O uhasení žízně

O UHAŠENÍ ŽÍZNĚ

VSTUPNÍ SLOVA
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého buď se všemi vámi!
Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Mé
srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě
rovnou stezkou! (Ž 27,1.8.11a) Amen

PÍSEŇ č. 38 Pán Bůh je síla má

MODLITBA
Náš nebeský Otče, děkujeme, že se nemusíme nechat zviklat tím, když lidé kolem nás v tebe nevěří, nic od tebe nečekají, nepočítají
s tebou. Ty nás vždy znovu utvrzuješ, že se ti tvé stvoření nevymklo z rukou, že ani veškerý lidský nevděk a všechno odvrácení se od tebe
nemůže zlomit tvou milost a štědrost.

Náš Pane Ježíši Kriste, nástrojem tvého díla v tomto světě jsou naše nedokonalá církevní společenství. My máme být těmi, kdo tvé
evangelium ponesou dál a kdo budou druhým ukazovat, jak přicházet k tobě. Zvolil jsi tento způsob zvěstování evangelia, prostý síly,
obyčejný a často nedokonalý, přestože tobě je dána všechna moc na nebi i na zemi. Děkujeme, že s námi počítáš a žes nás zapojil do svého
díla.
Duchu svatý, uváděj nás na správné cesty, působ skrze nás všechno dobré, co je třeba vykonat, vše, co je milé v nebi i prospěšné
na zemi. Dej nám sílu překonávat překážky, odolávat pokušením i nést pohanu a trápení pro jméno Kristovo.
Tobě, Bože Otče i Synu i Duchu svatý buď sláva po všecky věky. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO
Jako první čtení poslyšme, co je zapsáno v Druhé knize Mojžíšově, zvané též Exodus, v kapitole 17., v prvních sedmi verších:
Celá pospolitost synů Izraele táhla z pouště Sínu od stanoviště ke stanovišti podle Hospodinova rozkazu. ... ………
Je mezi námi Hospodin nebo není?

Blaze je těm, kdo slyší slovo Boží a zachovávají je.   AMEN

PÍSEŇ č. 703 Kdo Bohu ve všem oddává se

KÁZÁNÍ
Základem kázání nám budou slova Evangelia Janova. Z kapitoly 7. uslyšíme verše 37., 38. a první polovinu verše 39.:
V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy
živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.

Svátky, o nichž je řeč v evangeliu, jsou svátky stánků. Svátky na připomínku putování Izraele po poušti. Vzpomínka na čtyřicet let,
kdy byli Izraelci odkázáni na Boží péči a na Boží vedení. Bůh je sytil i napájel. Tam, kde nebyla voda, v pustinách otevíral Hospodin sám
svému lidu vodní zřídla. Proto mluví Ježíš o těchto svátcích o vodě pro žíznící. Je to motiv, který k nim patří. Motiv Božího jednání ve prospěch přežití Božího lidu. Boží záchrana tu vypadá konkrétně jako dar vody na poušti.
Slyšeli jsme to z prvního čtení.

Ježíš navazuje na to, co se o svátcích pro Izraelce zpřítomňovalo, na to, co je pro ně v ten poslední, velký den svátků živé. Volá žíznící k sobě, volá k pramenům vod živých. Málokdo z nás asi cestoval přes poušť. Dokážeme si něco takového, jako je žízeň na poušti, kde je voda jenom někde, kde je voda tak velmi vzácná, dokážeme si to vůbec představit? Když nám v našich bytech, v našich domech na několika místech voda teče, ba tryská přímo ze zdi. Ani nemusíme do té zdi mlátit holí, stačí jen lehce otočit kohoutkem. Co víme o žízni poutníků pouští? Co víme o životě lidí bez dostupného zdroje pitné vody? Snad jen to, že pro ně Člověk v tísni pořádá dlouhodobé sbírky, aby někde v Africe a v Afghánistánu za ty peníze mohli vybudovat studny. Copak víme, jaká je to žízeň, která tvoří hranici mezi životem a smrtí?

Právě o tom ale mluví příběh z knihy Exodus. A mluví o tom i Ježíš. Používá příběhu poutníků, kteří v poušti žízní, jako obrazu pro
naše lidské životy. Mluví o žízni jako o stavu v životě, kdy nám něco podstatného pro život chybí, kdy se pohybujeme na samotné hraně 
zahynutí.

Kdo je dneska ten, který trpí touhle obraznou žízní? Lidé, kteří nevědí, co si počít se svým životem. Zkusme nastínit příklad. (Veškeré
podobnosti s jakoukoli konkrétní osobou jsou, prosím, opravdu náhodné.) Kdo dnes trpí žízní? Na první pohled lidé, kterým nic moc nechybí. Vcelku spořádaná rodina, ráno do práce, večer domů. Od pondělka do pátku práce, práce, práce. V sobotu zahrada, úklid.
V neděli nákup, fotbal, v lepším případě i rodinný výlet. A v pondělí zase práce. A proč? Co z toho? Kde je nějaká náplň života? Aby bylo
proč žít, chce to nějaké vzrůšo, nějakou zábavu. Posedět s kamarády, zajít na pivko. Časem to nějak nestačí. Chtělo by to zkusit něco
„ostřejšího“. Nějaký adrenalin. Silnou motorku. K motorce by se hodila nějaká štíhlá, mladá - ne ta moje stará. Člověk zkusí něco
nového, může, má na to. Ale časem to přestane zabírat. Už to není nové, už to není ono, vzrušení opadá, nefunguje to. A chce to zase
něco víc, něco novějšího, neboť to, co bylo kdysi nové, zastaralo. A právě to je výraz skutečnosti, že vlastně tomu životu něco chybí.
Není to poznat na první pohled, ale zeje tu velká černá díra, která se stále zvětšuje. Je tu cítit žízeň, kterou se nedaří a nedaří uhasit a stává
se stále palčivější. Snad všechno už máme. Nic špatnýho a hroznýho jsme neudělali, aspoň si toho nejsme vědomi. Děti jsme slušně
vychovali a jakž takž zabezpečili. Ale přesto zůstává žízeň. A stále se zvětšuje, stává se trýznivější.

A Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ Ježíš nabízí recept na uhašení žízně. Pít. Nabízí vodu, která žízeň uhasí. Vodu, která časem nepřestane fungovat, která nepřestane být tím pravým, která nebude muset být nahrazena něčím dalším, něčím novým. Protože když člověk pije u Ježíše, zjišťuje, že každým douškem je to lepší a lepší. Že čím déle od něj čerpám, tím větší užitek z každé kapičky mám. (Jelikož se pohybujeme na půdě Janova evangelia, můžeme si snad dovolit i říci: Ježíš nabízí na uhašení naší životní žízně vodu, která se změní ve výborné víno.) My jsme nejspíš vycvičeni reklamou, abychom se na takové zaručeně výhodné nabídky dívali velmi opatrně. A co nás to bude stát? O tom tu řeč není. Nikde to nenajdeme tučným a velkým písmem napsáno. Ale v případě Ježíšově to nenajdeme ani maličkými písmenky na druhé straně vzadu dole. Nás to nestojí nic, protože bychom to stejně nedokázali ničím splatit. Tahle nabídka je zcela zdarma.  Sola gratia - pouhou milostí.

Žíznící se mohou napojit, hladoví se mohou nasytit, obtížení břemeny naleznou odpočinutí, toužící po lásce ji naleznou. Kdo chce svůj život pevně zbudovat, nalezne u Ježíše pevný základ, pevný jak skála. Bloudící v temnotě uvidí světlo, poutníci dojdou do cíle, naleznou svůj domov.
„Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ A pak Ježíš pokračuje. A ten svůj obraz ještě rozvíjí. Posouvá jej dál. „Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“ Tohle již není o žíznících, o těch, kdo hledají zdroj k uhašení trýzně z žízně. Ježíš mluví dál o těch, kdo se stanou studnicí, pramenem, zřídlem pro druhé. Jak to spolu souvisí? Každý, kdo uvěřil v Ježíše, kdo se na něj spolehl, kdo k němu přišel, byl také někdy tím, kdo měl žízeň. Ta žízeň totiž patří neoddělitelně k našemu životu. Nelze nemít žízeň, ale lze ji uhasit. Nelze po vodě netoužit, ale lze vodu pít. Ti, kdo přicházejí na Ježíšovo zavolání k němu a pijí, to jsou ti, kdo mu uvěřili. A ti nejenom že uhasí svojí vlastní žízeň, ale stávají se prameny živých vod pro druhé. Z jejich nitra poplynou proudy živé vody, pověděno slovy Písma, která tu cituje Ježíš. Když člověk čerpá a napájí svůj život od Ježíše, nezůstane stejný. Ale stane se s ním proměna. Není to už jenom ten, kdo pořád
něco požaduje a hledá, ale stává se tím, kdo dává, kdo dává druhým nalézt.

Ježíš už dnes s námi není tak, jak tomu bylo při té evangeliem zmiňované slavnosti stánků. Ale přesto jej smíme nalézt. Díky lidem, kteří v něj uvěřili a stali se prameny vody živé. Chceme-li dnes přicházet k Ježíši, chceme-li dnes zaslechnout jeho volání a nalézt jeho obdarování, chceme-li svůj život napojit nadějí, láskou a vírou, pak je to možné právě skrze ty, kdo mu uvěřili. Z jejich nitra plynou proudy vod. Od toho tu jsme jako církev, to je naším posláním a úkolem. Nakonec jsme ještě evangelistou Janem poučeni, kde se to v nás, v našem nitru, bere.  Abychom si snad o sobě nezačali přespříliš myslet. Abychom nezačali vyzdvihovat a zbožňovat to naše nitro, ty naše kvality. Abychom se nestali ve svých vlastních očích důležitějšími, než ve skutečnosti jsme. To vše bylo řečeno o Duchu, kterého máme jakožto věřící přijmout. Užitek, který neseme, pramení z Ducha, kterého vyhlížíme v naději, že je nám pro stále platná zaslíbení darován. Naše nitro se smí stát příbytkem Ducha, my se smíme stát jeho nástroji. Jako jednotlivci, ale i jako celek církve.
Zřídlo vody živé je skutečností jedině díky přijatému Duchu Božímu.
Amen

MODLITBA
Přicházej tedy, Duchu svatý, přicházej i k nám a proměňuj nás! Abychom dokázali směrovat žíznící k vodám. Učiň nás těmi, kdo od
Ježíše naplno čerpají a z jeho hojnosti a bohatství rozdávají dál. Amen

PÍSEŇ č. 578 Studně nepřevážená

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA
Náš Pane, ty ses stal pramenem vody živé skrze službu, prokazování lásky a skrze ponížení a utrpení. Na tuto cestu voláš i svou církev.

Přimlouváme se za tvou církev, aby se tvé cestě nevzpouzela, aby sebe nechtěla víc vyvyšovat nad tvé dílo a činit se důležitější, než je služba, k níž je povolána.
Přimlouváme se za ty, kdo stojí ve službě, aby čerpali ze zdroje Ducha svatého a nikdy tak nevyschla jejich síla, neochladlo jejich
nadšení a láska.

Přimlouváme se za ty, kdo žízní po smyslu života, kdo hledají směr pro svou životní pouť, kéž jim dokážeme ukázat k tobě.

Přimlouváme se za ty, kdo si myslí, že svou žízeň mohou uhasit hromaděním majetku a neustálým kolotočem zábav a požitků.
Dej jim poznat jejich omyl, zavolej si je k sobě.

Přimlouváme se za ty, kterým jsi byl vždy nablízku a pomáhal jim: za hříšníky, za nemocné, za vdovy a sirotky, za zarmoucené, za
opuštěné a vystrčené na okraj. Kéž i dnes jim dokážeme zvěstovat blízkost Božího království, kéž poznají, že to nejsou jen slova, ale je
jim dáno prožít tvou osvobodivou a pečující lásku.

Přimlouváme se za všechny, kdo při pohledu na množství bídy a zla ve světě propadají panice, nevěře a beznaději. Dej jim poznat sílu
víry a naděje, která v tobě do světa přichází a která v tobě přemáhá svět.

Ve tvém jménu společně k Bohu voláme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.“ 
Amen.“ 

PÍSEŇ č. 284 Nuž Bohu děkujme

POSLÁNÍ
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Ř 8,5n.14n)

POŽEHNÁNÍ
A poslyšme ještě slova zaslíbení, ve kterých je nám zvěstováno požehnání:

Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.  (Iz 58,11) Amen

Děkuji za toto kázání Alešovi Mosteckému
 Rozloučíme se písní:
PÍSEŇ č. 716 z Tvé ruky, Pane můj