Nejdůležitější usnesení VSS
Poslední zpráva o životě sboru sestry farářky Kateřiny Roskovcové
Další zprávy: finanční, o hospodaření, ...
neděle 23. 3. 2025
Milí bratři a sestry,
poslyšte zprávu o životě nymburského sboru za uplynulý rok; zároveň za můj poslední, 29. rok zde ve službě. Pro srovnání jsem si otevřela své výroční zprávy z prvního roku 1995, kdy jsem tu působila jen na poloviční úvazek a dojížděla z Českého Brodu a pak za rok 1998, kdy jsme se v létě s rodinou přistěhovali a byla jsem tu jako farářka zvolena na plný úvazek. Pro zajímavost uvedu několik dat z těchto dvou počátečních let své služby v Nymburce a od roku 1998 také v Hořátvi. Podotýkám jen, že Hořátev se stala kazatelskou stanicí Nymburka v roce 2000.
K naší radosti se novými členy sboru stali bratr Tomáš Jantač, Eva Koláčná a dvě děti, které byly pokřtěny; Matyáš Hájek a Timotej Roskovec.
V roce 2024 jsem nebyla požádána o žádné pohřební rozloučení pro členy sboru. Stalo se to podruhé za všechna ta léta v Nymburce. Pohřby, které jsem vykonala, byly mimosborové. Ze známých členů zemřela sestra Eva Kešnerová, ale rodina o pohřeb nepožádala. O jiných jsme to zjistili dodatečně a projeví se to v revizi kartotéky, z níž jsme vypsali dalších sedm členů. K 31. 12. 2024 tedy náš sbor čítal dohromady 183 členů z původních 187 (k 1. 1. 2024).
Kazatelská stanice Hořátev má nyní členů 57, z původních 60. Vidíme tedy, že mírný sestup členstva pokračuje, i když každý rok také někdo nový přibude. Nejvíce se dá početní stav sboru vypozorovat z účasti na bohoslužbách. A tu je zajímavé, že nejen v posledních letech, ale i když jsem tu začínala, tak bývá při bohoslužbách setrvale stejný počet členů. Průměrně 42. Úplně přesně, jako v roce 1995. Tehdy však čítal nymburský sbor (bez Hořátve) 453 členů!
Za nejdůležitější jsem vždy pokládala nedělní bohoslužebná shromáždění. Konala se 56x. Když jsem sama nemohla, tak mě tu ochotně zastoupili buď ordinovaní služebníci, sestra farářka Jana Hofmanová a můj manžel; v posledním roce také již čtenými bohoslužbami sloužil bratr Miroslav Soukup. Velmi jim za to děkuji. Kázala jsem nejčastěji na evangelijní texty podle ekumenického lekcionáře, v druhé části roku na slova modlitby Páně, pak na knihy Královské. Kromě prázdnin byly při bohoslužbách vždy také děti, které odcházely na nedělní školu. Tam jim přiměřeným způsobem vykládali Písmo naši učitelé. Postupovali přitom podle celocírkevních přípravek. Nejvíce dětí pohromadě jsme mohli vidět při vánoční slavnosti, při divadle Sčítání lidu a v průvodu nejmenších „světélek“. Zúčastnilo se 21 dětí, 5 konfrmandů a 4 mládežníci a také jako každoročně byly v hledišti děti z dětského domova.
Křesťané jsou zváni přijímat Boží milost nejen neviditelným způsobem ve zvěstovaném Slovu, ale také ve viditelném dění při křtu a večeři Páně. Stáli jsme tu spolu, i s dětmi a také několika členy jiných církví kolem Kristova stolu celkem dvanáctkrát. Vím, že nejen pro mne, ale i pro
řadu z vás je toto hodování velkou radostí a posilou víry.
Více než půl roku je v našich zeměpisných podmínkách možné být společně venku při malém občerstvení po bohoslužbách. Zde bývá dobrá příležitost k rozhovorům, sblížení i k plánování různých akcí. Prostředí zahrady, domečku a dětského hřiště, kterou si sami členové sboru musejí udržovat, je k tomu výborné. Bylo by škoda tuto zvyklost opustit.
Spolu s několika sborovými nedělemi s dalším programem se tak den Páně skutečně stal centrem dění a radostnou zastávkou uprostřed pracovních týdnů. Během těch týdnů je však naše setkávání již slabší. Biblické hodiny pro dospělé jednou za měsíc jsou více navštěvovány v Hořátvi než zde ve městě. Myslím, že oblíbené jsou schůzky seniorů, které by však také mohly být početnější. Čtyřikrát jsme se sešli ve farním bytě k tak zvaným Hovorům o víře. Tato setkání někdy navštěvují i bratři katolíci a pak jsou naše „hovory“ ještě zajímavější. Skupinka mládeže se schází méně často než dříve; nicméně jsem ráda, že vůbec a že snad je jim spolu dobře. Vystřídaly se generace a tito mladí se teprve zaučují například jako vedoucí na táboře nebo při pomoci s vánoční slavností. Těším se, že k nim od léta přibudou letošní konfrmandi, kteří se připravují na konfrmační slavnost. Mládežníků je pět, konfrmandů sedm, z nichž dva jsou však z Prahy. Když jdu s věkem dolů, tak se dostávám ke školním dětem, které se scházejí jednou týdně v počtu od čtyř do jedenácti. Vykládám jim biblické příběhy, spolu zpívá-
me, modlíme se a hrajeme hry. V létě jsem s nimi byla na svém 23. táboře. Tady se musím zastavit, protože to pokládám za mimořádnou Boží milost, že jsme se pokaždé vrátili v plném počtu a jen občas s nějakým malým zraněním. Myslím, že tábory posílily několik generací dětí a mlá-
deže a moc přeji novým vedoucím, aby se jim příští dva tábory bez faráře vydařily. Úplně nejmladších dětí je pět a scházejí se s maminkami na faře, když zrovna nejsou nemocné.
V něčem podobný táboru je víkendový pobyt v Herlíkovicích, který již několik let organizuje Tomáš Groll. Tam se mohou setkat všechny generace a moc si to vždy libujeme a děkujeme za to.
K nárazovým, ale vlastně hojným zkouškám přicházejí zpěváci pod vedením Noemi Koukolové a Reginy Váchové. Zpěváků k naší radosti přibylo a poslouží vždy na svátky a při dalších příležitostech jako je Díkčinění nebo Noc kostelů. Tuto příležitost jsme dosud také nikdy nevynechali. Noc kostelů bývá vždy pěkně navštívená a kupodivu po více než deseti letech se stále objevují i Nymburáci, kteří jsou v našem kostele poprvé. Také v Hořátvi přichází dost hostů.
O činnosti naší kazatelské stanice bude referovat sestra Češková. Já jen chci říct, že budu ráda vzpomínat na srdečné a dělné prostředí. Toleranční modlitebna, budova stará 233 let, nevytápěná, bez vody a kanalizace se přece stala opravdovým domovem, kde se slouží bohoslužby a po nich je u pohostinného stolu přijat každý, kdo přijde – náhodný cyklista, uprchlík před válkou, obyvatelé obce, děti ze školky i školy, účastníci koncertů. Každoročně se na kostele něco opraví nebo zvelebí; většinou za peníze obce, kterou požádáme nebo od soukromých dárců. Tyto práce organizuje většinou sestra Marie Řezníčková, které za to děkuji. Prosím, nezapomínejte na věrnou službu a
obětavost tamních sester, až ony nebudou moct. V kostele se scházejí sestry a dva bratři, v počtu od čtyř do deseti. Na biblických hodinách v domácnosti u sestry Češkové čtyři až sedm.
Hostili jsme dvě návštěvy: členy sboru z Roztok a skupinku z partnerského sboru v Kelsterbachu. Obě setkání byla moc pěkná a vzájemně nás, myslím, obohatila o zkušenosti jiných evangelických společenství. Věřím, že taková setkání nebyla poslední.
Přes hranice také stále udržujeme vazbu na rodinu Nebotových na Ukrajině, jejichž Zlatě pomáhá náš sbor v léčbě těžké cukrovky, (program adopce na dálku).
Nymburská ekumena s dalšími třemi církvemi pokračuje již léta v dobrých vztazích. Společně jsme i loni pořádali dvoje bohoslužby, veřejné čtení Bible před knihovnou a Tichou hodinku před svátky. S kolegy se několikrát ročně scházím k poradám a spolu také jednáme s městem.
A nakonec sborové budovy i zahrada dobře slouží k pořádání koncertů, pro školku Voděnka, i letním rekreantům.
Nastává chvíle, kdy bych chtěla ze srdce poděkovat všem, kteří tu sloužíte a bez kterých bych si fungování sboru neuměla představit: jedenáct presbyterů a z nich zejména sestry účetní Jana Kinclová a pokladní Ester Šárovcová, bratr kurátor i místokurátor, varhaníci, učitelé NŠ, di-
rigentka, zvoníci, revizorky účtů, vedoucí a kuchařky na táboře, všichni brigádníci, můj manžel, a rodina ... Není dost prostoru, abych všechny vyjmenovala a popsala jejich služby. Ale věřím, že zapomenuty nebudou. Všem vám, bratři a sestry, ze srdce děkuji a věřím, že vaše služba je Pánu Bohu milá.
Dovolte mi při té příležitosti svého posledního sborového shromáždění říct ještě pár zkušeností. Sloužila jsem mezi vámi ráda a cítila jsem, že mě mnozí doslova nesete svými modlitbami. Bez toho by kazateli bylo úzko a těžko. Jistě, přišly i okamžiky složité a bolestné; zvláště, když ze sboru odešlo několik lidí; takové rány se asi nikdy nezahojí. Ale také chvíle radosti, kdy jsem směla být svědkem odpuštění a smíření mezi členy sboru, či připravovat a křtít nové členy. Sbor je živý organismus; stále se mění a každou neděli je vlastně jiný. Naučila jsem se smířit s tím, že nikdo z nás nehoří vírou stále stejně silnou. Ale jako by se ta vlna tepla během času přelévala z jednoho na druhého. I během minulého roku mě těšilo, že mnozí z vás se sdíleli o radost z evangelia, které zaslechli ve zvěstovaném Slovu. Přišli i noví posluchači, kteří vždy vnesou do společenství čerstvý pohled. Podobně je to s obětavostí ve službách nebo s fnancemi. Někdy to skoro vypadá, že se nemá kdo ujmout úkolu, a pak se přece vždycky někdo objeví. Další doklad toho, že církev je živá a nezáleží tolik na číslech, jako víc na každodenním a každo- nedělním životě. Tím bych vás, bratři a sestry, chtěla povzbudit a poděkovat, že jsem mezi vámi mohla být tak dlouho v této čestné službě. Ale zároveň chci i prosit, abyste mi odpustili, pokud jsem někoho z vás pastoračně zanedbala nebo někomu ublížila.
Dne 22. června při sborové neděli tu budu naposledy sloužit ve funkci farářky sboru. Od srpna bude náš sbor spravovat administrátor; bratr farář Lukáš Pešout, který sem jednou za měsíc a možná i v týdnu bude přijíždět ze svého sboru v Lysé nad Labem. Období dvou let bez vlastního faráře nebude jednoduché, ale i chvíle slabosti nebo dokonce zápasů mohou posloužit k upevnění víry a tím i rozmnožení neviditelných nitek, které spojují sbor v jedno tělo. Pokud tělo „neztratí hlavu“, pak se nemusíme bát zániku. Ten, do kterého jsme zapojeni jako ratolesti do kmene, na nás nikdy nezapomene a neopustí nás. Jako jakýsi odkaz ocituji slova Pána Ježíše z evangelia podle Jana:
„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ (J 15,4)
V Nymburce, dne 23. března 2025 Kateřina Roskovcová, farářka
Vážené výroční shromáždění, milí bratři a sestry,
Srdečně zdravím za kazatelskou stanici Hořátev.
Když se ohlédnu za uplynulým rokem 2024, cítím velikou vděčnost. Máme radost, že se v Hořátvi téměř každou neděli konají bohoslužby. Děkujeme za to naší sestře farářce Kateřině a bratru Janu Roskovcovi, kteří se naší KS obětavě věnují. Jednou měsíčně se scházíme při biblických hodinách, a to v soukromí.
Při bohoslužbách jsme svědky podnětných kázání a při biblických hodinách se spolu zamýšlíme nad biblickými texty. Jsme za to vděčni, protože se stále ještě máme co učit! V Hořátvi se podařilo vytvořit velmi pěkné i když nevelké společenství, scházíme se spolu při bohoslužbách i při bibl. hodinách i při kávě velmi rádi.
V uplynulém roce naše KS získala štědrý dar /200000,-Kč/ od sestry Věry Šádkové, která s velkou láskou vzpomíná na hořátevské bohoslužby, kterých se před lety účastnila. Větší část fnancí byla použita na restaurování stolu Páně a ostatní fnance budou použity na nezbytné opravy Hoř. kostela. Jsme opravdu vděčni!.
A nakonec informujeme, že otevíráme hoř. kostel pro veřejnost. Mnohdy se podaří krásná setkání s hoř. občany a dětmi. Také se v min. roce uskutečnila pěkná umělecká vystoupení, bylo jich hodně a vesměs byla vydařená.
Ale velkou radost máme, že Hořátevský kostel stále slouží k účelu, pro který byl našimi předky vystavěn, tj, k slyšení Božího slova,
Zapsala
Jitka Češková
Milí bratři a sestry,
výkaz hospodaření za rok 2024, který jste dnes obdrželi je zároveň výkazem, který náš sbor každoročně odesílá na ústředí ČCE prostřednictvím evangnetu...
Hospodářský výsledek za rok 2024 ve výši 301 tis., který se Vám dnes předkládá ke schválení je rozdílem mezi výnosy (2,6 mil. Kč) a náklady (2,3 mil. Kč).
Výnosy jako sborové příjmy tvoří hlavně: salár: 445 tis., sbírky: 142 tis. a dary 207 tis. U saláru došlo k meziročnímu nárůstu o 10% ze 402 tis. na 445 tis. Kč, což je velmi dobré a důležité vzhledem k nárůstům odvodů v souvislosti s přechodem na samofinancování církví.
Příjmy z hospodářské činnosti ve výši 325 tis. Kč zahrnují pak především příjmy z pronájmu bytu (220 tis. Kč), a dále příjmy z pronájmu fary, kostela a zahrady v Nymburce a polí v Hořátvi...
V ostatních příjmech (462 tis. Kč) jsou zahrnuty především úroky z investiční činnosti (245 tis. Kč) a rozpuštění fondů na oprav ve výši opravy plotu v Nymburce (190 tis. Kč).
Tržby z prodeje majetku pak představuje prodej dluhopisů ve výši 913 tis. a souvisí s položkou prodaného majetku v nákladech (918 tis. Kč). V rámci investiční činnosti proběhl také nákup dluhopisů ve výši 1,2 mil. Kč.
Náklady pak tvoří především:
Významnou opravou roku 2024 byla výměna plotových polí v Nymburce za 190 tis. Kč a dále restaurování stolu Páně v kostele v Hořátvi za 137 tis. Kč Na opravy v Hořátvi nám významně přispěla Věra Šálková částkou 200 tis. Kč a jako každoročně
Obec Hořátev částkou 50 tis. Kč.
V souvislosti se zpracováním projektu rekonstrukce fary v Nymburce jsme v roce 2024 vynaložili 160 tis. Kč. Předpokládaná cena rekonstrukce fary s termínem realizace 2026-2027 vč. rezervy je stanovena na 6 mil. Kč a pro tuto částku jsme sestavili přehled finančních zdrojů, které na
rekonstrukci plánujeme použít. Bude použita část investice, získané úroky z dluhopisů, dar (příp. půjčka) od Jeronýmovy Jednoty a grantový projekt ČCE. Ve sboru bude také vyhlášena dlouhodobá sbírka na rekonstrukci.
Finanční prostředky získané prodejem fary v Hořátvi ve výši 2,9 mil. Kč zůstanou jako rezerva sboru v investicích, kde se budou dále zhodnocovat.
Pro rok 2024 plánujeme opravy a údržbu v celkové výši 200 tis. Kč.
Pro Nymburk je v plánu částka 150 tis. Kč:
Pro Hořátev plánujeme 50 tis.na údržbu kostela.
Farní sbor vykázal za rok 2024 zisk ve výši 301 198,53 Kč. Staršovstvo navrhuje převod této částky do “Fondu na rekonstrukci fary”. Dále předkládáme ke schválení návrh rozpočtu pro rok 2025.
Děkuji Vám všem, kteří svými dary přispíváte na provoz našeho sboru. Děkuji rovněž Ester Šárovcové a Jitce Češkové za výbornou práci kterou odvádí jako pokladní sboru.
Tabulková příloha finanční zprávy
Jana Kinclová, účetní sboru