„Ať se se mnou směje každý…“ Gn 18,1-15; 21,1-7

Introit: Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. (Ž 113)

Písně: 667; 680; Když máš radost,…; Abraham má syna; 682; S 284

Čtení: Žd 11,8–12

Kázání

1. Zasnění stařečkové

Milé děti, jak je starý váš pra/děda a pra/babička?

Už jste je viděli zasněné, zamyšlené? – O čem asi sní?O starých zlatých časech. Když byli mladí a ještě je nic nebolelo. Co všechno zvládli, užili, udělali…

Abraham a Sára, o kterých za chviličku z Bible uslyšíme, byli už také hodně staří. A tak toho hodně zažili spolu i s Pánem Bohem, s Hospodinem: Ušli dalekou cestu do země, kterou jim Hospodin slíbil dát. Teď v té zemi jsou, ale druhý slib ještě Pán Bůh nesplnil. Abraham a Sára neměli žádné děti. A Pán Bůh jim přece slíbil syna, který v budoucnu bude mít také děti a pak další, až potomků, pravnoučat Abrahama a Sáry bude jako hvězd na nebi, tzn. že je nikdo nedokáže spočítat. Možná to si teď Abraham ve dveřích stanu představoval a trochu u toho pospával…

Někdo z vás už jistě byl v zemi, kde je velké horko. A víte, co se tam dělá, když je přes poledne horko největší: Spí se, nebo lidé alespoň poklimbávají v křeslech. Mají siestu. Tohle teď dělal starý Abraham u vchodu do stanu, když tu ho probrali tři muži, kteří se z toho horkého vzduchu vynořili. Jako by spadli z nebe. Teď procházeli kolem stanů docela blizoučko. Opravdu nečekané, protože, když je vedro, až se vzduch tetelí, každý se raději drží ve stínu a moc se nehýbe. To až navečer se lidé začnou navštěvovat a něco dělat. Pojďme si o tom přečíst z 1. knihy Mojžíšovy (18, 1–15; 21,1–7)

2. Radost – přinesl Hospodin

Co že to Sára řekla, když se jí narodil syn Izák?
„Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“– Slyšíme to teď i my. Ukažme svou radost a usmějme se jeden na druhého; vždyť Sářin Bůh je i náš Bůh, mocný a laskavý. Můžeme se z toho radovat.

Písnička: Když máš radost a víš o tom, zatleskej! – 3x
a víš o tom, řekni nám to aspoň potom,

když máš radost a víš o tom, zatleskej!

Velká radost dodá sílu. Kdo přinesl radost a sílu starému Abrahamovi a Sáře? – Hospodin. Oni mu věřili už dřív? Ano, věřili, však také dělali to, co jim Pán Bůh říkal. Vydali se na dalekou cestu a každý den čekali, co nového jim Hospodin připraví. A teď to přišlo. Veliký dar. Nikdo by to už nečekal, že se Sáře narodí syn. Vzpomínáte, jak to začalo?

„Abraham seděl za denního horka ve dveřích stanu … když tu spatřil, jak naproti němu stojí tři muži.“

3. Návštěva za denního horka a syn

Starý Abraham se k návštěvě choval, jako by to byl nějaký král! Všimli jste si, jak ty tři poutníky oslovil, když je zdržoval, aby jeho stan neminuli a šli k němu na návštěvu? Moc o to stál! „Panovníku“, oslovil je Abraham, „jsem tvůj služebník, zdrž se u mě, nechoď dál!“ V Bibli se píše, že tehdy se Abrahamovi „ukázal Hospodin.“

Někdo si myslí, že Pána Boha potká vysoko v oblacích, nebo zase daleko v zemích, kde žijí snad lidé dobří, nezkažení, nebo jen divoká příroda. Nebo že se s ním setká jen ve svém srdci, když zavře oči a bude snít. A teď slyšíme, jak Pán Bůh překvapuje, protože s Abrahamem se setkal ve třech poutnících. Hladových, žíznivých, zaprášených z cesty. Abraham se k nim choval jako ke vzácné Boží návštěvě. Nechtěl je nechat čekat: Najednou byl plný energie, běhal sem a tam a všechno muselo být rychle, rychle. To byla z toho čtení nejdelší část: Jak Abraham hostům připravoval koupelnu a jídlo. Hotovou hostinu jako na svatbu. Možná by někdo řekl: Proč si Abraham dělal takovou škodu? Vždyť by stačila voda a chlebové placky. Ale on měl takovou radost, že z té radosti snášel a chystal všechno nejlepší, co doma měl. Pán Bůh si to zaslouží! A to je pravda.

Ti tři hosté opravdu přinesli Boží poselství. Jaké? „Po obvyklé době se k tobě vrátím a hle, Sára bude mít syna.“ Tak to Abrahamovi řekli, když seděli u stolu, na té hostině.

4. K smíchu

Boží sliby často lidem připadají nemožné, neuvěřitelné. Někomu jsou k smíchu! – Třeba Sáře to nejdřív bylo k smíchu. Ze zvědavosti poslouchala za dveřmi stanu, co návštěva jejímu muži povídá o narození syna. Staří manželé přece už nemohou mít děti! Pán Bůh na Sáře poznal – že jeho slibu nevěří. Viděl i to, že tenhle její smích nebyl dobrý. Byl to spíš posměch. I když to Sára dělala jen v duchu, ve skutečnosti se posmívala. „Když už jsem tak sešlá, má se mně a starému manželovi dostat takové rozkoše?“ Už přestala čekat, že to nejkrásnější ještě přijde. Už to pro ni není možné. – Ale Pán Bůh překvapuje člověka právě, když člověk přestane očekávat, přestane doufat.

Bůh má jiné možnosti než my. Kdopak by to tak čekal? – Najednou mají u stolu hosty, kteří nesou radostnou novinu, Boží slib, že to tu bude jako v jiných rodinách: po 9 měsících se narodí dítě. Tehdy Hospodin přijde znovu ve chvíli, kdy se ten syn opravdu narodí a s ním naděje a radost a síla! Abraham se Sárou mají znovu pro co žít. Pro Hospodina, s Hospodinem, který plní sliby a má možnosti, jaké my nemáme. Proto svého syna pojmenovali Izák, ten který se směje: který nese Boží radost a dobrý smích! A po Izákovi přijdou ještě celé zástupy lidí, kteří také Pánu Bohu uvěří. Nebude to lid posměváčků, ale radostných lidí. Jsme také mezi nimi.

Píseň, S 181(Marie má dítě): Abraham má syna, zpívej!

Ač byl stařec, nevěděl, kam jde.

Bohu stále věřil, zpívej.

A zástup stále přichází a zas jde dál!

Modlitba

Hospodine, tys svůj lid navštívil, jak jsi slíbil. Hospodine, tys učinil, jak jsi řekl. Když již nikdo dobrou budoucnost nečekal, když nikdo nepomyslel na možnou záchranu, poslal jsi svého Syna Ježíše na náš svět. On přichází jako host, který čeká, jestli mu otevřeme, jestli s ním budeme večeřet. A my dnes, Pane, otvíráme svá srdce a prosíme tě: Ty nás přijmi ke stolu, odpusť nám, že jsme ti už přestávali věřit, odpusť každý křivý úsměv, posměch vůči tvé moci a tvé lásce, odpusť i úsměšky, kterými jsme častovali jeden druhého. Tak jako Abraham a Sára, chceme, abys byl s námi a ujistil nás, že sis nás zamiloval až k smrti. Daroval jsi za nás svůj život a na svém kříži jsi umlčel všechen lidský posměch a nepřátelství. Nikdo z lidí k tomu neměl co říct ani co přidat. Tys mocí Boží slavně vstal z mrtvých a žiješ. Znovu přicházíš a máš nás rád. Chválíme a velebíme tě za to s celou tvou církví a vyznáváme svou víru: Věřím v Boha Otce všemohoucího,

Píseň: 682, Dnes k svému stolu zve nás Pán