Povolání je svobodě Ga 5,13-25
Svatodušní neděle 8.6.2025
Kázání Kateřiny Roskovcové
Introit: Nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil. Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti. Neboj se, Jákobe, můj služebníku. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého Ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou (Iz 44,1–3)
Písně: 146,1.6–8; 573; 769; VP-759 + 510; 418
Čtení: Sk 1,4-5; 2,1–4
Milí bratři a sestry, dnes jmenovitě vy, milí konfirmandi,
když jsme začali naše sobotní vyučování, tak jsem vám na tabuli napsala seznam darů Ducha svatého, tak jak je apoštol Pavel vyjmenoval zde, v 5. kapitole svého dopisu galatským křesťanům. Měli jste si vybrat ty dary, které považujete za důležité, o které stojíte. A pokud si dobře vzpomínám, vybrali jste si skoro všechny, nebo úplně všechny. Při takové nabídce se opravdu nehodí být skromný! To jste zřejmě vycítili bez jakéhokoli vysvětlování. Všechny dary Ducha Božího jsou užitečné. A podle toho, co dnes v širší souvislosti čteme, to vypadá, že všech osm darů jsou plody toho prvního, největšího a sice lásky. Největším darem Božího Ducha je láska! Však o ní Pavel složil krásný hymnus, který si mnoho snoubenců vybírá pro své svatební kázání. Říká, že celý zákon je shrnut do milování bližního.
Co tedy bude nové; co ještě nebylo řečeno:
Jednak, že všechny ty krásné projevy, které vedou k požehnanému životu člověka toužícího po Božím království, slíbil vzkříšený Pán Ježíš svým učedníkům. Čekali na ně a dočkali se, jak si právě dnes připomínáme. Proto i my v církvi znovu a znovu o duchovní dary prosíme – pro křtěnce při křtu, pro konfirmandy při konfirmaci a zároveň také i každý pro sebe a pro celou církev na zemi. Sami jste poznali ještě, než začalo vyučování, jak velmi jsou důležité a již v tom září minulého roku jste se rozhodli dobře, že jste o ně stáli.
A jak by také ne! Vždyť zaručují život ve svobodě, ke které nás Kristus povolává při křtu. – Pojem „svoboda“; jak je starý, tak byl mnohokrát naplněn nesprávným obsahem, zneužit, znovu očištěn a zase mnohokrát překroucen. Co si se slovem „svoboda“ dnes máme počít? – Po přečtení apoštolových řádků uděláme dobře, když se budeme držet i jeho výkladu. Pavel ukazuje, že jde o svobodu vnitřní, svobodu před lidmi i před Bohem. Nenapadnutelnou žádným zákonem zvenku. Napadnutelnou a napadanou však velmi často zevnitř. I když také zvenčí je lidská a občanská svoboda ohrožována, přece však víc hrozí, že o ni přijdeme útokem z našeho vlastního nitra. Jak je to možné?
A to je to druhé, co si tu dnes s vámi, milí katechumeni, také máme uvědomit, že život ve víře je vysvobozením, ale zároveň i neustálým zápasem uvnitř sebe sama. Apoštol mluví zemitě o žádostech těla; doslova „masa“. Překlad do češtiny zní mírněji: „touhy lidské přirozenosti“. Říct se tím chce, že to, co je naší přirozenou součástí, se staví proti Duchu Božímu. Připomenu alespoň některé z celého katalogu neřestí, vycházejících z člověka: „bezuzdnost, rozbroje, hádky, žárlivost, závist, nestřídmost a podobné věci.“ Všechny rozvracejí mezilidské vztahy. Kazí společenství. A to je proti Bohu.
Vy dnes završujete svou celoroční přípravu a tato svatodušní slavnost je jednoznačně radostnou událostí. Dozráli jste k rozhodnutí nechat se vést Božím Duchem, protože se hlásíte k Božímu Synu, Pánu Ježíši Kristu. Jako křesťané již budete postaveni do dospělého života. Proto jako dospělí máte vědět i o věcech, které se dětem ještě neříkají. Totiž, že člověka pokoušejí a snadno ovládají nepěkné síly, neřesti, o kterých doufal, někdo dokonce tvrdil, že už jim po křtu nebo konfirmaci podléhat nebude. Že je ze sebe vyžene, přemůže. Je to nešťastná situace uvnitř člověka. Apoštol Pavel o neřestech v nás tvrdí, že „jde o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“ Tak silná je naše přirozenost, žádosti těla, že nás přinutí jednat proti vlastnímu předsevzetí.
Ale nyní je na čase dodat, že na ten nerovný boj uvnitř sebe nejsme sami. Chceme se přece vzepřít tomu, co nechceme! Tak poslouchejme, co nám apoštol připomíná: „Boží Duch je proti žádostem našeho těla.“ Ano, Bůh sám nám pomáhá a bojuje. – A jak je proti nim? Je proti nim právě tak, že nám dává dary, kterými na zlé žádosti můžeme stačit. A to je ono ovoce Ducha Božího, dary jeho lásky: radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Každý ten dar jednotlivě by zasloužil pozornost. V tuto chvíli řekněme alespoň to, že všechny vedou ke společnému růstu. Slyšíte: společnému!
Dnes žijeme ve společnosti, která dává přednost individualismu. Z medií a na sítích jsme vyzýváni, jak si každý má pro sebe užívat, dokud to jde a na nic nehledět. A přece již z mnoha stran se ukazuje, možná již to také vnímáte, že taková filosofie celku neprospívá. Chvíli to jde, ale pak podél cesty, po které se každý žene za svým, zůstávají ti, kteří nestačí a upadnou. Nejsou to jen dospělí, kteří třeba dost nepracovali, nestudovali, nebo onemocněli, ale jsou to i děti a studenti, kteří nemají dost pevné nervy a nezvládnou tempo, nevydýchají křivdy a tvrdé jednání. A pak tam u cesty zůstávají opomenuti také staří a nemocní, kteří trpí samotou a nedostatkem lásky.
Co nám k tomu říká Boží slovo ústy apoštola? „Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe … ale služte v lásce jedni druhým.“ … a „Jsme-li živi Božím Duchem, nechme se Duchem také řídit.“
O letnicích byl Duch bohatě vylit na všechny, kteří podle Ježíšova přikázání na něj v Jeruzalémě čekali. Věříme, že se to děje i dnes a zde. Pán Bůh nám přeje duchovní sílu, tak jako ji přál svým prvním apoštolům. Svou lásku, radost, pokoj a další dary nám však nedává nadarmo. Žádá po nás, abychom se rozloučili se svými starými touhami a sklony. Doslova je máme nechat umřít. Utopit je. Nebo ukřižovat. To je také význam křtu. Pod vodou skoncuješ se starým životem a vynoříš se jako člověk nový. Nevadí, že na první pohled to na tobě nepoznají. Ani teď, až odtud vyjdeš, po křtu a konfirmaci. Ale uvidí se to, až půjdeš dál. Až půjdeme spolu dál. Duch Boží bude bojovat v nás, abychom udrželi lásku a radost z ní! Proto ještě jednou s apoštolem volám: „Žijte v moci Božího Ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost!“ Ve vašich domovech a vztazích se to dřív nebo později pozná. A možná někde i v této zemi.
Je ten krásný cíl a výhled těžko uvěřitelný? Zapomněli jsme na realitu?
Vždyť sám apoštol musel napsat: „Dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili, jestliže jeden druhého koušete a požíráte.“ – Jakže? První křesťané v galatském sboru? Fuj! Tak to my na tom zase tak zle nejsme. – Je dobře, jestli je to pravda. To ale neposoudím já ani vy. Vy mladí jste dnes na začátku nové cesty. Za chvíli pro vás budeme prosit o dary Ducha svatého, o upevnění víry. To vše kéž slouží ke společnému růstu zde i tam, kde budete žít. Ještě jednou: „Jsme-li živi Božím duchem, dejme se Duchem také řídit.“ Pán sám dokoná, co my neumíme, jen s pokorou za ním přicházejme a prosme o odpuštění.
Modleme se. vstoje
Pane Ježíši Kriste, tvá láska přikrývá množství hříchů. Vyznáváme, že i naše hříchy potřebují přikrýt tvým odpuštěním. Nejsme lepší, než byli naši otcové a matky. Toužíme po tvém odpuštění.
Bratře sestro, kdo spolu se mnou lituješ slov i činů, kterými jsi urážel svatost našeho Pána a kterými jsi zranil svého bližního, pověz to spolu se mnou: Lituji a prosím o odpuštění.
Litovat máme po příkladu všech kajících hříšníků: krále Davida, který si žádal čisté srdce, Petra, který po zapření Pána hořce plakal, ženy hříšnice, marnotratného syna a jiných.
Slovo milosti
Všemohoucí Bůh, který odpouští všem, kteří svých vin litují, odpusť vám hříchy a zbav je moci nad vámi. Upevni a posilni vás ve všem dobrém a zachovej vás k věčnému životu. Amen.
Nyní vyznejme svou víru slovy Apoštolského vyznání.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,
Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha Svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla
a život věčný.
Dary lze také složit ve farní kanceláři v hotovosti.
Potřebujete doklad pro daňové účely? Kontaktujte nymburk@evangnet.cz.
„Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť‚ radostného dárce miluje Bůh.“ (2 Kor 9,7)