověkem! – připomíná se na hodinách rodopisu. Nejsi tu, abys byl Bohem, ale člověkem před Boží tváří. A člověk vždycky znova prokáže, že to neumí. Jako Adam podlehl touze být jako Bůh a porušil Boží přikázání, které ochraňovalo život v rajské zahradě. Jako Kain neviděl v bratrovi bratra, ale konkurenta – a hleděl se ho zbavit – i za cenu prolití nevinné krve.

Přesto rodopis pokračuje: Zklamaly národy, jsou povoláni praotcové lidu víry – Abraham, Izák a Jákob. Jako mesiášská záštita je povolán král David. Doba králů končí v babylonském zajetí, přesto směli znova a znova plodit další potomky. Znova a znova rodopis z Boží milosti pokračoval.

A jak rodopis pokračuje a jak ho sledujeme, ukazuje se nám: Na těchhle hodinách se nám netvrdí, že oproti dnešku kdysi dávno bývalo kdovíjak krásně. Naopak, ony upínají naši pozornost přesně opačným směrem: do budoucnosti. Hlavně si uprostřed vší té lidské mizérie všímej, kdo teď díky Stvořiteli překvapivě vstoupí do dějin, poslouchej, kdo byl zplozen! A poslouchej, co jeho zplození přinese!

Ježíšovo narození – ve světle rodopisu S takovým napětím a s takovým očekáváním jsme zváni naslouchat o zrození Ježíše. Kvůli němu je tenhle sumář napsán. On dá rodopisu patřičně vyznít. Evangelista to naznačuje i tím, jak jeho rodopis seřadil: Už tu bylo 3x14 generací, říká. Třikrát čtrnáct – tedy jinak vyjádřeno šestkrát sedm. Za dveřmi je sedmička, číslo plnosti a dokonalosti, čas Božích skutků. Napněte pozornost, dějí se věci!

Především tedy smíme zjistit, že Bůh tu svou věc tady na zemi nevzdal. Nerezignoval. Neodvrátil se od člověka vyčerpán tím, že i ti povedenější a nejpovedenější z jeho svědků zklamali, nebo zklamali hned ti další, které zplodili (tak jako zklamal na konci své vlády Davidův nástupce Šalomoun, zprvu velmi nadějný král). Bere si znova slovo jako Tvůrce nových počátků a dává přijít na svět Kristu. On teď představuje budoucnost, především budoucnost Boží věci tady na zemi – a potom i budoucnost pro každého z nás.

Proto teď vypravěč, tedy evangelista, při Ježíšově zrodu až protivně jednoznačně zdůrazňuje: I když člověk nezplodí nic, co by stálo za to, ještě je tu Bůh. Tvůrce nových počátků. Poslouchej!

Zrození z Ducha Když se má něco zrodit z Božího rozhodnutí, je vždycky u díla Boží – tedy svatý – duch. Boží duch – s kterým na tebe dýchne naděje. Vane Boží duch: děje se rozhodnutí pustit se do díla, i když bychom to my lidé chtěli stokrát zabalit. Otvírá se možnost života, o které jsme my stoprocentně přesvědčeni, že nemůže vyjít. Tenhle dech Boží odvahy a očekávání tady vane. Ten teď vytváří předpoklady nového zrození – tam, kde by se správně nic urodit nemělo.

Není to tedy tak, že by rody a rodiny věrných postupně připravily vhodnou půdu pro zrození Mesiáše. Ne, spíš je to naopak – když ještě (anebo když už) nikdo nic od Boha nečekal, když nebyla doba těhotná očekáváním – tehdy se shledalo, že je Marie těhotná.

Takhle se do světa rodí Ježíš – bez lidského přispění, mimo lidské chutě či nechutě zadělat na mesiáše, pomoci mu na svět.

Když evangelisté zdůrazní, že u této reprodukce neasistoval žádný muž, tak chtějí podtrhnout – toto je čin navýsost Boží, navýsost stvořitelský.

A Josefova reakce to jen podtrhuje. V Marii klíčí nový život, znamená to, že mi určitě byla nevěrná, myslí si Josef. Postavím se k tomu gentlemansky. Rozhodně nebudu Marii dělat veřejnou ostudu.

Přesto musí Josef poznat, že je – i se svým celým gentlemanstvím – docela mimo. Jemu, jako úplně prvnímu člověku podle Matouše, odhaluje anděl pokračování rodopisu: Neboj se přijmout Marii – vyřizuje mu posel od božského Tvůrce. Hlavně si uprostřed vší té lidské mizérie všímej, kdo teď překvapivě vstoupí do dějin, poslouchej, kdo byl – zplozen! Poslouchej – co jeho zplození přinese! Neboť ten, jehož zrození je uchystáno, spasí lid od hříchů.

Hříchy se objevují vždycky, když lidé přestanou směřovat k cíli, k němuž rodopis člověka zve: být tu na zemi člověkem, být lidský před Boží tváří. Někdy se projeví jako nedůvěra vůči Božím radám a slibům. Jindy jako vzpurnost těch, kdo se rozhodli, že správné a bohulibé je to, co prospívá především mně samotnému. Ještě jindy se hřích projeví jako křehkost, která neustojí nápor zlého.

Hřích, to je krátkozrakost, která se neptá, kam míří Boží zaslíbení. Hřích, to je falešná sebejistota, s kterou si člověk staví pomníky vlastní důležitosti. Hřích, to je ten hluboko uložený kainovský pocit, že bratra musím převálcovat a zničit ho, jinak nebudu žít šťastně. Hříchem bylo zvrhlé Davidovo kralování, se kterým obral o manželku spravedlivého Uriáše. Hřích, to je nakonec beznaděj, která ti opanuje srdce a našeptává: Vzdej to, stejně to už dávno vzdal Bůh, už se od něj ničeho kloudného nedočkáš.

Když se hříchy takhle navrší a navrství, hrozí člověku jistá záhuba. Jistě, rodopis může chvíli samospádem pokračovat – lidé se žení, vdávají, plodí potomky – ale už to není pohyb, který míří k dobrému cíli, nýbrž jen setrvačnost, která má namířeno k zániku a zmaru.

Teď do toho ovšem přichází tenhle nečekaný plod Boží milosti a věrnosti: Ježíš – nositel záchrany. Spasitel neboli Zachránce. S ním už rodopis nemíří ke zmaru – ale k záchraně. Zrodil se, aby zachránil. Tak zní jeho mesiášské poslání. Zachrání člověka, který neumí žít před Boží tváří a mířit k dobrému Božímu cíli. A s člověkem zachrání i všechny, na které ničivě dolehla člověkova nelidskost.

Zrod Imanuele A kde a jak se ta záchrana bude odehrávat? To naznačuje jméno, které ten zrozený dostává: Nazváno bude jméno jeho Immanu-el, to jest „Bůh s námi“. Záchrana začíná tak, že Ježíš ztělesní jako nejvlastnější Boží program onen slib „Já budu s tebou“. Budu s tebou, člověče. Budu s tebou ve tvých otázkách, pochybnostech, bloudění a úletech. Budu s tebou, když tě hřích sevře do presu a nebudeš vědět kudy kam. A nakonec budu s tebou tak, že ty úlety a pády – ty hříchy – vezmu na sebe.

Proto ten zrozený nakonec neuhne ani před utrpením cesty kříže. A proto se k němu Bůh přizná – a dá mu povstat z hrobu, aby jako slovo nového života a naděje zaznělo: Hle, já jsem s vámi, jsem vám Immanuel – po všechny dny, až do skonání tohoto věku. Amen

MODLITBA

Náš Pane, před tebou vyznáváme, že si hledíme svých zájmů a nezajímá nás tvůj cíl pro člověka. Svou starost věnujeme sobě a přehlížíme potřebnost bližních. Nevěříme síle tvé zachraňující blízkosti. A pak se nám ze života vytrácí pokoj, naděje a radost – a čím dál víc ho ovládá bloudění, smutek, beznaděj. Ty nás však, Pane, nenecháváš být. Zrození Ježíše – tvého Krista – zřetelně dosvědčuje, jak ti na nás záleží. V něm jsi s námi – i v naší obtíženosti hříchem – a vysvobozuješ nás k víře, naději a obnově života. Prosíme, veď a naplňuj nás svým Duchem, abychom tímto evangeliem posíleni v této jistotě mohli žít.
Amen

Pokračujme PÍSNÍ č. 482 Ó ty radostný čase vánoční

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Ježíši Kriste, narodil ses jako Spasitel celého světa a jako ztělesnění solidární Boží blízkosti. Nedopusť, aby uprostřed tvého lidu panovalo přesvědčení, že Bůh je kdesi daleko a my si jeho věci vedeme ve své režii.

Pane, obnovující síla tvého příběhu se počíná v Duchu svatém. Prosíme o jeho blízkost pro všechny, kteří zůstali bez naděje, bez síly k nápravě života, bez možnosti začít znova.

Pane, ty jsi přišel, abys ztělesnil Boží záchranu. Prosíme za ty, kdo se propadají čím dál hloub do své beznaděje. Za lidi, kterým se ztrácí smysl života, za ty, kdo se topí ve svém trápení.

Prosíme za ty, které svírá strach ze smrti. Prosíme za národy obelhávané, ožebračované, bez svobody.

Pane, ty jsi přišel jako Bůh s námi. Prosíme za ty, jimž Vánoce připomněly jejich osamění. Za pacienty v ústavech pro lidi staré, nesvéprávné, dlouhodobě nemocné. Za ty, které život sevřel do kleští.

Pane, ty jsi přišel jako svědek Boží věrnosti. Prosíme za všechny, kterým evangelium nic neříká, za ty, jimž se víra změnila ve zvyk, za ty, kteří nepřicházejí do shromáždění už ani ze zvyku.

Pane, vyslyš naši společnou modlitbu: Otče náš… Amen

POSLÁNÍ bylo vybráno z Pavlova listu Římanům:

Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Ř 8,31–38)

Závěrečnou PÍSNÍ je č. 497 Tobě, Pane, dík.

POŽEHNÁNÍ

Vzkříšený Pán praví: A hle, já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání tohoto věku. Amen