Mučedník Štěpán (Skutky 7,54-60)

VSTUPNÍ SLOVA

Pokoj vám!

Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. Amen (Ga 3,29)

PÍSEŇ č. 315 Nás zavolal jsi, Pane

MODLITBA

Pokořme se před Pánem Bohem a modleme se k němu:

Hospodine, Bože, mnoho tvých svědků žilo před námi. Životní úděl některých z nich je i pro nás zaznamenám v Písmu svatém. My však jejich příkladu věnujeme málo pozornosti. Sotva by se mezi námi našel někdo, kdo by měl jako svůj osobní vzor některou biblickou postavu. A přesto každý z těchto tvých svědků nám má co říci. Každý nám připomíná něco důležitého, čím má být náš život obohacen. – Prosíme, Pane, oslov nás i v této chvíli.

Chceme ti naslouchat, chceme se měnit a chceme se podílet na tvém a zároveň našem společném díle ke tvé cti a chvále. Veď nás k tomu svým Duchem. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Z evangelia podle Matouše z 2. kapitoly budeme číst 13. až 16. a dále 19. až 20. verš:

Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“

PÍSEŇ č. 508 (verše 1–5 a 8 podle nápěvu č. 576) Tak Bůh tento svět miloval

KÁZÁNÍ, které si nyní vyslechneme, pochází od br. faráře Lubomíra Červenky z Hodslavic na Valašsku. Jeho základem je biblický příběh mučedníka Štěpána, zapsaný v 7. kapitole Skutků apoštolských, z níž přečtu 54. až 60. verš:

Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.

Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.

Milí bratři, milé sestry, i dnešní příběh z Ježíšova krátkého života svědčí o tom, že narození Božího dítěte v Betlémě nebylo vůbec nádhernou idylkou, kterou si naše okolí rádo i pod dojmem koled a různých moderních vánočních symbolů z evangelijní biblické zvěsti vybírá.

Bůh však Marii a Josefa už dopředu ujišťuje, že se skutečně děje jeho vůle. Chudí pastýři i vznešení mudrci z východu dávají svědectví, že to byl Bůh, kdo je přivedl až k narozenému dítěti. Zájem o dítě však projeví i jiní.

Nějaký čas trvalo, než král Herodes rozpoznal, že jej mudrci obelstili. Spoléhal, že mu hledání nevítaného dítěte ulehčí. Nyní se musel rozhodnout. Buď vyčkat, až nebezpečný konkurent povyroste, anebo vsadit na jistotu, neponechat nic náhodě a vypořádat se s ním, dokud je ještě slabý a bezmocný. Jeho rozhodnutí bylo čistě sobecké. Nebral žádný ohled na nevinné děti ani na bolest jejich otců a matek. Dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let. Teprve pak nabyl jistoty, že jeho trůn není ohrožen. „Vraždění neviňátek“, staročesky „svatých mláďátek betlémských“ je v církvi připomínáno 28. prosince; v Praze je jim zasvěcena dokonce velmi známá a proslulá Betlémská kaple.

Přes napáchané Herodesovy krutosti však Pán Bůh sleduje naplnění své svaté vůle. Věděl o Herodově úmyslu, a proto poslal v noci svého posla, aby Josefa a Marii varoval. A oni? Ač nepřipraveni na útěk, vzali ještě v noci pár nutných věcí a poslušně vykročili do cizí egyptské země. Netušili, jak dlouho tam zůstanou a zda se vůbec někdy vrátí, zda budou moci svým známým v Nazaretu někdy ukázat svoje děťátko.

Tak jednají poslušní rodiče: vše ve svém životě podřídí synovi, který má sehrát v Božím spásném plánu významnou roli. Prchají, aby zachránili život jemu i sobě. Ježíšův život je od samého začátku obklopen nebezpečím, které předznamenává celé jeho působení.

O tři desetiletí později sám svým učedníkům zřetelně naznačí, že i oni musí jít cestou, kterou kráčel on. „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i pohanům.“ (Matouš 10, 16–18) Křesťanská víra s sebou nese nepochopení i protivenství okolí, to je z biblického podání i podle našich vlastních zkušeností nezpochybnitelná pravda.

Prvním nám známým učedníkem Ježíše, který pro Krista položil i svůj život, byl Štěpán. Nevíme o něm mnoho. O jeho dřívějším životě vlastně vůbec nic. Poprvé je zmíněn, když apoštolové pro svou zaneprázdněnost navrhují volbu sedmi jáhnů, kteří by místo nich přisluhovali při stolech. S tímto návrhem souhlasilo celé shromáždění; jako prvního tehdy zvolili Štěpána, který byl „plný víry a Ducha svatého“. Štěpán je tedy uváděn hned na prvním místě ve výčtu zvolených diakonů.

Z dalších událostí první církve je však zřejmé, že nešlo o žádnou podřadnou službu číšníka ani vedoucího vývařovny. Slovo Boží se šířilo nejen skrze apoštoly, ale i díky těmto diakonům (vedle Štěpánova je známý např. příběh jeho kolegy diakona Filipa). To, že se dvanáct apoštolů přestalo starat úplně o všechno a že předali díl odpovědnosti sedmi diakonům, přineslo ovoce. Služba o sbor se rovnoměrně rozložila na více osob. Tak měli apoštolové víc času pro zvěstování evangelia a osobní rozhovory. Počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Jak důležité to bylo právě v tomto období křesťanských počátků! Jeruzalém se stává centrem, odkud se Kristovo evangelium bude šířit do širokého okolí. Odtud pak vycházejí služebníci této podivuhodné zvěsti do všech končin země.

Možná jste na prahu nového roku vzali do rukou Evangelický kalendář a listovali jím. Je tam i schematismus naší církve a v něm řada zajímavých údajů. Elektronická verze schematismu je během roku průběžně aktualizována také na webu Evangnet.cz. I tam můžeme sledovat to, jak rok od roku počet našich souvěrců ubývá. Dnes už zdaleka neplatí, že v našich rodinách jsou všichni téhož vyznání. Díváme-li se kriticky do vlastního sboru, zjišťujeme, že ani zde naše řady příliš nerostou. Ne že by občas nepřišla do shromáždění nějaká nová tvář. Jsme však misijně otevření tak, jak bychom měli být? Nezapomínáme s evangeliem na ty, kteří jsou vně? Prvotní církev slavila úspěch díky tomu, že mnozí jedinci dali svůj život Bohu zcela k dispozici. Dnes však je víra v Boha pro mnohé spíše jakýmsi přívěskem, druhotným faktorem, než bytostným zápasem o proměnu sebe i světa, který nás obklopuje.

O biblickém Štěpánovi čteme, že byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidmi veliké divy a znamení. Zdá se, že se u stolů osvědčil a že jej proto Pán Bůh brzo pověřil mnohem náročnější službou – službou zvěstovatelskou. Stává se tak prvním člověkem, který nepatřil k vyvolenému kruhu dvanácti apoštolů a přesto káže Krista! Evangelium přece nemůže zaniknout anebo vymřít s jedním pokolením jeho zvěstovatelů. Evangelium má proměňovat i životy dalších generací a ony je proto musí slyšet, vstřícně na ně odpovědět a nést je dál.

Štěpánova aktivita a horlivost byla tak veliká, že proti němu vystoupili někteří židé a začali se s ním přít. To, co Štěpán kázal, nebylo některým po vůli. Tak už to chodí. Žádný věrný Boží služebník to nemá snadné. Lidé mají svoje představy a nejsou ochotní připustit, že vždycky nemusejí být správné. Židé však nebyli schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil.

Lidská moudrost je v koncích, když se setkává s mocí Boží! Bylo jasné, že nepřátelé Štěpána nepřesvědčí ani nezatlačí do kouta. Proto proti němu zosnují křivou obžalobu, která se jim stává záminkou, aby se ho nadobro zbavili. Poskytli mu sice příležitost, aby se hájil, ale jejich záměr je zřejmý: Je to rouhač, a proto zasluhuje smrt. A právě v těchto chvílích zvlášť zřetelně vyniká Štěpánův kristovský charakter. Věděl, co jej čeká, a přesto necouvl. Otevřeně židům pověděl, v čem spočívá jejich povrchnost. Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. V tom je diametrální rozdíl mezi židy a Štěpánem. On, pln víry a Ducha svatého; oni jednající svévolně jako ti, kdo chtějí režírovat životy druhých, sami se však svatému Bohu nepodřizují.

Zdá se, že zlo triumfuje. Štěpán je kamenován a ještě v posledních okamžicích dokáže stejně jako jeho Mistr prosit za ty, kteří jej zabíjejí. To dokáže jen skutečná kristovská láska, která v druhém nevidí nepřítele. Tak Štěpán umírá stejně jako jeho Pán. Nezapřel. Nezradil. Necouvl. Svou víru zachoval, i když o život – ten pozemský – přišel. A nebyl sám. V historii církve jsou známy příběhy mnoha svědků, kteří volili stejně jako on. Jejich věrnost až na smrt nebyla marná. Když se židé zbavili Štěpána, domnívali se, že mají vyhráno. Rozhodli se proto, že všechny křesťanské sektáře vyhubí. Avšak účinek byl právě opačný. Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. A i ten učený mladík Saul, který Štěpánovým katanům při kamenování hlídal pláště a jejich čin schvaloval, který jeho souvěrce chtěl stíhat a zatýkat, se u Damašku Božím zásahem obrátil a Kristus si z něj učinil svého nejoddanějšího svědka a dokonce vůbec největšího misionáře raných let existence křesťanské církve.

Bratři a sestry, Štěpánův život je pro nás výzvou, abychom nebyli polovičatí, nýbrž abychom šli cílevědomě za svým Pánem Ježíšem Kristem, i když to není vždycky snadné. Štěpán vykonal, co měl. Tak se stal příkladem mnohým svým pozdějším souvěrcům. Dejme se jeho příběhem povzbudit k věrnosti i my. Usilujme o to, abychom v tomto světě nežili jen podle svého, ale v moci a moudrosti Boží. Jen tak je možné proměnit svět, aby se vrátil zpět ke Kristu. Amen

MODLITBA

Ukazuješ nám, nebeský Pane, jak je důležité, abychom ve své víře vytrvali, Prosíme, pomoz nám, abychom neměli na mysli pouze své vlastní potřeby a touhy, nýbrž pověření, jímž jsi ozdobil každého z nás. Amen

PÍSEŇ č. 244 Pán Bůh je přítomen

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

V chudobě ses narodil, Pane náš a Spasiteli, umřel jsi na kříži, tvoji svědkové byli pronásledováni, nejednou umírali mučednickou smrtí. Prosíme tě, dej své církvi, abychom se za tebe a tvé evangelium nestyděli, abychom svým svědectvím proráželi hradby, které oddělují lidi od evangelia, abychom na sebe ochotně brali znamení tvé poníženosti, abychom se dovedli modlit za své nepřátele a odpouštět jim, abychom sloužili ke spravedlnosti a k spasení všem lidem, zejména chudým a hladovým, trpícím a utiskovaným, nemocným a umírajícím.

Dej, ať celý svět, zvláště pak ti, jimž jsou svěřeny odpovědné úkoly v národech, poznají, že je jen jediná cesta naděje: cesta lásky, služby, oběti, přímluvy, odpuštění, jak jsi nám ji zjevil ty sám ve svém pozemském životě. Otče náš…

Amen

PÍSEŇ č. 772 Kristus má v rukou celý svět

POSLÁNÍ je také ze Skutků: Boha je třeba poslouchat, ne lidi. (Sk 5,29)

POŽEHNÁNÍ: Žijte z moci Ducha svatého tak, aby všichni lidé poznali, že jste Kristovi služebníci. Bůh vám v tom žehnej! Amen