Bůh je s námi

3. adventní 14. 12. 2024 Nymburk, Hořátev

1. čtení Mt 25, 1-13

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ 7Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ 9Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ 10Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ 13Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu..

Kázání Iz 7,2nn

Domu Davidovu bylo oznámeno: "Aram táboří v Efrajimsku." I zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru. 3 Hospodin řekl Izajášovi: "Vyjdi Achazovi naproti ty a tvůj syn Šearjašúb na konec strouhy z Horního rybníka, na silnici k Poli valchářovu. 4 Řekni mu: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům, že hněvem plane Aramejec Resín a syn Remaljášův. 5 Nedbej, že Aram i Efrajim a syn Remaljášův se dohodli proti tobě na zlé věci: 6 »Vytáhneme proti Judovi, vyděsíme jej a dobudeme jej pro sebe a uděláme v něm králem Tabealova syna.«" 7 Toto praví Panovník Hospodin: "Nedojde k tomu a nestane se to. 8 Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín. Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem; 9 hlavou Efrajimu je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!" 10 Hospodin promluvil znovu k Achazovi: 11 "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin." 12 Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina." 13 I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? 14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). 15Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. 16Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu. 17 Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále."

Různými obrazy nám bible představuje to Boží přicházení, o němž v adventním čase přemýšlíme. A různými způsoby si lidé představovali a představují, jak má zásah shůry vypadat a kam má vpadnout.

Mezi tradiční adventní čtení patří proroctví, která jsme si jako křesťané propojili s Ježíšovým narozením, která ale zazněla dlouho předtím. Jako tenhle příslib Izajášův. Jak podle něho bude vypadat Boží vpád?

Izajáš – ještě dřív než odpoví – chce, aby si tu otázku položili ti, kdo stojí na hradbách Jeruzaléma, kdo brání a vedou Boží lid, kdo jsou zatíženi velikou mocí - anebo zrovna spíš velikou bezmocí.

Prorok Izajáš je poslán, aby Hospodinovým jménem promluvil k judskému králi Achazovi v Jeruzalémě, ale nesetkává se s ním při audienci v královském paláci, nýbrž „na konci strouhy z Horního rybníka, na silnici k Poli valchářovu“ (v. 3). Je to totiž doba, kdy se Jeruzalém nacházel v bezprostředním vojenském ohrožení; nebyl čas sedět s rukama v klíně, stavělo se opevnění. Všem šlo o budoucnost. Jenže braňte se proti státu s velkou a dobře vyzbrojenou armádou a s tvrdou politikou. Bohu žel, i dnes můžeme doptat na konkrétních bojištích, co to s sebou nese.

Achaz odhadoval malé šance. Má se stát vazalem silnější Asýrie nebo se bít? Žádné politické rozhodnutí nemohlo být úplně dobré a bezbolestné. „I zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru.“

Prorok, člověk, který se ptá na Boží cesty, nemá žádné skvělé rady s kým se spojit, s kým vyjednávat. Přichází s kázáním: „Zachovej klid, neklesej na mysli…“ Připomnělo mi to Ježíšova slova, když muži Jairovi, kterému zemřela dcera řekne: „Neboj se – jen věř.“ Není to zoufale málo? Izajáš také řekne: „Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte.“ Copak může člověk v tak vážné situaci dát na náboženské řeči?

Ale právě takhle provokativně výzva víry stojí. Je to vlastně taková slovní hříčka – v češtině zachycená společným kořenem slov „stát“ a „obstát“. Mohli bychom říct také: „Jestliže se nespolehnete, nenaleznete spolehnutí.“ Abys viděl, jestli stojí za to spoléhat, musíš se spolehnout. Nedej se strachem vehnat do náruče nepřítele. Hledej náruč toho Panovníka, na kterého se opravdu spolehnout můžeš: Hospodina.

Jistě hledáme v životě pomoc zcela praktickou: lékaře, spojence, sociální služby… Ale kde bude ležet naše kotva, na co zavěsíme svou naději to je věc jiná – a podstatná.

Izajáš vyřizuje zvláštní Boží nabídku: „Tak si vyžádej znamení od Hospodina… dole z hlubin, nebo nahoře z výšin!“ To nám možná zní překvapivě, na řadě míst se Písmo přece ohrazuje proti takové opovážlivosti; sám Ježíš odmítne pokušitele, který ho láká aby si vyžádal znamení. Tak jak si to přebrat?

Hospodin nehraje na schovku, chce se dát poznat! Možná ne jak píská pokušitel, ale jako odpověď modlitebníkům. Dává oč lze víru opřít. I v tak prekérní situaci, kdy se nelze rozhodnout dobře, ale jen špatně nebo ještě hůř, je zachování víry reálnou možností. Jsou na to svědectví. Jsou o tom popsané stránky Písma i životní příběhy našich předků, i současníků. Vyžádej si znamení - posilu - od Hospodina, svého Boha.

Král to hned odmítne. Zbožně, zdálo by se. On přece (na rozdíl třeba od lidu putujícího pouští), žádná znamení nepotřebuje. Jenže to není stejné, jako když Ježíš odmítl pokušení ďáblovo. Když dva říkají totéž, nemusí to být totéž. Znamení je možno odmítnout na základě pevné víry – ale také z nevíry; protože už ho člověk vlastně ani vyhlížet nehodlá. Achaz odmítá Boží pozvání a podle dalšího vývoje se ukazuje, že je to zřejmě tento druhý případ. Nebudu přece pokoušet Hospodina, však co chtěl, už řekl, teď je to na nás, ne? Na výběr je: prohrát nebo se nechat zotročit.

Jenže to není pravda. Nejsme vydáni jen téhle dvojí volbě. Jsme povoláni být tu taky k radosti, k naději, k obrazu Božímu; mít připravené lampy pro naše zvláštní úkoly, které jsou nám svěřeny v každé době. A ano, kdo tohle od Pána Boha nechce vyhlížet, tomu se pak může zdát, že všechno je větší, silnější, že nezbývá než prohrát nebo nechat se zotročit.

Do takové úzkosti Izajáš vyřizuje: Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? S tou upejpavostí, která si chce držet Pána Boha daleko od těla, Hospodin ztrácí trpělivost. Ale jeho roztrpčenost nevede k tomu, že by krále – a jeho lid! – nechal prostě být a už si jich nevšímal. Když si král nechce vybrat, Hospodin dá znamení sám podle svého výběru – až tomu pokolení, které přijde po něm. Zdánlivě velmi obyčejná událost: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, „s námi Bůh“.

V té zemi vydané na pospas mocnostem a všelijak pustošené bude stejně jednou vyrůstat dítě, chlapec, který bude dosvědčovat, že Bůh je s námi. Nebude to už jen přání, znamením bude živý člověk. Židovští čtenáři tu viděli zaslíbení Achazova syna Chizkijáše, který se opravdu držel Hospodina a dbal na jeho přikázání a „Po něm už nebyl mezi všemi judskými králi žádný jemu podobný.“ (2 Kr 18,5)

Křesťané však později uslyší to Izájášovo zaslíbení jakoby nově a spojí si ho s příchodem Ježíšovým, protože i jeho život – a dokonce i jeho smrt a vzkříšení - nesou vyznání: „Bůh je v tom s námi“. Pryč je mocná asyrská říše i mnohé říše a mnozí králové, kteří přišli po ní. I naše generace a naše zdary a nezdary se střídají. Ale znamení od Boha, „Kristus Ježíš je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Žd 13,8) Jeho vyhlížíme, skrze něho máme naději, že je i náš příběh vítězný.