Pomoc! volají z Evropy

Introit: Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce, Hospodine, Bože zástupů! (Jr 16,6)
V tvém milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mne zastal (Ž 13,6)

Písně: 277; 326; 342; 216; 637
Čtení: Mt 4,18–22

Milé děti, bratři a sestry,
budeme postupně číst se Skutků apoštolských, kde psal evangelista Lukáš o první církvi. Na 2. misijní cestě jsou právě apoštolové Pavel a Silas (Sk 15 a 16)

Tabule: Pavel a Silas, přes vodu kontinent Evropa, loďka
níže ženy, vojáci, žalářník
Mapa: z Evropy volání „Pomoc!“

Po nějaké době řekl Pavel: „Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně a podívejme se, jak se jim daří.“ (15,36)
Pavel a Silas tedy procházeli sbory v Malé Asii (mapa) a bylo to, jako když navštěvujete přátele, na které se těšíte. Ale jednou v noci – stalo se to, když přespávali u moře v Troadě – apoštola Pavla vzbudilo volání o pomoc.
Kdo by mohl v noci volat o pomoc? – Někdo kdo se ztratil. Nebo se topí. Nebo jej přepadli. Či onemocněl a je mu zle… Pavla volal nějaký muž z Makedonie. To ovšem bylo za mořem v Evropě. Tam ještě zpráva o Pánu Ježíši nedorazila. A teď najednou: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ (Sk 16,9) – Rázem Pavel pochopil, proč je Duch Pána Ježíše nutil doputovat až k moři. Mají se tedy plavit do Evropy! Tam nikdy nebyli; ale Římané tam vládli také a tak nepotřebovali žádný pas, ani jiné peníze, protože všechno byla jedna velká říše. 
Evangelista Lukáš tedy zapsal: „Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.“
A evangelium je ta dobrá zpráva o záchraně všech, kteří volají o pomoc! To se tedy měli lidé dozvědět na našem kontinentu. Zatím však apoštolové plují po moři. Jejich kázání by mohly poslouchat akorát tak ryby. (šňůra s rybami) Ano, ryba! Vždyť tomu by ti římští obyvatelé Evropy měli rozumět. Ryba nám poslouží jako symbol, jako zkratka o tom, kým je Ježíš! Řecký název ryby má v sobě všechna písmenka, kterými začínají slova o tom, že Ježíš je náš Pán a Král, Boží Syn a náš Spasitel. (ICHTHYS) Vlastně dodnes i u nás v Evropě můžete tohle znamení rybky vidět třeba na autech. Kratičké vyznání víry.

Filipis a Lydie, dům 
Ale Pavel se Silasem už přistáli a z přístavu v Evropě došli až do nejvýznamnějšího města té části Makedonie, do Filip. Tam byla posádka římské armády a také se tam živě obchodovalo, takže byste tam potkali mnoho vojáků i obchodníků. Kde začít? Apoštolové šli tedy tam, kde tušili, že by mohla být židovská modlitebna – k řece za bránou města. A opravdu; už se scházejí a nejsou to jen židé; také lidé, kteří věří v jediného Boha a čtou Mojžíšův zákon a Proroky, ale také touží, aby byli započítáni do rodiny Božího lidu. To však až dosud nemohli, protože nejsou příbuzní. A tak apoštolové, Pavel a Silas, začnou zvěstovat evangelium těm, kteří na tom místě byli. Prvními posluchačkami byly ženy. A duch Pána Ježíše se ke kázání připojil. Dotknul se lidských srdcí. Například jedné Lydie, která do Filipis přišla prodávat své drahocenné látky. Byla to bohatá obchodnice, která si však i během obchodování každý týden udělala čas na bohoslužby. Dnes se tu dočkala veliké radosti!
„Pán otevřel její srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.“ (16,14) V apoštolském kázání uslyšela, že Bůh poslal svého Syna i pro ni, protože ji má rád stejně jako děti Abrahamovy, tedy Židy. Přijala Pána Ježíše. To znamená, že uvěřila, že Ježíš je ten, který i pro ni umřel na kříži, aby ji zachránil z hříchů a smrti. A z té velké radosti, která ji naplnila, hned chtěla udělat radost také jiným. Pozvala Pavla a Silase k sobě: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty.“ A opravdu, první maličká církev ve Filipách dostala svou základnu, své útočiště. V Bibli o tom čteme i později, že Lydie otvírala svůj dům bratřím a sestrám – křesťanům. Byla pokřtěna ona i všichni, kteří stejně jako ona uvěřili v Pána Ježíše Krista.

Uvěznění apoštolové, žalářník křesťanem
Ale ve městě byli také obyvatelé, kterým se nelíbilo, co Pavel a Silas dělají a chtěli dílo evangelia překazit. Jednoho dne apoštoly chytili a obvinili před soudem: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit.“ (16,21) A poštvali lidi, aby se na apoštoly vrhli. Strhali z nich šaty a rozkázali je zbičovat a zavřít do vězení. Žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. Zavřel je tedy do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim sevřel nohy v kládě.
Tak trpěli pro evangelium, přesně jak to Pán Ježíš předpověděl. Ale Pavel se Sílasem to nebrali jako křivdu. „Vždyť náš Pán Ježíš trpěl také a přece vyšel jako vítěz nad lidským násilím a zlobou!“ Tuhle svou víru ještě posilovali písničkami. Ano, oni si v té kládě do půlnoci zpívali a zpěvem oslavovali Boha. A ostatní vězňové je poslouchali. Máme ve zpěvníku jednu písničku, která o tom vypráví. Pojďme zazpívat sloku, kde to je napsáno: 282,3 „Pavel seděl v žaláři, nohy v těžké kládě, třeba že byl bez viny, nenadával vládě. Do tmavého vězení nerad šel by býval. To však na tom nemění, že si v poutech zpíval.“

„Tu náhle nastalo velké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta!“ – Žalářník se vyděsil: To jistě všichni utečou a mně za to potrestají! To se raději zabiju! A už bral do ruky meč. Ale Pavel a Silas mu v tom zabránili. „Nedělej to! Jsme tu všichni!“
Žalářník před nimi s hrůzou padl na kolena. – Opravdu nikdo neutíkal! Všichni tam zůstali, jak jim apoštolové řekli. To překvapilo žalářníka ještě víc. Jaká moc a síla tu vládne, že lidé se chovají svobodně i ve vězení?! 
A náhle zatoužil po té svobodě a radosti také. „Pojďte ven – řekl apoštolům – ošetřím vám rány a vy mi povíte, „co mám dělat, abych byl zachráněn.“ Oni mu řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (16,30n)
A ještě té noci se jich ujal a nechal si vyprávět o Boží moci, která je tak podivuhodná, že přijímá každého člověka, který uvěří v trpícího Ježíše, kterého však Bůh vzkřísil a připravil tak záchranu dokonce i v takové situaci jako je vězení.
A znovu, jako v domě u Lydie a jiných, kteří uvěřili, nechal se žalářník i se svou domácností od apoštolů pokřtít.
Tehdy se na mnoha místech začalo plnit, co Pán Ježíš na začátku pověděl svým učedníkům: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“  Amen
Děti si vezmou rybičku.
Modlitba. 
Pane Ježíši, i my chceme jít za tebou, protože jsme uvěřili, že jsi Spasitel světa. Boží moc, která se v tobě ukázala, teď společně vyznáváme: 
Věřím v Boha Otce všemohoucího, …

Píseň: 342 Kristus je má síla i spasení