Nymburský sbor, kostel, fara a postřižinské pivo

Nymburský sbor, kostel, fara a postřižinské pivo

Na první pohled se zdá, že evangelický sbor a pivo k sobě patří asi tak jako kalich a pěna, přičemž dobře víme, že víno pěny nemá. Při bližším pohledu však zjistíme, že v Nymburce se tyto dvě instituce vyvíjely s až podezřelou synchronizací. A ano, v souladu s nejnovějšími poznatky kultorologie, pivo a pivní kulturu považujeme za instituci kulturně společenskou, stejně jako evangelický sbor.

Pár historických dat úvodem:

• Do roku 1895: v Nymburce žijí sice evangelíci, ale žádný vlastní sbor nemají a samozřejmě ani kostel;
• 1895: založen pivovar;
• 1896: založeno evangelické společenství;
• 1897: založen sbor;
• 19. 3. 1898: uvařena první várka piva;
• 18. 4. 1898: konec výkopových prací na kostele;
• 15. 5. 1898: položen základní kámen kostela;
• 3. 11. 1898: kolaudace kostela;
• 30. 11. 1898: posvěcení novostavby.

Už při prvním pohledu na tato data cítíme jisté znepokojení a zvědavost. Jak spolu souvisí založení sboru a pivovaru? Čekali evangelíci s kostelem na první várku piva? Proč byla slavnost k založení základního kamene až 8 týdnů po uvaření 1. várky piva?

Vaření piva na konci 19. století

Položme si otázku, jak dlouho pivo na konci 19. století obvykle “leželo”, než bylo předloženo ke spotřebě?
Konec 19. století = spodně kvašený ležák, žádná urychlená moderní technologie, ale poctivé „ležení ve sklepě, dokud pivo nezmoudří“.
Typický postup tehdejších českých pivovarů:

• Hlavní kvašení:  7–10 dní při cca 6–8 °C  → od 19. března zhruba do konce března.
• Dokvašování a ležení ve sklepě:  8–12 týdnů, často i déle (u slavnostních várek klidně 3–4 měsíce)

To znamená:

• minimální pitelnost: 2. polovina května 1898
• ideální vyzrálost: červen–červenec 1898
• slavnostní plnost a kulatost: někdy kolem sv. Jana (24. června) až do srpna

Teď si všimněme oné „náhody“:
Základní kámen kostela: 15. 5. 1898  → pivo je právě po dokvašení, ještě mladé, plné naděje.
Kolaudace kostela: 3. 11. 1898,  Posvěcení: 30. 11. 1898
 → pivo má za sebou více než 7 měsíců ležení, tedy je už téměř teologicky dokonalé. Jsou uvařeny a doleženy i další várky, které odlaďuje případné nedostatky prvních “pokusů”.
Pivo uvařené 19. 3. 1898 by mělo ležet nejméně do konce května, ideálně do června či července, a liturgicky nejvhodnější by bylo čepovat ho právě na podzim 1898 – při posvěcení kostela.
Jinými slovy: Zatímco kostel dozrával materiálně a společenství duchovně, pivo mezitím dozrálo chuťově. A vše bylo na konci listopadu připraveno ke slavnostnímu užívání.

Kromě této technologicky-časové korelační teorie, existuje ještě několik dalších. 

Teorie kvasná

Jak známo, pivo není jen nápoj, nýbrž událost. Správně uvařené pivo je vlastně tekutá forma společenství. Když se na to podíváme evangelicky, zjistíme, že sbor je totéž – jen v pevnějším skupenství.

Kvasnice v pivu a Duch svatý ve sboru mají překvapivě mnoho společného:
– oba působí skrytě,
– oba dělají neklid,
– a oba proměňují obyčejnou hmotu v cosi povzneseného.

Není tedy divu, že když se v Nymburce objevily první kvasnice v pivovaru, musel se téměř zákonitě objevit i kvas duchovní v podobě evangelického sboru.

Teorie základního kamene

Základní kámen kostela byl položen 15. května 1898. V té době už pivo z březnové várky leželo ve sklepích a tiše pracovalo. Dělníci, kteří kopali základy, tak pracovali v prostředí, kde se ve vzduchu vznášela nejen vůně hlíny a vápna, ale i závan sladu.

Domněnku, že v maltě základů se mohly nacházet stopy pivních kvasnic, je třeba ještě prověřit, nicméně přítomnost kvasnic  by vysvětlovala, proč je nymburský evangelický kostel dodnes „živý“.

Teorie liturgicko-pěnová

Postřižinské pivo má pěnu, která drží. Evangelický sbor má společenství, které drží.
Pěna se nesmí rozbít příliš prudkým nalitím, sbor se nesmí rozbít příliš prudkou reformou.
Pivo musí se chvíli usadit, aby se mohlo pít. I sbor si musel po roce 1897 chvíli sednout, aby mohl začít opravdu fungovat.

Dokonce i čas posvěcení kostela – 30. listopadu – odpovídá ideálnímu období, kdy už je pivo dostatečně uleželé a člověk je ochoten rozjímat o věcech věčných.

Teorie postřižinská

A proč právě Postřižiny? Protože postřižiny jsou slavnost. A evangelická církev, ač střídmá, nikdy nebyla smutná. V Nymburce se zřejmě pochopilo, že bez radosti se víra kazí a bez víry se pivo pije příliš rychle.

Zatímco Hrabal popsal, jak pivo sbližuje lidi v hospodě, evangelíci v Nymburce tiše dokázali, že pivo může sbližovat i lidi na faře – samozřejmě po biblické hodině a zásadně jen „na chuť“.

Co říci závěrem. Na základě nejnovějších poznatků si dnes můžeme dovolit vyslovit větu, která by se jinak zdála rouhavá, ale v Nymburce je historicky doložitelná:

Bez postřižinského piva by nymburský evangelický sbor sice vznikl, ale nebyl by tak pěkně vykvašený.

Zvětralá fara potřebuje pomocá

Ovšem pozor – zatímco pivo i kostel už své ideální zralosti dosáhly, naše fara nám v posledních letech začala poněkud „zvětrávat“. Aby se v ní i nadále mohl onen pověstný duchovní kvas svobodně rozvíjet a abychom měli důstojné místo pro všechna ta naše setkání, pustili jsme se do její velké rekonstrukce.

Podpořte místo, kde se historie sboru potkává s jeho budoucností; budeme vděčni za každý váš dar. Více o tom, jak nám pomoci „dočepovat“ prostředky na opravu, najdete zde: Rekonstrukce fary v Nymburce.