Buďte střízliví, buďte bdělí

VSTUPNÍ SLOVA

Pokoj vám!

Milí bratři, milé sestry, vítám vás ve shromáždění v tuto poslední neděli po Zjevení Páně. A naslouchejme hned v úvodu slovům starozákonního žalmisty:

Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních! Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno. Amen (Ž 112,1–2)

První společná PÍSEŇ má číslo 311 Bůh je můj hrad.

MODLITBA

Soustřeďme se před Bohem k pokorné modlitbě:

Panovníku Hospodine, děkujeme ti za tento den. Oslav se a promluv k nám v něm také dnes. Ty jistě do každého našeho nového dne kladeš nové naděje. Přidáváš nám den ke dni, obdařuješ nás mnohými novými možnostmi a příležitostmi. Očekáváš od nás dobré věci a jsi připraven nám kdykoliv pomoci. Ale my neumíme dostát tvému povolání. Sotva se probudíme a otevřeme oči do nového dne, už jej poskvrníme svou nemoudrostí, svým sklonem k pohodlí a sobectví. Odpusť nám to, prosíme. Znovu se smilovávej.

Prosíme tě nejen za sebe a za nás zde shromážděné, ale i za všechny tvé vyznavače kdekoli po světě. Probouzej v nás svým Duchem nové odhodlání k věrnosti a poslušnosti tvému Slovu. Buď s námi, když budeme nyní společně otvírat Písmo a učit se z něho. Pro Ježíše Krista, Pána našeho tě tak prosíme. Amen

ČTENÍ PÍSMA SVATÉHO

Naše první biblické čtení nacházíme v Žalmu 35., ve verších 1. a 4. až 10.

Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.

Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“

Zazpívejme společně PÍSEŇ č. 19 Ochraňuj mne, Bože silný – a z ní pouze verše 1. až 5.

KÁZÁNÍ

Textem dnešního kázání jsou slova ze závěru Prvního listu Petrova, kapitola 5., verše 8. až 11.: Tam čteme:

Buďte střízliví, buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen

K tomu nám autor tohoto kázání, nebožtík evangelický farář Blahoslav Hájek, vzkazuje následující:

Milí bratři a sestry, co necháme být, oč nepečujeme, to chátrá. Každá domácnost ví, že když se neuklízí, neudržuje, nebo dokonce nepoužívá, chátrá. Udělejte na zahrádce pěšinku, pěkně pískem vysypanou, nebo dokonce vydlážděnou – a pak ji nechte být, ani po ní nechoďte. Co se s ní stane? Brzy začnou vyrážet výhonky trávy, jeden za druhým a když na to rok nesáhnete, zaroste vám. I přes dláždění, ve spárách vyraší plevel – až celé dílo úplně pohltí. To je prostě zákonitost přírody. Ona chce bujet, a když ji začnete pořádat, tuto její tendenci narušíte. A nesmíte polevit. Matematici nebo filozofové to vyjadřují tak, že vy jí vlastně tím pořádáním vnutíte něco nepřirozeného, protože její přirozeností je chaos. V posledních desetiletích se vžil termín, který původně byl fyzikálním zákonem termodynamiky, ale dnes se užívá v širokém významu. Je to entropie. Myslí se tím návrat k pravděpodobnějšímu stavu věcí, leč méně žádoucímu. Jsou na to i vtipy. Stále jsou oblíbené tzv. Murphyho zákony: cokoliv se může pokazit, pokazí se.

Toho si samozřejmě všimly už pradávno starověké generace – a mnozí sledovali jakousi osudovou zlomyslnost ve všem dění. Vždyť svět starověkého člověka byl mnohem dramatičtější než náš dnešní. Člověk byl obklopen zlými i dobrými bytostmi, předměty byly často naplněny duchy – dobrými či zlými. A tak není divu, že ve světě biblickém i mimobiblickém býval objevován, pojmenován jakýsi nepřítel, zlovolná síla, našeptávač, pokušitel, ďábel. Ten nejen že rád uváděl věci do pustého, bezobsažného, nesmyslného stavu, ale i lidi ohrožoval. Jak? Stejně, jako dnes vede i nás k té přirozenosti. Totiž k příjemnému pohodlí. Například tak, že nám napovídá nečestné zkratky v životě. Ty můžeš pilnou prací zvelebit sebe, svou rodinu, svůj dům, svůj majetek, zvýšit si blahobyt. Ale co, ono to jde nejen pilnou prací, nýbrž také nějakou pohodlnější zkratkou. Třeba podvodem, lží, zpronevěrou, korupcí. Bude to snazší, ne tak pracné. Inu – to je dílo zlovolného našeptávače: zkus to takhle! Bude to jednodušší, příjemnější, pohodlnější. Co na tom, že tím několik nebo spoustu lidí poškodíš? O to se nestarej! A když ti někdo překáží, tak ho odstraň! To je dílo našeptávače, pokušitele – toho horšího v nás. To je dílo ďáblovo, v tom je dobrý smysl takzvané démonologie.

Může ti připadat směšné představovat si ďábla jako osobu, ale sotva zapřeš, že tato zlovolná síla tu je: v nás samých, ve druhých lidech, v dějinách. Stejně jako zahrada bez péče pustne, tak také my bez sebekázně, bez jisté míry zápasu se sebou samými, bez dobré výchovy pustneme a směřujeme k bezohledným zkratkám, jimiž sami získáváme – domnělé a dočasné – výhody, jimiž však ubližujeme druhým lidem, ostatnímu světu, přírodě. Nemusíte věřit v osobního ďábla, ale všimněte si, že zde je – někdo mu podléhá víc, někdo méně – pokušení. A že když jako jedinci nebo skupina nebo národ něčeho dobrého dosáhneme, hned se do toho vloudí narušení, možná zkáza pokušení, jemuž těžko odoláme a které se rádo postará, aby to dobré bylo co nejvíc pošpiněno, poškozeno, ohroženo.

A tak dnešní apoštolské varování „Buďte střízliví, buďte bdělí, váš protivník ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil“ je dobře výstižné. Je-li hradba neporušená, pevná, nemůže nepřítel zvenku nikoho uvnitř ohrozit. Ale stačí skulinka – a číhající lev si ji najde a uchvátí nějakou tu ovci v ohradě. Je to vlastně stálý zápas našeho života, společného i vlastního, vždyť stále platí, co čteme v knize Přísloví (24,30–34): Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl. Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

A o to také jde v našem textu: věrný život je stálý zápas; jestliže polevíš, upadáš do zkázy. Můžeš se vysmívat lidové představě ďábla. Lidové pohádky a pověsti jej zneškodnily do postavy čerta, který je zlý, ale přitom natvrdlý a neohrabaný; a český hloupý Honza je natolik mazaný, že nad ním vždycky vyzraje. Ale tyto pohádky vystihují spíš českou povahu než povahu ďábla. Vždycky nějakým mazaným fíglem se zbavit nebezpečí.

A tak co naplat: je zde jakási zlovolná síla, která se ustavičně pokouší o zmar a zkázu – a apoštolské varování ji vystihuje: Buďte střízliví, buďte bdělí! Váš protivník ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. A připojuje: Vzepřete se mu! A k tomu dvojí protilék: 1. Zakotveni ve víře, trvejte v ní, nezapomínejte, neopouštějte ji. 2. Pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. Nejste v tom sami.

Pomýšlíme na to, jak křesťané v chudých zemích Afriky nebo třeba Jižní Ameriky, ač většinou v nepoměrně obtížnějších podmínkách, dokáží žít svou víru mnohem radostněji než my. A naopak: myslívali jsme si, jak si křesťané v bohatých zemích žijí krásně a pohodlně. Ale oni namnoze ve svých podmínkách přinášejí pro solidaritu a pomoc druhým větší oběti než my. A jestliže nás v minulých desetiletích ohrožoval ďábel mocenského ateismu, jestliže někteří z nás byli za svou víru tehdy znevýhodňováni, šikanováni a museli vzdorovat pokušení víru zapřít, stáhnout se do soukromí – není tomu tak, že by se dnes ten zlomyslný ďábel stáhl a už na nás nemohl. Nebo že už o nás neměl zájem. Pozor! Jeho zbraně jsou nenápadnější: je to lhostejnost, pýcha, pohodlí, majetek. Mám-li víc než druzí, zasluhuji si to, je to mé právo, protože jsem šikovnější, schopnější, chytřejší. Může tomu tak být, ale nemusí. Mé prostředky – i kdybych byl třeba miliardář – nejsou automaticky důkazem, že jsem schopný. Ďábel pracuje také sebeklamem.

A jak ještě ďábel pracuje: pokušením nestarat se o spravedlnost pro druhé, starat se jen o sebe. Nebo nepozorností, nevděčností. Jednou se v novinách objevil výrok: „Kdyby se všichni slušní, inteligentní a přemýšliví lidé uměli v nouzi pořádně bránit, pak by to ta všeobecně rozšířená hrubost měla daleko těžší.“ Ale ani tam nejde o to najít a pojmenovat toho ďábla v některém člověku, některé myšlence, politickém hnutí nebo politické straně, ztotožnit jej s někým nebo něčím takovým, nýbrž odhalovat jej pod povrchem těchto myšlenek, způsobů – a to i u sebe.

Velká část onoho zápasu s ďáblem dnes nejsou nějaké dramatické výkony, ale docela obyčejná poctivost, vděčnost, důslednost, energická obrana proti nepoctivosti, věrnost všedního dne. A sebekontrola. Držte se, nepodlehněte pokušení! A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Je třeba říci, že ti původní čtenáři, jimž autor tato slova adresoval, byli vskutku ve stavu ohrožení, pronásledování, utrpení – vážnějším než my za minulého režimu v minulém století. A právě jim pisatel sděluje, že i dlouhé utrpení je krátké, snáze překonatelné, jestliže jsou vybaveni, zakotveni ve víře.

Avšak my, kteří nejsme v ohrožení života ani svobody a zdraví – a přece v ohrožení nenápadných pokušení, smíme přijímat zaslíbení těchto čtyř sloves: Bůh veškeré milosti nás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Ale není to úmorný zápas do vyčerpání. Jsou to takové spojité nádoby: jestliže se vzepřete, Bůh vás obnoví, posílí, utvrdí. A naopak: když vás posílí, utvrdí a obnoví, pak se i snáze vzepřete. A tak pracujme na tom vzepření – a Bůh veškeré milosti, který nás povolal ke své věčné slávě v Kristu, nás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků. Amen

MODLITBA

Svatý Bože, pro lásku Pána Ježíše Krista, prosíme tě, dávej nám moudrost, abychom uměli rozpoznávat klamy a lsti ďáblovy i čelit zárodkům zla. Posiluj v nás všech odhodlání k vyznání hříchů i k pokání. Amen

Pokračujme PÍSNÍ 412. Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti

SBOROVÁ OHLÁŠENÍ

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

Svatý Bože, prosíme, buď nám milostiv a dej nám statečně vést zápas víry. A přimlouváme se nejen za sebe, ale také za tento rozvrácený svět. Jsme svědky tolika nespravedlností a křivd. Jsme svědky násilí, hrubosti, nenávisti. Prosíme tě, zastavuj zlovůli, přemáhej ji a vnášej do lidských srdcí pokoj, radost, důvěru a dobrou naději.

Prosíme tě za tvou církev. Je rozdělená nejen podle konfesí, ale i mnoha dalšími rozpory i mnohou slepotou. Obnovuj ji svým Duchem. Prosíme tě za tento tvůj sbor a vkládáme do tvých rukou jeho přítomnost i budoucnost. Přispoř nám víry, přidávej horlivosti. Podněcuj moudrost, věrnost a důslednost a napomáhej k tomu, aby i zde tvé dílo rostlo a rozmáhalo se ke tvé slávě, která je navěky. Otče náš, který jsi v nebesích...

Amen

POSLÁNÍ pochází z 1. epištoly Korintským:

Ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Všechno je dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá společnému růstu. (1K 10,12 a 23)

Dnes bohoslužby uzavřeme PÍSNÍ č. 706 Důvěřuj se v Pána, ó duše má

Rozejděme se s tímto POŽEHNÁNÍM

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Ř 15,13) Amen