Ahoj, jsem fara

Dostali jsme skvělou příležitost na stránkách Českého bratra seznámit Vás, milí čtenáři, s projektem nymburského sboru na rekonstrukci fary. Přemýšleli jsme, kdo by Vám nejlépe projekt představil, a nakonec padla volba na mne. Dovolte tedy, abych se Vám představila: jsem nymburská evangelická fara.

 Říkáte si, že je to divné, ne-li praštěné, aby dům psal článek do časopisu. Možná máte pravdu, ale jsem, myslím, ta nejkompetentnější, která Vám může svůj příběh povyprávět.

To je tak: bratři a sestry se kromě pravidelných bohoslužeb scházejí k mnoha dalším setkáním, akcím a podnikům. Mám ráda jejich biblické hodiny, nedělní školu, setkání maminek s nejmenšími caparty, zkoušky sborového zpěvu, setkání střední generace, seniorů nebo mládeže. Oblíbila jsem si i soukromou Cílkovu domácí školu nebo školku Voděnka i  různé kurzy a přednášky. Je toho mnoho, co se v areálu nymburského evangelického sboru dělo a děje. Bratři a sestry by rádi vymysleli ještě další akce. Já ale svou kapacitou a dispozicemi bohužel všem těmto požadavkům nestačím.

Na konci 19. století mne totiž postavili tak, abych poskytovala nadstandardní a snad až honosné bydlení, které přiláká i superintendenta Duška. Dostala jsem tedy i pokoj pro služebnou, ale také vysoké stropy a rozsáhlé těžko vytopitelné prostory. Od té doby se mé vnitřní uspořádání nezměnilo. Nemohu tedy poskytnout místo pro větší skupiny, nemám pro ně zázemí s toaletou nebo kuchyňkou a už vůbec nedisponuji bezbariérovým přístupem.

Doposud se vše řešilo tak, že farář a jeho rodina přišli o své soukromí. Sbor využíval jejich toaletu, kuchyni a často i obývák. Akce pro větší počet lidí se vždy musely konat venku. Dovnitř by se nevešly. Toto omezení znamená, že všechny velké události se musejí konat jen v teplých měsících, kdy všichni doufají, že nezaprší nebo nebude jinak nevlídno. Některé akce se nemohou konat vůbec.

Ještě donedávna jsem z toho byla smutná. Ale teď nastala změna. Nymburský evangelický sbor přišel s projektem mé revitalizace! Nazvali jej Pod jednu střechu. Já samozřejmě střechu mám, ale je to podle mého názoru trefné pojmenování záměru změnit dispozici mých místností tak, abych mohla nabídnout příjemné bydlení pro faráře a jeho rodinu se zaručeným soukromím a ve své druhé oddělené části místo pro všechny možné akce a setkání, které si bratři a sestry v Nymburce vymyslí. Budu mít pro ně také kuchyňku i toalety pro imobilní lidičky. Dostanu zateplení stropů, nové rozvody a vybavení odpovídající 21. století, bezbariérový přístup. Farářská rodina bude mít svůj klid a soukromí, do kterého jim už komunitní dění nebude zasahovat.

Nedávno jsem se rozloučila s mými posledními milými obyvateli, s rodinou paní farářky Kateřiny Roskovcové. Byli jsme spolu dlouhých a krásných 27 let. Takový je osud každé evangelické fary – po čase se musíme se svými milými obyvateli rozloučit a těšíme se na nové.

Mé místnosti na krátko osiřely. Po několika dnech se ale objevili stavaři a řemeslníci z firmy Mitol a od loňského listopadu už všichni pilně pracují. Stavební ruch tady bude asi do června 2026 a v prosinci téhož roku bych už měla mít instalované všechny zařizovací předměty, jak se vyjádřili odborníci. Já si pod tím představuji krásnou moderní kuchyň i koupelnu a také pohodlný nábytek do bytu faráře a do sborových prostor funkční zařízení, IT vybavení, praktický kuchyňský koutek a toalety i pro imobilní návštěvníky.

Musím říci, že paní architekta Ing. Jitka Macáková to vymyslela skvěle. Všem se budu líbit! Budu mít dvě oddělené části, každou k jinému účelu a oba pod jednou střechou, jak si to v Nymburce přáli. Budu mít konečně vybavení 21. století. Budu vítat členy sboru nebo ostatních potřebných komunit v teple i v zimě nebo za nevlídného počasí. A moc se těším na to, že od léta 2027 budu mít i nové obyvatele, svou novou farářskou rodinu; v březnu 2026 byl zvolen David Šorm za faráře našeho sboru. 

Možná se Vám, milí čtenáři, zdá, že to tady popisuji příliš zdlouhavě a zeširoka, ale pro nás, staré domy, není většího štěstí, než když o nás někdo stojí, pečuje o nás a my tak můžeme sloužit dál Vám lidem. Projekt Pod jednu střechu má navíc to štěstí, že letos o Velikonocích pořádaná sbírka Jeronýmovy jednoty je věnovaná právě jemu a s opravou komunitního prostoru v Nymburce pomůže.

Moc Vás tedy prosím, pomozte svou finanční štědrostí nymburskému sboru naplnit jejich hlavní záměr: otevřít evangelický areál ještě více vnějšímu světu. Když Vy pomůžete a Pán Bůh dá své požehnání, nemůže se to nepodařit!

Děkuji Vám, že jste si mou historii přečetli, i za to, že nám pomůžete. A až budu mít rekonstrukci za sebou, nymburský sbor Vás srdečně zve na návštěvu. Uvidíte, jak krásně to dopadlo i díky Vaší štědrosti!

Děkuje Vám nymburská evangelická fara. 
(Noemi Koukolová)