Křest nese poselství: Jste povoláni ke svobodě.
Křest je jedna ze dvou svátostí ustanovených Ježíšem Kristem. (Evangelium podle Matouše 28,18–20). Křestní dění je viditelným děním, při němž je člověk na znamení odpuštění hříchů pokropen vodou, vyzná svou víru ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého, z něhož se symbolicky rodí znovu jako součást Kristova těla. Viditelně se tak děje připojením do konkrétního církevního sboru.
Křest se vždy koná v bohoslužebném shromáždění, nejčastěji v neděli. Koná jej ordinovaný kazatel nebo kazatelka církve.
Křest se koná v životě jen jednou a všechny tradiční církve si jej navzájem uznávají. V ČCE křtíme děti, stejně jako dospělé. Křtu předchází příprava a schválení staršovstvem. U dospělého obvykle proběhne půlroční seznamování s životem církve a katecheze s farářkou. Rodiče, kteří žijí v církvi a přejí si křest nemluvněte, mají obvykle jen jednu přípravnou lekci.
Večeře Páně nese poselství: Jste určeni pro lásku.
Tuto svátost ustanovil Ježíš před svou popravou a svým učedníkům dal vysvětlení k tomu, co se při tomto hodování děje. Při rozdělování chleba mluvil o svém těle vydaném za hřích světa a při podávání kalicha o své krvi prolité za nás na odpuštění hříchů. (Např. v evangeliu podle
Matouše 26, 26–28). Hod se má opakovat na jeho památku.
Večeře Páně je vysluhována v kruhu všem, kteří jsou pokřtěni a ve víře po tom touží. S rodiči přistupují ke stolu Páně i děti a pokud je o tom dohoda, tak se s nimi dělí o svůj kus chleba. Děti samy za sebe přijímají chléb a kalich s vínem teprve po konfirmaci, tj. po utvrzení a vlastním vyznání své víry veřejně.
Obě svátosti (křest i večeře Páně) zaslibují odpuštění hříchů, když při uskutečňování svobody a lásky lidé neobstojí.
Svatba
Manželství i partnerství je možné uzavřít v církvi, jehož představitel/ka v tu chvíli zastupuje stát. Svatba je služebnost, kterou církev slouží párům, které si přejí, aby jejich manželství žehnal Bůh.
Podle usnesení synodu ČCE z roku 2024 je možné žehnat i svazku homosexuálních partnerů. Předchází vždy několik lekcí přípravy snoubenců/manželů/partnerů s farářkou. Svatbu konáme nejčastěji v kostele, ale je to možné i na jiném vhodném místě.
Pohřební rozloučení
Pohřební rozloučení je služebnost, kterou církev slouží pozůstalým. Smyslem je projevit vděčnost za život zesnulého člověka a zvěstování naděje ve vzkříšení, které nám slíbil vzkříšený Pán Ježíš Kristus. (Např. v evangeliu podle Jana 14,1–6). Může se konat v kostele nebo v krematoriu a pořad rozloučení závisí na domluvě a přípravě, které pohřbu předcházejí. Je dobré, když pozůstalí jednají s farářkou ještě před návštěvou pohřební služby, aby se shodli na termínu.
Pozvání
Každý, kdo vážně uvažuje o křtu nebo kdo si přeje mít církevní svatbu, či se chce křesťanským způsobem rozloučit se svým blízkým, může kontaktovat farářku a domluvit se na schůzce a další přípravě.