Byl to div Božího milosrdenství, že i ve středním Polabí přetrvala přes všechna protivenství a duchovní netoleranci láska k bibli, husitské tradici a velká sounáležitost tajných evangelíků. Když po vydání Tolerančního patentu vznikly v okolí živé sbory v Hořátvi, Chlebích a Bošíně, v Nymburce se k helvetskému vyznání přihlásily pouze dvě rodiny. Záhy však počet evangelíků, přifařených tehdy ke chlebskému sboru (založenému 1783) pozvolna rostl.

Pod vedením seniora a chlebského faráře Jana Janaty založili v roce 1868 kazatelskou stanici. Po následující dvouleté období kázal Janata se svými vikáři a bobnickým učitelem Josefem Svobodou v domě manželů Matěje a Alžběty Kubíčkových v nožířské dílně. Účastníci bohoslužeb ponejvíce stáli nebo seděli na zemi, či prosté lavici a večeře Páně se přijímala u stolu umístěného na kovadlině. (Matěji Kubíčkovi byla v roce 1854 zabavena tehdy zakázaná kniha „M. J. Hus kaceřovaný“.) Nedostatek prostoru a zvyšující se počet návštěvníků vedl Jana Janatu roku 1870 k zakoupení domku v Dlouhé třídě č. 109, jehož úpravou byla ze dvou pokojů vytvořena modlitebna sloužící až do roku 1897. Domek byl pořízen z prvních sbírek a příspěvků od osobních Janatových přátel ze Skotska, kteří ho v Nymburce několikrát navšívili a na místě se přesvědčili o naléhavosti pomoci. Po příkladu těchto skotských přátel a bratří vznikl v Edinburgu „Spolek pro rozšiřování evangelia v Čechách“, jehož členy byli převážně příslušníci Svobodné skotské církve různých společenských tříd a postavení (vojenští důstojníci, bohoslovci, právníci, obchodníci, námořníci). Pravidelně poukazovaná finanční pomoc tohoto
spolku umožnila činnost kazatelských stanic v Nymburce, Poděbradech, Kutné Hoře a Pečkách včetně vyučování náboženství a vedení nedělních škol. Postupem času, s rozvojem města a železničních tratí, ani tato modlitebna kapacitně nestačila. Od roku 1872, kdy rakouská Severozápadní dráha postavila v Nymburce rozsáhlou kolonii obytných domů, přibylo evangelíků a rostla touha po prostorném chrámu Páně.

Obětavým, pracovitým, prozíravým a podnikavým předkům patřilo zaslíbení, které dal Pán pozůstatku svého lidu podle proroka Izaiáše: „Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně svých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá lana a upevni kolíky. Rozmůžeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmocní pronárodů a osídlí zpustošená města.“ (Iz 54,2-3)

Na podnět a s velkým přičiněním Václava Poláka z Nymburka byl 14. června 1891 založen spolek „Českobratrská jednota Sion“ s cílem zřídit samostatný reformovaný sbor a vybudovat důstojný chrám Páně. K naplnění tohoto odvážného rozhodnutí bylo zapotřebí velké organizátorské práce. Kromě provedení veškeré administratívní agendy nutné pro vznik sboru to bylo plynulé získávání prostředků na stavební fond, zakoupení stavební parcely, zadání vypracování projektové dokumentace a stavebního povolení. Činnost spolku Sion nebyla ve svých počátcích pro značnou nedůvěřivost taková, jakou její zakladatelé předpokládali. Teprve praktická, neúnavná a dobrá práce na akcích pro podporu stavebního fondu mu získala respekt a sympatie. Např. v březnu 1892 to byla slavnost na památku třistaletých narozenin J.A. Komenského v městském divadle, v červenci 1893 přednáška faráře Šimši o M. J. Husovi, v červnu 1896 na „Ostrově“ koncert spojený s tombolou a řada dalších akcí.

Na návrh člena spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro stavbu kostela vybrána a od Severozápadní dráhy 16.12.1895 za výhodnou cenu zakoupena parcela „Na Spálence“. Pozemek na farní budovu věnoval pak kurátor Karel Kulich. Zpracování projektu bylo zadáno brněnskému architektu Gottlobu Alberovi, vlastní stavba Josefu Blechovi, staviteli z Prahy Karlína.

Volbou staršovstva byl dne 28.listopadu 1897 ustaven samostatný evangelický reformovaný sbor v Nymburce. Spolek Sion splnil svůj cíl. V únoru 1898 odevzdal novému sboru veškeré finanční prostředky a stavební parcelu a ukončil svou činnost.