Sk 1:1-8  První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku  až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;  jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní. Ti, kteří byli s ním, se ho ptali:„Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?  Řekl jim:„Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Introit: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66,16)

Písně: 667; Ž 130; 426; 550

První čtení: Iz 49,1-6

Kázání: Sk 1,1-8

„Ježíš jim po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije.“

Tak, milí bratři a sestry, evangelista Lukáš připomíná to důležité hned na začátku svého druhého spisu. „První knihu, Theofile, jsem napsal…; nyní druhou“. Odvážím se říct, že Evangelium i Skutky apoštolské napsal Lukáš ne pro jednoho, ale pro každého Theofila, česky Bohumila. Pro každého člověka, který miluje Boha a chce o Bohu a jeho díle s lidmi vědět co nejvíc. A tohle je první, co se má po Velikonocích předat dál: že Pán Ježíš po svém umučení prokázal, že žije. Doslova to prokázal „mnoha způsoby“. A navíc: ne jednomu člověku, ale více lidem – svým vyvoleným apoštolům. Lukáš vědomě budoval přesvědčivé svědectví: Tohle je pravda. Jsou tu očití svědkové, kteří nám o tom vyprávěli.

Bývalí učedníci. Od nynějška o nich budeme slyšet jako o apoštolech – o poslech. Ti, kteří se dřív u Ježíše učili, budou nyní Ježíšem posláni jít a svědčit; jít a konat misii; jít a evangelizovat do celého světa. V této Lukášově knize budou napsány jejich „Skutky“, skutky lidí věřících v živého Pána. – Možná jsme zvyklí číst to tak, že oni, apoštolové, byli zkrátka nějak jiní, než my. Myslím, přirozeně jiní. Ale to nebyli. Právě zde na začátku, ještě než církev doopravdy vznikne, si Pán dal práci, aby své učedníky připravil. Uvidíme, že i oni to potřebovali. Nebyli to žádní nebeští vyslanci, kteří by byli pro evangelizaci a statečnou službu předem uzpůsobeni. Příprava předcházela tak, jako předchází u všech služebníků Božích, co o nich v Bibli čteme. A také dnes je to stejné.

A tu poprvé slyšíme, že Pán „v Duchu svatém“ přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat.“ Vzkříšený Pán jedná v Duchu svatém. To je něco nového, na co si po vzkříšení máme zvyknout. Že to, jak si i my, křesťané, máme počínat ve svém životě, nás učí Pán ve svém Duchu svatém. Nepřijde to samo. On říká, čemu se máme naučit. Co vzít vážně. Možná jsme si ustanovení k apoštolské službě představovali jinak. Například, že si na to musíme přijít sami. Že si na to chceme přijít sami. Nebo to vyčteme z knih a pak přece není nic složitého, abychom to podle svého předali dál. Vidíme to již na učednících–apoštolech, že ani oni nebrali moc vážně ohlášení, že s nimi Ježíš bude v Duchu svatém. Jako by to ani neslyšeli. Nesoustředili se na to. Pán Ježíš o tom bude mluvit ještě dvakrát. Učil je tedy…

Nejdříve se staral o to, aby tito svědkové měli co vyprávět: Že v něm, Vzkříšeném, poznali téhož Pána, kterého znali před velikonocemi. Po svém vzkříšení za nimi přišel až do domu, kde se ve strachu skrývali. Mohli s ním mluvit. Ukazoval jim své ruce a nohy, které nesly stopy velkopátečního mučení. S jinými šel kus cesty. Sedl si s nimi ke stolu. Žehnal chléb a rozdával jim ho. Jedl s nimi. A otvíral jim Písma tak, že jim srdce hořela, protože všechno to, co bylo proroky ohlášeno, se propojilo se skutečností, kterou právě prožívají. Tohle jsou některé z těch mnohých způsobů, jimiž jim Ježíš prokázal, že žije. Tak se jim potvrdilo, že Ježíš Nazaretský je ten očekávaný Mesiáš/Kristus.

„Po 40 dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.“ Po 40 dní od velikonoc. Je to doba ohraničená, dostačující… Aby pochopili. Aby jejich víra dozrála. A to, co budou do své služby potřebovat, bude právě zvěst o Božím království. Až skončí toto čtyřicetidenní období, přijdou nové události.

„Když s nimi byl u stolu“, řekl Ježíš učedníkům, co je dál čeká. Již je to tu podruhé: „Zůstaňte v Jeruzalémě, neodcházejte. Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení… budete pokřtěni Duchem svatým“. Ještě to není všechno. I když je vám teď dobře, jste rádi, že vše neskončilo Velkým pátkem a že mě zase vídáte. Ale u toho nezůstane. Víte přece, co kázali proroci: Přijde den, kdy bude vylit Duch svatý, kdy se začne plnit konečné vítězství Božího království na zemi. I Jan Křtitel tím směrem ukazoval. Jeho křest byl jen předběžný – na obmytí od vin, na pokání – jako příprava na to, co přichází. To čekejte, to nastane – „až uplyne těchto několik dní.“ – A toho se oni chytli. To je zaujalo: „několik dní“. To byla informace na kterou reagovali. „Pane, už v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“

Pán je učí o Božím království, ale oni se ptají na království pro Izrael! Tady, kde žijeme. Tady to nastane – jen se trochu pozmění kulisy a hlavně se vymění ti nahoře. K tomu kdyby nám dal Pán instrukce! – Mají své vlastní představy o tom, co je čeká: jejich král je živý – tak to se teď ujme svého království. Když dokázal svou moc a zvítězil, splní jistě očekávání Božího lidu a osvobodí jej od Říma. Prokázal, že je Mesiáš – teď už to všichni budou muset uznat a On se stane – veřejně – králem. Učedníci se na to moc těší a už se nemohou dočkat, kdy to nastane.

Ale Ježíš musí jejich představy opravit. On přece nemluvil o tom, že by se chystal převzít politickou moc. On slíbil učedníkům dar Ducha svatého. To bude ta událost, která již brzy nastane. Nebude však znamenat konec světa. Datum Kristova konečného vítězství je ještě zahaleno tajemstvím a zná je jen Bůh sám. „Není vaše věc znát čas a lhůtu“. Vy máte jiný úkol. Je k ničemu zabývat se výpočty konce času, vyhlížet apokalyptické události, soustředit se jen na úplný konec všeho. Kdo takto chápe očekávání příchodu Božího království, je na omylu.

Vy víte, bratři a sestry, že k tomuto omylu v dějinách občas docházelo a dodnes dochází. I pro tak velké postavy, jakou byl například Jan Amos Komenský, bylo očekávání brzkého konce a sbírání proroctví o jeho znameních, svůdnou cestou, kterou si v očích střízlivějších křesťanů své doby hodně uškodil. Je však nesnadné vydržet to napětí mezi Kristovým vzkříšením a zjevením vítězného Pána v slávě a plnosti. A je pochopitelné, že zvláště v dobách, kdy lidé cítí, že jejich život je ohrožen, se upínají i k nepatrným náznakům naděje. A učednící – kteří si prošli tísní a strachem, když jejich mistr prohrál, nyní v řeči Pána vzkříšeného slyší hlavně ohlášení: království! a za několik málo dní!

Ale Ježíš říká „ještě ne“. Boží království už sice proniká mezi lidi – všude tam, kde On je se svými věrnými u stolu a kde jim otevírá Písma. Není však jen pro Izrael. Teď je třeba, aby se šířilo dál. Proto nyní být na straně vítěze, Krista vzkříšeného, neznamená stát se dvořany u jeho trůnu, ale jeho svědky! Čeká vás ještě spousta práce.

A k tomu: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ ‚Já z vás své svědky učiním. Jako jsem Boží království připravil já, a ne vy lidé, tak vytvářím církev, v níž budu vládnout, a vy, mí služebníci, budete ohlašovat, že já jsem král a mé království přichází do světa. A začnete v Jeruzalémě – právě tam, kde se zdálo, že Kristova věc prohrála, kde Boží království mělo zaniknout, kde byl Král Kristus odmítnut, popraven. Tam vyhlásíte nejprve, že je živ a vládne – na nebi i na zemi. Ale nezůstanete jen v hlavním městě, vydáte se dál – do celé Judeje, i mezi nepřátelské Samařany a ještě dál – až na konec země. Ještě si to ani neumíte představit, jak je to daleko, jak dlouhá cesta je před vámi, ale bude to tak. To je má vůle, aby celý svět slyšel o mém vítězství, aby dříve než přijde konec všeho, měl každý příležitost se o mně dozvědět a této zvěsti uvěřit a podle ní se zařídit.‘

Takový je Boží plán, tak se prosazuje Boží království – skrze vaše svědectví. Tam, kde bude vírou přijímáno, bude zvěst o něm měnit vztahy mezi lidmi – vytvářet z nepřátel bratry a sestry. Z lidí lhostejných a pyšných – milující a pokorné Boží děti. Ze sobců – štědré dárce a obětavé služebníky. Z cizinců – přátele spojené vírou v jediného Pána a nebeského Otce. Tak tomu bude. Tak to Ježíš ještě za svého pobytu na zemi vyhlásil, na to své učedníky připravil.

Přirozeně to těm poslům působí starosti. Oni čekali už jen radost a nyní jsou voláni do práce. A to práce velmi náročné, ba nebezpečné. Dobře jim rozumíme, vždyť dnes jsme my v jejich situaci. Představa, že na nás leží odpovědnost za to, aby se všichni dozvěděli o přicházejícím Božím království, nás rovněž leká. Ale nejsme – stejně jako ti apoštolové – ponecháni bez pomoci. Ježíš působí svou silou, silou svého Ducha i v nás. Dynamis, je to slovo – síla. Působí dynamicky, tak že najednou obyčejní rybáři jsou schopni kázat a svědčit věrohodně třeba i před soudem. A že vyplašení učedníci, kteří se přednedávnem rozutekli, když byl jejich Pán zajat, nyní statečně vyznávají, že Jemu patří a slouží, a nebojí se pro to snášet pronásledování, žalář, ano i tu mučednickou smrt.

Je to zázrak moci Boží, moci Ducha svatého a díky tomuto zázraku jsou tu svědkové Božího království dodnes. Jsme tu my, církev Páně, o 2000 let později a o tisíce kilometrů dál, neboť svědectví o Božím království dorazilo staletími a vzdálenými zeměmi až sem.

Tak se plní dnes, co tenkrát Ježíš vyhlásil a Lukáš zapsal. Ještě ne všichni tomu věří. A ještě jsou na světě svědkové, martyrové, kteří musejí právě pro své svědectví trpět. Ještě trvá lhůta mezi počátkem života církve, příchodem Božího království mezi nás a jeho plným vítězstvím. Ještě tu máme práci a příležitost donést zvěst evangelia dalším.

Modlitba: Vzkříšený Pane, děkujeme, že to co vyhlížíme a co máme předávat dál, je tvoje království; žádné hrozby a tresty. Děkujeme, že jsi ve svém Duchu s námi a povzbuzuješ nás. Amen.

Píseň: 426, Tvá, Pane Kriste, věc to jest