Tři vzpomínky na Dr. Blahoslava Pípala (Josef Cyrus)

Farář na věži

Přijdete do fary a ptáte se: „Je pan farář doma?“ „Není. To bych musela pro něho jít, je-li to nutné, protože je na věži.“ Opravují totiž kostel s věží 38 metrů vysokou, ověšenou nyní lešením sahajícím až nahoru. Na komolém jehlanu se tyčí ještě jehlan koncový s hromosvodem. Ten už je natřený a práce postupuje odshora dolů. Ta na jeho vlastním kostele není první věží, kterou farář ztekl se štětcem v ruce. Bratr kurátor se nedává zahanbit a pilně se ohání štětkou o něco níže na lešení. Nejeden z bratří stojících v kazatelské řadě umí stát na lešení a hledět si údržbářské práce na církevních budovách. Naučí se, čemu se na fakultě nikdy neučil: zacházet všemi možnými řemeslnickými nástroji. Ten na té věži je dokonce doktorem teologie, vyzná se velmi dobře v hebrejštině a nezapomněl na umění kazatelské. Doufejme, že všichni ostatní bratři, o nichž se ani neví a o nichž se nepíše, zůstávají nadále tak zdatnými kazateli jako jsou zdatnýmni řemeslníky.

(O aktivitě bratra faráře Dr. Pípala a kurátora Josefa Lajnera, napsáno pod značkou jbj v KJ 1976)

Tres faciunt collegium

V rámci celkové opravy kostela bylo třeba postavit lešení na západní straně lodi našeho chrámu Páně. Materiálu pro jeho konstrukci bylo hodně, ale lidského činitele nebylo nikdy dost. Bylo sobotní ráno. S bratrem Černým z Kostomlátek jsme zazvonili na faře, že jdeme na tu ohlášenou brigádu. Jedna z Pípalových dcer otevřela a vyřídila, že tatínek má teplotu. Rozhodli jsme se odejít domů. Sami nic nezmůžeme. Zvolna vycházíme na chodník, uděláme pár kroků, když tu slyšíme hlas našeho bratra faráře: počkejte, není to se mnou tak zlé, já se ustrojím a jdeme na to. Tres faciunt collegium, říká a má radost, že jsme tři. Asi za hodinu přišel další pomocník, jehož tvář a jméno vypadlo z paměti. Práce šla od ruky a kolem páté hodiny odpoledne lešení stálo. Naše dílo kolaudoval nymburský pan stavitel Cidlin (známý budovatel přehrad a velkých staveb), který šel procházkou kolem. Hodnotil naši práci celkem dobře, i když nezastíral obavy z velké úspornosti stavby lešení a přehlížení statických parametrů. Přišel i farář a senior Beneš. Všichni jsme byli rádi, že má takového pracovitého nástupce, který si poradí dobře s biblickým textem, opravou fasády i stavbou lešení. Tři jsme začali a končilo nás (včetně zmíněných sympatizantů) šest, tedy jednou tolik. Hospodin praví:

„Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se.“ (Ag 12,5b)

Ať to mají lidé na očích

Po skončení opravy střechy a fasády věže kostela se v sobotu 28. srpna přistoupilo k dokončení demontáže lešení. Už den předtím mnozí bratři pod vedením bratra Dr. Pípala a kurátora Lajnera osvobodili z trubkového zajetí nejvyšší vrchol věže. V tu sobotu se nás sešlo poměrně hodně. Každý měl svoje pracovní místo a nikdo nikomu nepřekážel. Velice se pospíchalo, předpověď počasí nebyla příznivá a hrozilo nebezpečí, že voda cákající na lešeninové podlážky znehodnotí čerstvě natřenou fasádu. Dělat na lešení a ještě ve značné výšce není žádná legrace. Dvojitě založené lešení, to je trubek až oči přecházejí. Člověk vidí trubky i sponky ještě v noci ve spánku.

Pracovat nás začalo hodně, ale během dne se mnozí začali vymlouvat na neodkladné osobní záležitosti a odcházeli. Včetně mne, protože přímo ke kostelu za mnou přijela nečekaná návštěva. Těm, co vytrvali, nebylo dopřáno lešení včas rozebrat, i když zbývala jen malá část nad vchodem do kostela. Přišla bouřka a příval vody vykonal své. Následující den, v neděli, jsme našli lešení již uklizené, ale třímetrová „mapa“ nad trojúhelníkovým portálem sice zasychala, ale byla vidět a žalovala. Na naši a mou liknavost k potřebám domu Páně. Říkám: „Pane faráři, nepostavíme malé lešení a nepřetřeme tu fasádu?“ Odpověď je důrazná: „Ne, ať to mají lidé na očích. Když je práce, má se dokončit a neutíkat od ní.“

Trvalo to dlouho, než výmluvná skvrna nad portálem splynula se stárnoucí omítkou. Nás několik, kteří jsme věděli, o co jde, dlouho klopilo oči, abychom to neviděli. Ale stejně jsme to měli na očích a mrzelo nás to. Slova proroka Agea 1,9 o přílišném pečování o své věci a zanedbávání chrámové stavby platila i pro nás.