Král slávy na oslátku

1. advent

J 12:12-19  Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský. Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku. Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.  Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.  Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.  Farizeové si řekli: Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.

  1. čtení: Za 9,9-12.16-17
  2. Písně: 273; 357,1-5; 361; 176; 462; 265,1-3

Milí bratři a sestry,

dnes máme v nymburském sboru křtít dítě, malého Richarda. Nový církevní rok tak smíme z Boží milosti začít povoláním nového učedníka Ježíšova. Ale jaký je to učedník?. Vždyť mu nejsou ještě čtyři měsíce! Můžeme mluvit o víře? Kolik toho Ríša pochopil o Kristu, v jehož jméno má být dnes pokřtěn? Všichni víme, že dosud nic. Proto také svou víru nevyznává dítě, nýbrž jeho rodiče, kteří také slibují, že budou své děti vést a dávat jim co nejvíc příležitostí, aby spolu s dospíváním chápaly a vytvářely vztah k Pánu i k bratřím a sestrám v Kristově církvi.

Stejně však, i když rodiče svůj slib dobře splní, nemohou oni ani my zaručit, že například ve dvanácti letech tento chlapec uvěří. Neboť, co je víra? Ano, je to vztah k Pánu; vztah lásky a věrnosti a je to i ono pochopení, kým Pán Ježíš opravdu je. A tu máme právě v dnešním evangelijním svědectví zajímavý příklad, jak lidé v Ježíšově okolí rozmanitě k němu přistupovali, jak jej chápali a jak jej následovali. A jak Ježíš na tyto projevy odpovídal. To všechno nás zajímá kvůli výchově dětí, kvůli svědectví světu a nakonec i kvůli nám samotným.

Na prvním místě tu evangelista Jan píše, že Ježíše vítalo „mnoho poutníků, kteří na velikonoce přišli do Jeruzaléma.“ A vítali jej jako krále, jako mesiášského krále, kterého vyhlíželi. Ale to očekávání a vyhlížení pomoci, kterou od Mesiáše čekali, to se tu již spojuje s očekáváním Ježíše, o kterém se dověděli, že na svátky přichází do Jeruzaléma. Proč lidé docela samozřejmě vzali palmové ratolesti jako mávátka a vyšli mu vstříc? Protože slyšeli od jiných, že viděli, jak Ježíš vzkřísil Lazara. Jedni viděli, druzí slyšeli a toto znamení, totiž vzkříšení Lazara, se všem stalo projevem Ježíšovy moci. A tato moc je odznakem krále od Hospodina, který může pomoci lidem na zemi. Lidem, kteří stejně jako Lazar jsou smrtelní, a mají strach ze všeho, co k smrti vede. Z nemocí, z války, z nespravedlnosti, z bídy … Kteří jsou zklamaní ze současných vládců v zemi. To nás jistě s nimi spojuje. Tato tíseň a obavy. Ale jak také víme, ne na každého doléhají stejně. Jsou to právě poutníci, ne obyvatelé Jeruzaléma, kteří vyhlížejí zachránce tak netrpělivě a úpěnlivě. Jeruzalém je na tom jinak? Jsou lidé ve městě, nebo aspoň v hlavním městě, na tom jinak než ti z venkova? I v hlavním městě je mnoho chudých a trpících lidí. Ale přece jen, co asi spojuje jeruzalémské chudé i bohaté, je sebevědomí, že právě oni jsou blíž hlavnímu dění a rozhodování. Že oni v hlavním městě určují budoucnost celé země. Nečekají pomoc z venku, od nikoho mimo hradby Jeruzaléma. Však právě o Ježíši tam pochybovali: „Z Galileje? Co odtamtud může přijít dobrého?“ Ježíš nad Jeruzalémem zaplakal, když se setkal s jeho odmítáním Boží pomoci. Vnímavost pro Boží navštívení projevili poutníci, kteří tam šli, aby se očistili od svých vin a mohli o svátcích před Boha předstoupit. Byli to lidé nezajištění. Takoví musí prosit o nocleh a snášet pohledy místních jako občané druhé kategorie. Jakoby je na cestě ovanul nový vítr. Boží Duch jim dává vnímavost pro Ježíšova znamení. Když tedy Ježíš vjel v neděli před velikonocemi do Jeruzaléma, šli mu tito poutníci ve velikém zástupu vstříc. („Květná-palmová“ neděle má svůj název právě podle toho, jak událost zapsal evangelista Jan). Mávali palmovými ratolestmi a vítali Ježíše oslavným žalmovým voláním: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský!“ – Měli tito lidé, kteří činili pokání, kteří šli na svátky do chrámu a kteří vítali Ježíše jako krále, měli víru? Asi byste odpověděli: Kdo jiný už by měl být označen za věřícího a chápajícího a poslušného, než oni?

Když je Ježíš uviděl, jak mu s tímto nadšením jdou vstříc, co udělal? Nechal se nosit na ramenou? Usedl na trůn a spojil se s mocnými a vlivnými lidmi? – Ne. Ale přece se něco změnilo. Nyní již Ježíš královskou poctu neodmítá. To dělal dřív. Před velikonocemi však již ne. Ale přece usměrňuje zástup – který my bychom rádi měli za vzor věřících – ukazuje, jakým králem on je. Králem, který jede na oslátku! Podle prorocké předpovědi o tichém králi.

„Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.“ Co nás zarazí, je, že tohle gesto, které právě Ježíš udělal, nepochopili jeho učedníci, kteří s ním chodili a u všech jeho znamení byli! Evangelista přesně napsal: „Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli“. Porozuměli tomu však později. Kdy přijde to později, kdy člověk porozumí, kým vlastně pro nás Ježíš je? A jaký on je král? Proč mohl vzkřísit Lazara a nasytit tisíce hladových? Ale také proč jede na oslu, jako jeden z chudých poutníků, kteří nemají kde hlavu složit? Učedníci si toto všechno spojili, až když byl Ježíš oslaven, píše Jan. A my víme, to jsme se od malička učili a své děti to také budete učit, že Ježíš byl oslaven, když vstal z mrtvých a předtím byl ukřižován! Toto propojení vede k víře. Teprve jeho kříž a vzkříšení dává porozumět, proč potřebujeme právě takového krále, který zachraňuje víc než před politickými nepřáteli. Zachraňuje pro život před smrtí; pro odpuštění hříchů před odsouzením. V tom je Ježíšův mesiášský význam. Na to si ovšem člověk musí trpělivě počkat. Naše děti si na to musí počkat. Až budou například tvrdit: My už to všechno z nedělní školy známe, tak to ještě nemusí být víra. Ale my dnes při křtu budeme prosit také o ten důležitý čerstvý vítr, který vnáší Božího Ducha do dosud nepopsaných mladých srdcí, i mezi již dospělé a sebevědomé starousedlíky. A tak dává víru. Tak se rodí věřící křesťan.

Ale někdy víře poslouží dokonce lidé, kteří jsou proti Bohu! Tak se to stalo o velikonocích skrze faraona, který propustil Izraele z egyptského otroctví. A tak to bylo i skrze farizeje v Jeruzalémě. Říká se tomu „nechtěné proroctví“. Mysleli to asi ironicky, když o Ježíši pronesli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Dál však pokračovali ve svém zlém plánu Ježíše zahubit. Evangelista svou zvláštní, originální kompozicí nám objasňuje: Ten, který tu přijíždí jako chudý král na oslátku do královského města a který tam skončí na kříži, přece je Králem slávy, za kterým půjde jednou celý svět. Na začátku, když do svého vlastního přišel, svět jej nepoznal (J 1). Ale na konec bude u něho hledat spásu doslova „celý kosmos“. „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově!“ Volají již dnes křesťané z celého světa; ba někde dokonce jej vítají i děti. Amen.

Modlitba: Králi slávy, Beránku tichý, prosíme, připoj nás i naše děti k zástupům, které tě budou vítat v onen den, kdy přijdeš znovu na tuto zemi. Dej, ať tě tu bděle očekáváme a nedáme se zastrašit. Amen.