Dobrý pastýř

Dnes je 3. velikonoční neděle. Někdy se jí říká „neděle Božího milosrdenství“ – podle začátku Žalmu 33. Společně si teď ta slova připomeňme:

Introit: Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď Hospodine s námi; na tebe s důvěrou čekáme! (Ž 33,5b.6)

Písně: 187,1–3; (děti 38,1–3); 28; 712; 772
Čtení:  Ez 34,7–16.30n

Základ kázání: Ježíš říká: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (Jan 10,11–16)

„Já jsem ten dobrý pastýř.“ Tak se nám, milí bratři a sestry, Ježíš před­stavuje. My už ten obraz známe a máme ho rádi. Pastýř, který nese na ramenou ovečku – to je vůbec nejstarší starokřesťanské vyobrazení Ježíše. Našlo se v římských katakombách. Ano, známe Ježíše jako toho dobrého pastýře. Otázkou však je, zda ho tak bereme vážně, tedy zda právě jím se dáváme vést, jeho následujeme. Věříme mu opravdu, že právě on je TEN dobrý pastýř? 

1. My lidé potřebujeme někoho, kdo nás v životě povede. I v této naší emancipované době si vyhledáváme různé vůdce. Manažery, kteří pozvednou naše firmy. Politiky, kteří dají do pořádku naše města a obce. Ale i všelijaké osobní kouče a rádce, terapeuty, kteří nás vyvedou ze smutku, pomohou nám překonat životní krize. Potřebujeme v lecčems, aby nás někdo vedl. 
A někdy nemusíme ani moc hledat. Různí vůdcové si také hledají nás, nabízejí nám svou pomoc, ledacos slibují. Zazvoní u našich dveří, čteme jejich nabídky na plakátech, na sociálních sítích. I dnes je spousta pastýřů, kteří se ucházejí o naši přízeň. 
A mezi nimi Ježíš, s tím jednoznačným prohlášením: „já jsem!“ „Já jsem ten dobrý pastýř!“ Věříme mu? On spolu s tím prohlášením – které je vlastně pozváním – nabízí i měřítko či zdůvodnění: jak se pozná opravdu dobrý pastýř. Proč on, Ježíš, o sobě může prohlásit, že je dobrý pastýř.

Dobrý pastýř se pozná, když jde vlk. Vlk je pro ovce zásadní nepřítel. Nepřítel, který ohrožuje jejich život – „vlk ovce trhá“, tedy zabíjí. Nepřítel, který ničí jejich soužití – „vlk ovce rozhání“, stádo se rozprchne. Vlk je pro ovce nepřítel, kterému se nedokážou bránit. Proti jeho zubům nepomohou kopýtka ani beraní rohy. Ale nepomohou ani rychlé nohy: ovce vlkovi neuteče. Dobrý pastýř se pozná, když na ovce jde vlk, říká Ježíš.
Vlk je totiž nebezpečný nepřítel nejen pro ovce, ale také pro pastýře. Tak jako roztrhá ovci, snadno zabije i člověka. Když se pastýř rozhodne bránit ovce před vlkem, riskuje tím svůj vlastní život. Tohle každý „normální“ pastýř ví, v takové chvíli si to rychle spočítá. A tady samozřejmě pro každého „normálního“ pastýře platí: „bližší košile než kabát“. „Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk.“ – „Opouští je a utíká…“ a my se mu ani nedivíme.

2. Můžeme tohle Ježíšovo slovo, to jeho „měřítko dobrého pastýře“, číst jako varování. Je dobré si na to dát pozor u všech těch pastýřů a vůdců, které si vyhledáváme, jimž věnujeme svoji důvěru, jimiž se dáváme vést a řídit, někdy opravdu jako ovce. Oni se všichni samozřejmě tváří, že jim jde o nás, o to, aby nám pomohli a prospěli. A budou nám třeba namlouvat, že dobře vědí, jak na vlky. Někteří nás třeba budou zacvičovat v nějaké sebeobraně proti vlkovi. A jiní nám budou tvrdit, že vlci nejsou, že to je jen taková báchorka ze starých časů. Ale dejte si pozor. Všichni ti námezdní pastýři samozřejmě sledují hlavně svoji mzdu. Ovce je zajímají, když to něco nese – ostatně, ovce jsou přece „užitková“ zvířata. Ovce jsou dobré, když dávají vlnu a mléko. To stojí za tu námahu, hledat jim dobrou pastvu a opravovat ohradu, aby se nerozutekly. Ale když se stanou kořistí, která přitáhne pozornost vlka, stávají se ohrožením i pro pastýře – a to je najednou všechno jinak. „Opouští je a utíká – a vlk ovce trhá a rozhání.“ 
Dobrý pastýř se pozná, když jde vlk, když se ovce pastýři stanou ohro­že­ním. Rozhodně nevěřte těm, kdo by vám namlouvali, že vlci nejsou, nebo že na vás nepřijdou. V tom Ježíšově obraze vlk představuje toho Zlého, Nepřítele s velkým N, nepřítele, který má mnoho tváří a podob i nástrojů a zbraní, nepřítele, který si svého spojence umí najít i v našem srdci. Nepřítele, jehož nelze odrazit nějakými triky, proti němuž jsme nakonec všichni bezbranní, protože jeho posledním trumfem je smrt.

3. Ježíš nás však nechce hlavně varovat před jinými pastýři. V tom jeho prohlášení je především zaslíbení a ujištění. Máme slyšet to Ježíšovo „já jsem“ – a smíme mu věřit. On se k nám hlásí jako dobrý pastýř. Pastýř, který se k nám hlásí, ne aby z toho něco měl, ale protože jsme opravdu jeho a on se nás odmítl vzdát, i když to pro něj samého znamenalo ohrožení, zavržení a smrt. I když jde vlk a všichni jiní pastýři selžou a utečou, on se k nám hlásí a tomu Nepříteli se postavil.
„Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ V tom je dobrý, tím se jedinečně liší ode všech nájemníků. Ovce jsou mu nade vše i nad vlastní život. Takovou cenu máme před Pánem Bohem. Cenu jeho vlastní lásky, kterou nám věnoval. To je náš Bůh, který se nám zjevil a přiblížil v Ježíši Kristu. Dobrý pastýř, kterému ovce patří a který si je nedá nijak a ničím a nikým vzít. Dobrý pastýř, který položil svůj život za ovce.
Ano, máme rozumět: dobrota tohoto pastýře, Ježíše Krista pro nás ukřižovaného, nám odhaluje dobrotu Boží. Lásku Boží. V Kristu se k nám jako pastýř hlásí Bůh sám. Bůh, který nás nemiluje proto, aby z toho něco měl. Jeho láska a péče nezávisí na nás, zda se mu nějak vyplatíme. A tak se nemusíme bát, že nás zavrhne tam, když se mu vyplácet přestaneme. Nemusíme se bát, že si vybírá lidi podle toho, jak se mu to vyplatí. Miluje nás prostě proto, že mu patříme – a patříme mu proto, že nás miluje. 
A Kristovo vzkříšení, které si v tomto velikonočním období zvlášť připomínáme, znamená, že tato Boží láska je víc než smrt, že je to moc mocnější než poslední trumf toho Nepřítele.
To je mocné a radostné zaslíbení a ujištění. To je evangelium, kterému smí­me věřit – a tomuto pastýři, který se takto k nám hlásí, se svěřit.

4. A ještě jednu věc tu Ježíš říká: „Znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce.“ Zná nás, to znamená, že o nás má dobrou představu, bez iluzí. Vidí do nás. Ví, jak jsme často jako ovce vystrašení, ale také pohodlní. Ví, jak jsme nevděční, jak při každé příležitosti uhýbáme a utíkáme – a bloudíme. To smíme vědět a nemusíme se tedy před ním – a proto ani před sebou – stavět hezčí, než jsme. I od toho nás osvobozuje Ježíšovo prohlášení „já jsem dobrý pastýř“, pastýř, který položil za své ovce svůj život – za ty vystrašené, pohodlné, nevděčné, zbloudilé. Nenechal nás napospas Nepříteli; a proto ani tomu spojenci, kterého si ten Nepřítel vychovává v našem srdci.

Ježíš však se stejnou jistotou prohlašuje také: „…a ony znají mne“. To je výpověď o naší víře. Ježíš najisto počítá s tím, že jeho volání nezůstane bez odezvy. Že jeho hlas bude slyšen, že v něm toho dobrého pastýře opravdu poznáme. Že tento hlas nezapadne mezi těmi mnohými hlasy a nabídkami, jimiž se o naši důvěru ucházejí různí pastýři. Že v tom jeho prohlášení „já jsem ten dobrý pastýř“, zaslechneme hlas Boží. Tahle Ježíšova jistota, v níž počítá se zázrakem víry, je také opřená o vzkříšení, o skutečnost, že Boží láska už zvítězila nad naší ztraceností. A nejen nad naší. Pastýř chce přivést i ovce, „které nejsou z ovčince“. Ovce, které jsou kdesi roztroušené, kde o nich třeba nikdo neví – ale on ano. Opravdu nikoho nechce tento dobrý pastýř vynechat. Nezáleží na tom, jak se ovčinec – ta která církev jmenuje. Záleží jen na pastýři. On nepatří žádnému ovčinci. Všechny ovce jsou jeho. Všechny shromažďuje a přivádí k Otci: Překonává naše rozdělení a roztržky. „A bu­de jedno stádo, jeden pastýř.“ 
To je budoucnost, kterou pro nás má. Tomu smíme věřit a na to se těšit, neboť je to slovo pastýře, který položil svůj život za ovce. 

Modlitba: Pane Ježíši, dobrý pastýři, děkujeme, že známe tvůj hlas a nejsme vydáni napospas cizím, ani svému strachu. Umřel jsi za nás a vstal z mrtvých. Tvůj živý hlas nás teď zve do Boží náruče. Oslavujeme tě za to!  Amen.