20. neděle po Trojici  – 9.10.2016

1 Te 4:1-8  Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu. Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.

Písně: 605; 212; 326; 96

 První čtení: Ex 19,1-8

Introit: Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. (Ž 119,1.2.33)

Milí bratři a sestry,

„Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení“, připomíná apoštol sboru v Tesalonice – a spolu s nimi také nám. Boží vůlí je naše posvěcení. Bůh chce, abychom byli svatí. To je možná pro nás silné slovo. Ale vyložme si je. Copak důsledkem našeho křtu nemá být posvěcený život? Nemá se víra odrazit i v našem běžném životě, ve vztazích s lidmi? Není pro nás Boží vůle určující ? A nebo nám připadá, že to je něco jen teoretického, co se týká kostela. Tam si to své křesťanství odžijeme, ale jinak jde hlavně o to žít slušně. Navenek se vlastně ani nechceme moc lišit od ostatních obyvatel této země? Chceme se víc líbit lidem než Bohu? Záleží nám více na tom, co si o nás řeknou sousedi, nebo šéf v práci, než Pán Ježíš? To jsou vážné otázky.

Apoštol však spolu se svými spolupracovníky prosí a nabádá: „V Pánu Ježíši vždy více prospívejte v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu.“ A nemáme s tím teprve začít. Předpokládá se tu, že už jsme začali žít tak, že svůj život vědomě měníme podle Boží vůle; posvěcujeme jej. To je pokyn pro každý křesťanský sbor. I pro nás. I my jsme již něco od Pána přijali a máme to pěstovat.

To není kostelní moralizování. Berme to apoštolské slovo jako povzbuzení, že se svým životem opravdu můžeme něco dobrého dělat, abychom se líbili Bohu. Víra je skutečně cestou odněkud někam. Posunujme se na té cestě. Putujme po ní. Neustrňme. Náš život opravdu může být stále lepší. Svou opravdovostí a smyslem. To je přece radostné pozvání z Boží strany. Prospívat stále víc v tom, co nám Pán dal, dává a bude ještě dávat.

Nyní si povězme, v čem se to prospívání, posvěcování, má ukázat a v jakých oblastech konkrétně se vůle Boží projeví. Odpovědět můžeme samozřejmě obecně, že ve všech oblastech. Boží vůle se má projevovat v celém našem životě. Ale to vlastně neříká nic. A apoštol konkrétní je. Až moc konkrétní. Protože vybral dvě oblasti, které jsou zrovna ty nejchoulostivější. Uvidíme však, že to jsou ty lidské základní, na které kdyby naše víra neměla vliv, tak už v těch ostatních to bude jen podružné. V obou se jedná se o cudnost a poctivost.

První oblast, jíž se to týká, není nic jiného než lidská sexualita. My už jsme dnes zvyklí na ledacos. Ale přece jen o sexualitě se mluví v manželských poradnách, v hodinách biologie nebo v odborných časopisech. A teď i v kostele? Ano! Apoštol se tomu tématu nevyhýbá, dokonce je má na prvním místě. Zkušenosti z doby raného křesťanství jsou docela dobře použitelné v křesťanství pozdním, 21. století. I tato oblast má co dělat s naší vírou. „Varujte se necudnosti a každý z vás ať umí žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“ Křesťanští manželé mají vědět, že právě do jejich vztahu nejvíce patří svatost a úcta jednoho k druhému. To není přirozené. Pohané, říká se tu, to jsou ti, kteří neznají Boha a proto se jeho vůlí ve svých vztazích neřídí. Přirozeně se starají o to, co vyhovuje jen každému osobně . Co dělá dobře hlavně mně! V Pánu Ježíši Kristu se však učíme prospívat v tom, co je dobré pro mého bližního. A protože manžel nebo manželka je tím nejbližším člověkem, který nám byl dán a ke kterému jsme se vědomě připojili, tak je manželství prostorem, kde se toto posvěcení života v Pánu Ježíši projevuje nejvíc. V manželství si to cvičíme. A to nejen u stolu. Tam, kde jsme si nejblíž, tělesně, tam to platí také. A tam to má vliv na naše celé soužití a na společenství celé rodiny. To jak spolu manželé vycházejí docela nejintimněji. – Právě v této sexuální oblasti se také lidé nejvíc zraňují, když tam pustí někoho cizího, když se navzájem odcizí, začnou být sobečtí. V Novém zákoně 1. Tesalonickým 4 není jediné místo, které se tomu věnuje. Ano, berme to vážně, víra není a nesmí se stát teoretickým učením. Svatost se tedy týká vztahu k lidem. Nemáme být svatí sami o sobě a pro sebe. Řekneme možná „buďme svatí pro Boha“. Ale právě Bůh posuzuje naši svatost ne teoreticky, ale prakticky ve vztahu k našim bližním. Jestli dáváme, nebo jen bereme. Jestli jen něco chceme. Druhého – jeho tělo – jen pro sebe. A nebo chceme svého muže nebo ženu činit šťastným. Chtivost člověku často v nesobecké lásce brání.

Chtivost je to, před čím nás apoštol ve jménu Pána Ježíše varuje. A to i v té druhé oblasti: v obchodě. Ano, stejně choulostivou oblastí jako je ta sexuální, je oblast majetku, peněz, obchodních jednání. Víme, o co tu jde. I tato oblast stejně jako ta první se dotýká každého člověka a každý člověk si v ní musí nějak poradit. To za něj nikdo neudělá. I když je člověk pokřtěný, nepřestane proto být nějak sexuálně orientovaný a nepřestane nakupovat, prodávat, vyjednávat, zaměstnávat atd. Vypadá to všedně. Ale i v této oblasti se hodí mluvit o svatosti, protože svatost se tu má projevit. „Abyste se líbili Bohu.“ I mezi bratry v církvi se obchoduje a platí za služby. To není nic špatného. Podobně jako sex sám o sobě není oblast neslušná. Tak ani finanční ohodnocení, když to řeknu formálně, není nic co by do života víry nepatřilo. Někdy se za to stydíme. Nějak cítíme, že bratr nebo sestra by si od nás peníze za věc nebo službu ani nevzal, že by jej to urazilo. Tady je potřeba spolu mluvit, protože to tak opravdu může být; že chce posloužit naprosto nezištně. Ale také to může být naopak, že se nám stydí říct, že ty peníze mu teď budou chybět v rodinném rozpočtu. „Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili.“

Zřejmě už o tom byla řeč; už byl důvod, proč to apoštol musel zdůraznit, že právě v církvi se nesmí zneužít bratrská láska k vlastnímu obohacení. Tím pak trpí celé tělo. Pán takové klamání bere za svou věc. Nesmělý bratr nebo sestra mlčí – takové případy jsou totiž nejčastější. Nemáme si však myslet, že Bůh to schvaluje. „Pán ztrestá takové jednání.“ V Písmu je toto ujištění jedním z nejčastějších: že Pán se ujímá těch, kteří jinde zastání nemají a kteří jsou vydáni napospas všem, i jen o trochu silnějším. On je na jejich straně. Tato pravda víry, biblická pravda, musí být v každé generaci, v každém společenství opakována a vyučována. Člověku je totiž daleko bližší připodobnit se i v této oblasti pohanskému způsobu a žít jako by Boha nebylo. V chtivosti všeho dobrého, každého zisku, jen pro sebe.

Bůh chce proměnit náš život a už s tím začal. Nestojíme na začátku. Nebojme se. Už jsme nějaký kus cesty ušli. Každý třeba jiný kus cesty víry. Ale všem bez rozdílu byl při křtu zaslíben dar Ducha svatého. A to je Boží síla, která pomáhá od závislosti na chtivosti a chamtivosti požitků jen pro sebe. A v těch dvou jmenovaných oblastech se to projevuje víc než jinde. V sexu i v obchodě. Právě tam není nadnesené se stále znovu odvolávat na Pána. Pavel v tom krátkém textu mluví o Ježíši a o Bohu celkem devětkrát. Ve vztahu muže a ženy a ve vztahu bratra k bratrovi, sestry k sestře – se patří usilovat o svatost. Věrnost a úcta mezi mužem a ženou a poctivost v obchodě nejsou na světě zase tak obyčejné jevy! Na tom, jak se to v každé nejmenší mezilidské buňce daří, se rozhoduje o spolužití v celé společnosti. Obě prostředí – sexualita i obchod – jsou přitažlivá a mají zvláštní potenciál ke zneužití. Před tím jsme tu varováni stejně jako tesaloničtí křesťané. Nemáme je podceňovat.

Ale také jsme povzbuzováni. Protože když se v těchto dvou oblastech daří náš život posvěcovat, pak to má zvláštní blahodárný vliv na široké okolí. Také proto je velmi důležité, aby křesťané – ať už je to před volbami nebo po nich – společnost ovlivňovali svým životem víry. Když se budeme líbit Bohu, budeme prospěšní také celé společnosti. Amen.

Pane, ty nás svým Duchem vyzbrojuješ k čistotě. Dej, ať tvé dary nebereme na lehkou váhu. Ať nepohrdáme láskou a sami sebe přinášíme jako oběť čistou a tobě milou. Amen.