Dám se vám nalézt

VSTUPNÍ SLOVA

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista!

Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu budu zpívat žalmy tvému jménu. Amen
(Žalm 18,47.50)

PÍSEŇ č. 23 Bože náš, slávu tvou

MODLITBA

Skloňme se před naším nebeským Pánem:

Pane Ježíši Kriste, tys nesl lidský úděl až do úplného konce a zemřel jsi na kříži. To pro nás, abychom my měli podíl na tvém životě. Vyznáváme ti, že jsme ti za tuto lásku byli málo vděční: Namísto chvály vzdycháme nad tím, co se nám v životě zdá těžké. Místo abychom tě poslouchali, staráme se o svůj vlastní prospěch. Kéž se přestaneme bát, že o něco přijdeme, když tě začneme následovat! Pane, odpusť nám naši vinu a proměň naše srdce mocí své lásky. Pane, smiluj se nad námi!

A odejmi od nás náš hřích tak, abychom s upřímným srdcem i rty slavili tebe v čase bohoslužeb, abychom s plnou otevřeností prožili dnešní setkání s tebou a nechali se jím proměnit.

Tobě patří všechna čest i sláva, tobě jedinému náleží díky a dobrořečení.

Shlížej milostivě na svou církev, neboť ty jediný jsi naše moc a opora. Drž nás pevně, abychom neklopýtali a nepadli, ale obstáli na všech místech, na která jsi nás postavil, Prosíme, vyslyš nás a dej se nám nalézt. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Poslyšme slova Evangelia podle Matouše, kapitolu 5., verše 38. až 45.:

Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

To jsou slova Kristova evangelia.

PÍSEŇ č. 201 (Evangelický zpěvník 1979) Když Mojžíš s lidem ztrápeným

KÁZÁNÍ, které nyní bude následovat, je z pera a klávesnice nebožtíka br. faráře Aleše Mosteckého. Sloužil ve sborech v Třebíči a Dvoře Králové nad Labem. A jako základ kázání poslouží slova z proroctví proroka Jeremjáše, výběr z úvodu 29. kapitoly. Jde o verše 1., 4. až 7.a pak 10. až 14.:

Jsou to slova dopisu, který poslal prorok Jeremjáš z Jeruzaléma přesídlencům, zbytku starších, kněžím, prorokům a všemu lidu, které přestěhoval Nebúkadnesar z Jeruzaléma do Babylónu.

„Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylónu: Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.

Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně , modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.

Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“

U řek babylonských sedí s pláčem přesídlenci ze Sióna – z chrámového pahorku v hlavním městě Judského království. Se vzpomínkami na město Jeruzalém, s rukama v klíně, se svěšenou hlavou, se slzami v očích. Pokud by něco velmi dobře vystihovalo jejich situaci, pak je to slovo „rezignace“ (odevzdanost, naprosté vydání se osudu). Zhroutil se jim svět. Vůbec nic pro ně nemá cenu, vše je marné a zbytečné, jejich život ztratil smysl.

Proč? Co se stalo? Zaslíbení, které Hospodin Bůh dal praotci Abrahamovi a které se vyplnilo za časů statečného a odhodlaného Jozue, teď ve dnech vlády novobabylonského krále Nebúkadnesara II. vzalo za své. Byli odvedeni, odvlečeni ze země zaslíbené praotcům a dané otcům. Oni tu zemi ztratili, a společně s ní ztratili chuť do života, výhled do budoucnosti, ztratili důvod k jakékoli snaze o cokoli.

Byli odvlečeni cestou, kterou se před nimi vydal praotec Jákob, když kdysi musel z této země odejít do Rovin aramských ke svému strýci Lábanovi. Stali se otroky mocného krále, tak jako jejich otcové byli otroky v Egyptě. Pravda, nemusejí těžce dřít – vyrábět cihly na stavbu měst. Ale nejsou svobodní, nemohou jít tam, kam je táhne jejich srdce. Těžký je život menšiny v rozptýlení, v první diaspoře, v národním vykořenění.

Co zbývá? Jen oči pro pláč. Snad si nepřejí nic jiného, než rychle v naprosté nečinnosti zemřít, Ať už je konec!

A v tom přijde dopis od proroka Jeremjáše! Dopis od jednoho z těch šťastlivců, kteří nemuseli odejít. On píše odtamtud. Z města Jeruzaléma. Z města, kde zatím ještě stojí Hospodinův chrám. Nevědí, že již dlouho stát nebude.

Co píše? Jak se tam mají? Řádí okupační vojska jak zběsilá, nebo to jakž takž ujde? Jak se lidem v Jeruzalémě žije? Koná se ještě něco v chrámě, bohoslužba, zpěvy? Mají tam co jíst? Kolik stojí chleba? Tak už čtěte!

„Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylóna.“ Nás přece odvlekl Nebúkadnesar. Proč píše, že tak učinil Hospodin? Mění se tím něco? Ano. Něco velmi podstatného. Jestliže nás Bůh otců přestěhoval, dovedl nás sem, tak zde může být s námi. Nemuseli bychom zde být osamoceni, vytržení ze sféry Hospodinova vlivu a jeho moci. Pokud to učinil on sám, pak je ten mocný pozemský král té obrovské babylonské říše jen jeho nástrojem, který musí Hospodina poslouchat a sloužit mu.

Co nám tedy Bůh říká? „Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody!“ Jednak to znamená, že ruce dosud spuštěné nečinně do klína máme pozvednout k dílu. Ale nejen to. Bydlet v domech a jíst ovoce znamená usadit se. To není pro Izraelce jen tak. Místem k usazení má být přece právě ta ztracená země zaslíbená, zahrada z pohledu od babylonských řek skoro rajská. Však z jejího ovoce měl člověk jídat. Poté, co jsme odtamtud Bohem vyhnáni, ztrácíme místo k usazení se. A teď prý se máme usadit tady? V zemi pohanské? V zemi nepřátelské? V zemi cizí, jako by to byla země zaslíbená?

Ale pokud je to země, do níž nás opravdu dovedl Bůh, i když prostřednictvím Nebúkadnesara, tak vlastně proč ne? I Jákob se zde u strýce Lábana na nějaký čas zabydlel, pracoval zde a užíval si mnohého ovoce této země.

„Berte si ženy, ploďte syny a dcery! Rozmnožte se tam, ať vás neubývá!“ Tak jako kdysi ten stále vzpomínaný Jákob. Anebo jako Izraelci v Egyptě. Vzpomínáte, jak jim Hospodin požehnal? Ale co víc, o množství potomstva pojednává jedno ze dvou zaslíbení daných Abrahamovi. Jedno je ztraceno – země. Ale toto druhé, to platí. Jsme o tom ujišťováni. Boží věrnost má svůj dosah i do dalekých krajin babylonských.

Může snad někdo tvrdit, že se Bůh od nás odvrátil, když jeho zaslíbení platí? To ne. Stejně tak nelze říkat, že by platila jen napůl. Bůh je plnost: všechno nebo nic. Co zbývá? On nám zůstal věrný! Ani v této chvíli naprostého ztroskotání a propadu do nejtemnějších hlubin nás Hospodin opravdu neopustil. I v takové chvíli mu na nás záleží. On vždy věrně stojí o svůj lid. Jednejte tak, ať vás neubývá! Rozmnožte se! Neuvažujte o konci, ale hleďte do budoucnosti. Žádné plačtivé řeči, že my jsme ti poslední a po nás, až my zemřeme, zde již nikdo nebude. Hleďte přivést své potomstvo! Na svět, a také k Bohu.

„Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ Tak to snad je největší šok. Že nás sem přivedl Bůh? No prosím. Že se tu máme usadit? Budiž. Ale modlit se za toto město našich zotročovatelů, okupantů, našich nepřátel? Vyprošovat pokoj Babylónu? To je opravdu trošku moc, to snad nemůže myslet Jeremjáš vážně.

Občas se někdo pokouší dokazovat, že starozákonní Bůh není totožný s tím Bohem, kterého nám představuje Ježíš Kristus. A uvádí jako příklady zcela výjimečnou lásku ke všem, tedy i k nepřátelům, kterou požaduje Ježíš. A hle! Jeremjáš vyřizuje slovo Hospodinovo, slovo toho starozákonního Boha, který požaduje právě to: Pro své nepřátele vyprošujte pokoj. Modlete se za ně. Jako by si právě odtud bral Ježíš základ pro kus svého kázání na hoře. Spatřujeme zde Boží princip přemáhat zlo dobrem, neodplácet zlým za zlé, ale prolomit ten kruh pomsty a nenávisti. Princip, který pevně pojí obě části naší Bible do nerozlučitelné jednoty. Princip, který ukazuje, že Bůh, o němž svědčí Písma i Ježíš, je jeden a tentýž. Usilujte o pokoj! Vnášejte do tohoto světa a do situací, které volají po odplatě stejnou mincí, pokoj. Tohle poslání se ani po staletích nezměnilo. Tento úkol zůstává pro všechny generace Božího lidu.

Jsou to jasné výzvy, které nám i dnes zaznívají a také nás v životě směrují. Nepřemýšlet o konci, ale hledět k budoucnosti. Nespřádat plány na pomstu, ale usilovat o pokoj. Nestrachovat se opuštěnosti ve všech těch velkých a ne vždy příjemných změnách, ale spoléhat na Boží blízkost.

Na čem ale založit autoritu těchto výzev? Jedině na Božích zaslíbeních. Ty totiž nakonec následují: Bůh vás navrátí, dá se vám nalézt, bude vám blízko, shromáždí vás, změní váš úděl, vyslyší vás. „Neboť to, co s vámi zamýšlí, jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu. On chce dát naději do budoucnosti.“

Důvěra v tuto Bohem darovanou budoucnost dává sílu k novému jednání navzdory rezignaci. Otevírá cestu dál, kde bychom jinak již přemýšleli jen o konci. Důvěra v to, co praví Hospodin zástupů, umožní člověku, aby se nechal překvapit, nelpěl jen na tom, co bylo, a nečekanému a dosud netušenému se nevzpíral a neuzavíral.

Boží slovo dává našim životům smysl: Dává nám pro život dobrou náplň, dává směr a cíl, Bůh sám se nám dává nalézt.

Odevzdejme se mu nyní v tiché osobní modlitbě.

MODLITBA

Náš Pane, kéž tvé Slovo, které smíme i skrze slova Písma zaslechnout, určuje naše přemýšlení a plánování, ovlivňuje naše rozhodování. Dej se nám, prosíme, nalézt tak, abychom svým životem vydávali svědectví všemu světu o tvé milosti a lásce. Amen

PÍSEŇ č. 679 Pomoz mi můj Pane

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Náš Pane, ty, který přemáháš zlo dobrem, ty, který s námi zamýšlíš věci nevídané – a jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu – vyslyš naši modlitbu:

Prosíme za ta místa našeho světa, kde se lidé zabíjejí. Z nenávisti, kvůli předsudkům, z touhy po moci nebo i zcela bezdůvodně. Království tvého pokoje ať se i na taková místa šíří a proměňuje temnotu smrti v jasné světlo života.

Přimlouváme se za lidi, jejichž život je plný nejistoty a neklidu, za ty, kdo hledají zakotvení. Dávej se jim nalézt, staň se pro ně pevným základem, skálou spásy.

Prosíme i za tvou církev. Dej, ať se nebojí vstupovat tam, kde byla dosud odmítána. Kéž své předpoklady a výpočty o nevyhnutelném konci a zániku nezaměňujeme s tvou vůlí k tomu, že máme růst a stávat se početnějšími.

Tobě předkládáme i svá trápení a bolesti. Ať nám do nich naplno zní tvé Slovo, které vzbuzuje důvěru, že ty sám změníš náš úděl. Dávej všem nám naději do budoucnosti zvláště tam, kde se den našeho života nachýlil a spějeme ke svému konci. Moc tvého vzkříšení ať nás naplňuje nadějí.

Ve tvém jménu, Pane Ježíši Kriste, společně voláme: Otče náš…

Amen

PÍSEŇ č. 383 Sláva buď tobě, Bože náš

POSLÁNÍ

Stále si připomínejte tato slova a dejte se jimi vést a řídit každého dne:

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost.
(Ga 3,22)

POŽEHNÁNÍ:

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě! Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem! Amen