Démon padá z nebe

VSTUPNÍ SLOVA

Pokoj vám. V dopoledni letošní 23. neděle po Trojici, která je poslední nedělí v církevním roce, vás, bratři a sestry, vítám ve shromáždění slovy 66. žalmu:

Plésej Bohu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. (Žalm 66,1n) Haleluja

Zazpívejme si na úvod dnešních bohoslužeb první čtyři verše z tohoto žalmu, který je v našem zpěvníku zařazen jako PÍSEŇ č. 79 Nuž pojďte a Bohu plesejte (1–4).

MODLITBA

Modleme se:

Děkujeme ti, Bože, že zůstáváš věrný světu, který jsi stvořil. Chválíme tě za to, že jsi svoji věrnost prokázal ve svém Synu ukřižovaném a vzkříšeném. Vyznáváme před tebou, že býváme příliš zaujati sami sebou a svými přáními, zájmy a plány. Nemáme svobodu víry, ale jsme zajatci nekonečných starostí. Stydíme se, že nežijeme jako tvé děti, svobodně a radostně a plni lásky. Tvé Slovo často přehlížíme a býváme lhostejní k trápení svých bližních. Bože, prosíme, odpusť nám naši malou víru, osvoboď nás od naší ustaranosti, dej radost a naději. Když teď budeme poslouchat tvé Slovo, nasyť nás ty sám chlebem života, pro tvého syna Ježíše Krista, který s tebou a s Duchem svatým žije a vládne od věků až na věky. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Dnešní biblické čtení je zapsáno na dvou místech v Písmu svatém. Nejprve uslyšíme příběh o stavbě Babylonské věže z 1. knihy Mojžíšovy, 11. kapitoly, verše 1. až 9:

Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

K tomu ještě připojíme z 12. kapitoly Zjevení Janova 7. verš a další, až do první půlky 11. verše:

A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví.

Chvalme nyní Boha PÍSNÍ č. 589 Buď sláva Bohu, chvála Otci.

KÁZÁNÍ

Základem dnešního kázání od bratra faráře Pavla Kašpara bude oddíl z Evangelia podle Lukáše, kde v 10. kapitole od verše 17. do 20. čteme toto:

Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

„A je to tady,“ jásají učedníci, kteří se vracejí z výpravy, na niž je poslal Ježíš. ‚Je to tady.‘ A už vytahují skleničky a zvoní přípitek, všude jásot a smích. Po vítězství Kristově, po tom, co to Ježíš nevzdal a došel až na kříž, po tom, co ho Bůh vyvedl z hrobu a dal mu moc, po tom všem padají i démoni, všelijaké zlé síly, jako shnilé hrušky. Plesk, a leží na lopatkách. Tak to mohlo zažít těch sedmdesát učedníků na Kristově výpravě. Proto jásají. A možná se cítili tak, jak se zpívá v tom starém chorálu: „Korouhve, vybrané oddíly Krále postupují… uprostřed národů ze dřeva kříže kralovat bude Bůh.“ Kristovo vítězství, vysvobození lidí a stvoření se přiblížilo na dotyk. Všechny ty mocnosti, panstva, ústřední výbory, všechny zlé síly a otrokáři dostávají na frak. Učedníci poznali, že kde zazní Kristovo evangelium, kde se přiblíží Království Boží, tam jsou lidé vysvobozováni ze zajetí démonských mocí. Kde zazní evangelium o přicházejícím Království Krista a kde je lidé vzali za své, tam se rozplynuly mraky temných sil, které člověka dosud ovládaly. Démoni uslyší radostnou zvěst o Kristově vzkříšení a prchají jak kluci, kteří rozbili míčem někomu okno. Rozjásaní učedníci se vracejí a říkají: „Pane, démoni se nám podrobují, když vyhlašujeme tvé jméno, když zvěstujeme, že ty jsi Pánem.“

Dnešní člověk na démony nevěří, směje se pohádkovému čertu v mysliveckém stejnokroji, ale upíše se démonu v uniformě SS, ve stejnokroji Lidových milicí, ve skinheadskému bombru či civilu teroristy. Démoni jsou skutečné síly, které působí uprostřed světa, lidí a společností pod různými jmény a všemožnými převleky. Nejraději však působí anonymně, beze jména. A navádějí člověka, lidi a celé společnosti k tomu, že věřit v Boha je nesmysl, spoléhat na Krista je iluze, a že žít v jeho společenství je ztráta času. A pak člověka nechávají trápit ve vězení vlastního Já. Démoni jsou reálné síly, které navádějí člověka k tomu, že nejde žít v lásce s druhým člověkem, se svým bližním. Lidé po tom touží, a přece se to nedaří a naopak rostou mezi nimi přehrady a prohlubují se propasti. Démoni jsou reálné síly, které vyvolávají napětí a nepřátelství mezi etniky, rasami a státy. A zdá se, že žádná diplomacie, politika ani rozum tu nepomohou. Démoni jsou síly, které prapodivným způsobem navádí člověka, že se nakonec sám v sobě nevyzná, a že je často sám strůjcem svého neštěstí. Člověk najednou nerozumí tomu, jak je možné, že to dopracoval tak daleko, že stojí nad troskami toho, co si představoval jako svůj ideál a své štěstí. To jsou ti démoni, o kterých se tu mluví. To jsou ty potvory, co otravují vzduch i duši a vztahy. A mají jistě ještě pestřejší nabídku. Učedníci se vracejí a říkají: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“

A Ježíš jim odpovídá: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.“ Viděl jsem, jak s sebou sekl o zem. Vzkříšený Kristus bere vládu do svých rukou a satan, ten organizátor zla, ten šéf démonského gangu, jejich Al Capone, padá z nebe. Už není nahoře, už nemá navrch. Je konec s jeho vládou, je odstaven, ztratil pozice, které do příchodu Ježíše Krista držel, ztratil moc, kterou měl nad některými lidmi i celými státy. Jako blesk padá, už tam nahoře není. Potlouká se už jen po zemi.

Všude, kde je zvěstováno evangelium a kde je lidé vírou přijmou a stanou se jeho, Kristovými, tam všude padá satan, ztrácí moc. Pánem je Ježíš Kristus. Nezažili jsme to už? Vždyť i nás děsí a chtějí nám vládnout všelijací démoni, obludné přízraky strachu, síly nesnášenlivosti, tvrdosti a chamtivosti, síly otupující a bezohledné. A nezažili jsme osvobození mocí evangelia, když jsme se otevřeli jeho vlivu, když jsme uměli prosit o pomoc, když jsme dokázali zazpívat chvalozpěv Kristu, když jsme stáli u jeho stolu? Kolikrát jsme se přesvědčili, že se ty obludné přízraky rozplynuly! A najednou smíme dýchat čerstvý vzduch království Božího, smíme jít znovu do práce, zápasů, starostí, ale s jistotou: tam, kde se všechno rozhoduje, tam už nesedí satan, ten démonský Al Capone. Tam, kde je nejvyšší post, tam už sedí a vládne můj Pán a Spasitel i Zachránce světa, vzkříšený Ježíš Kristus. Když zazní Kristovo evangelium, pak se kdesi uvnitř nás klube na světlo jistota: ať už jsme na tom jakkoli, ať klopýtáme a padáme, tápeme a bloudíme, tam nahoře pevně drží vládu ve svých rukou Kristus. On to všechno vede k výhře, abych i já, životem otlučený, utrmácený poutník zemských cest a všelijakých křivolakých uliček, abych i tím posledním údolím, údolím stínu smrti, prošel a došel tam, kde zvítězilý lid Boží zpívá píseň chval.

Sedmdesát učedníků se vrátilo z cesty, kam byli Ježíšem posláni, s jásotem a s radostí ze svých úspěchů: „Démoni se nám podrobují!“ Ale Ježíš jim řekne: „Z toho se neradujte, že se vám démoni podrobují!“ Ježíš nechce dusit radost. Jen říká, že naše radost nemá vycházet z toho, že satan bere roha a musí vyklízet pozice. Radost, kterou Ježíš přinesl, nestojí na divech jeho poslů, neplyne z likvidace démonských potvor, ale z toho, že se můžu stát Božím dítětem. Ne v naší aktivitě, ale v Ježíšově passio, v jeho utrpení pro nás, a v Boží aktivitě, když Krista vyvedl z hrobu, je zdroj naší radosti.

V tomto Ježíšově slově je slyšet i varování: Dejte si pozor, je to vždy ošidné, když se zaměříme na sebe, na to, co se nám podařilo a co se nám daří, a když zdrojem naší radosti je jen náš úspěch. A děje-li se to v oblasti víry a církve, je to o to nebezpečnější. Vaše radost, říká Ježíš, je v něčem jiném: „Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Už se tam nahoře neproducíruje satan, který svého postavení využíval a na nás všechny donášel Pánu Bohu a říkal: podívej se, vidíš to, co zase ten tvůj člověk vyvádí. Byl to udavač, velký estébák před Božím trůnem. Od Velikonoc je to ovšem jinak. Pán Bůh ho vyhodil z nebe, padal dolů jako blesk. Už tam není. A na jeho místě je tam náš zastánce a přítel Ježíš Kristus, ten, který se vydal za námi, za lidmi ohroženými a prolezlými démony a vinami světa a jeho dějin. On nám svou lásku dokázal tím, že za nás trpěl a umřel na kříži. A toho Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici. A Ježíš je tu, aby se za nás přimlouval, aby nám vyprošoval odpuštění a milosrdenství a sílu, abychom mohli vstát, když jsme upadli, a měli sílu k další cestě za ním. Radujte se z toho, že vaše jména jsou tam nahoře zapsaná, na tom rozhodujícím místě.

A to má důsledky. Vždyť jeden z mocných démonů se jmenuje touha udělat si jméno, zapsat své jméno přinejmenším zlatým písmem do dějin, do povědomí lidí. Hned na počátku Bible se vypráví příběh o takovém pokusu zapsat své jméno do dějin. „Vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si uděláme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ Sen udělat si jméno, zapsat je alespoň někam do kroniky, je děsný omyl, blud, posedlost. Co všechno člověk dělá, aby si udělal jméno, vryl je do paměti lidí, udělal je slavným a obávaným. Od toho jsme osvobozováni, nemusíme se drát o to, aby nás někdo někam zapsal, neboť naše jména jsou samým Kristem zapsána tam, odkud nebudou nikdy vymazána. Ve všech těch kronikách, dějepisech, zápisech to všechno zanikne. Vzpomeňme jen na tabule cti… Dokonce jednou i to naše jméno vyryté do náhrobní desky zmizí. Ale tam nahoře, u Boha, je už rozhodnuto, tam už je tvé jméno natrvalo zapsané a nikdo je nesmaže, protože je tam zapsal Kristus Ježíš. Patříme jemu. A to nám Kristus u svého stolu vždy znovu potvrzuje. To je ten zdroj jásání. Z toho se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Jubilate Deo. Amen

MODLITBA

Bože náš a Otče, děkujeme ti za to, že se nemusíme radovat z toho, co my sami dokážeme a na co stačí naše lidské síly. Dávej nám do našich příštích smutků, naštvání i tísní radost, kterou jsi nám navždy připravil. Dej, abychom se i my směli přesvědčovat, že nám nic nemůže uškodit, když poneseme evangelium do všech temnot dnešního člověka a světa. Amen

Pokračovat budeme PÍSNÍ č. 772 Kristus má v rukou celý svět.

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Prosíme, dej nám svého Ducha, aby nás vedl k jisté víře a odvážnější naději a plnější radosti. Prosíme za lidi pod vládou všelijakých démonů moci, síly, pýchy; za ty, co pro úspěch a slávu nebo moc jdou po zádech druhých. Prosíme za lidi, které ovládá démonie zášti, chamtivosti nebo závisti.

Za ty se přimlouváme, kteří jsou ohroženi démonem strachu, beznaděje, nemoci a zoufalství.

Smiluj se nad všemi bez domova a bez přátel. Veď všechny státy a jejich vlády, aby všechny národy směly žít v míru se svými sousedy.

Prosíme, přijmi naši společnou modlitbu: Otče náš… Amen

POSLÁNÍ do posledního týdne církevního roku nalézáme v 1. Janově listu a v Lukášově evangeliu:

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. (1J 3,1)

Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. (L 12,35)

Poděkujme za všechno, co jsme nezaslouženě dostali, při zpěvu závěrečné PÍSNĚ č. 548 Buď Bohu všechna chvála.

POŽEHNÁNÍ

Pokoj vám i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Amen