Iz 11:6-9  Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha! (Ž 98)

Písně: 291; zpěváci „Už proroctví Daniele“; 283; VP 397; 297; 294

Milí bratři a sestry,

co bychom za to dali, kdyby se nám podařilo jednou vyjádřit onu senzačnost a překvapivost a přitom prostotu a střízlivost vánoční zvěsti! Co bychom za to dali, kdybychom se jí zase dali překvapit. Vyburcovat z pohodlnosti a navyklosti! Zdá se nám tak nenápadná a zapadlá vedle senzačních zpráv, jimiž jsme zahrnováni. Narodil se vám Spasitel! – Narodil se: a co se stalo? Změnilo se něco? Radost všemu lidu? Opravdu, z toho, že se v Betlémě narodil? Tak jsme si zvykli i na tuto zprávu, že nás nepřekvapuje a neburcuje. A právě tato událost je událost nad všechny události. Znovu a znovu se k ní vracíme, protože z ní všichni žijeme. Týká se nejen nás a všech lidí. Týká se celé země. Ano, celého stvoření. Taková událost je to, že bychom ji mohli srovnat jen s oním: „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1) Tu, uprostřed času se slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh překlenul propast a sestoupil, aby se stal člověkem, aby s námi přebýval. Znovu a znovu se učíme této události rozumět. Znovu a znovu musíme přemýšlet, jaké důsledky s sebou nese, jaké změny způsobila a ještě způsobí. Pomáhají nám v tom svědectví svědků, kteří žili v blízkosti této události, i těch, kteří na ni čekali, ji vyhlíželi, o ní prorokovali. Jedním z nich je i proroctví Izajášovo. Mluvil o příchodu Výhonku z rodu Davidova, který spravedlivým soudem napraví všechny vztahy, protože dopomůže k vítězství práva a spravedlnosti. Soudem zahájí nový věk. Ukončí věk starý, staré a zastaralé vztahy a vyhlásí nové, dobré, pravé. Jeho věk bude věk pokoje a bezpečí, věk pod jeho vládou. „Vlk bude pobývat s beránkem. Levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí. Jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhnou ručkou odstavené dítě.“

Neskutečný a neuskutečnitelný sen nebo iluze? Bylo by to vskutku krásné, kdyby přestalo nepřátelství. Ale je to jen iluze! Než se s nepochopením odvrátíme, bylo by dobře, kdybychom přece jen chvíli naslouchali a pokusili se porozumět tomuto obrazu a zaslíbení.

Především ani bazilišek ani zmije – nebudou ničit, hubit, ohrožovat. Možná si vzpomenete, že had i bazilišek jsou často obrazy pro svůdce a pokušitele, satana, ďábla. (Gn 3,1nn; Zj 12,9) Onen zaslíbený Výhonek zbaví svůdce a pokušitele podmanivosti a moci. Vyřadí jej. Není třeba se na něj ohlížet, s ním počítat, jej se ptát na radu a na něj se vymlouvat. Výhonek je silnější než svůdce. A dává nad ním moc i těm nejmenším, nejméně zkušeným – jako jsou kojenci (Ž 91,13; Mk 16,17–18). Zaslíbený Výhonek je vítěz (Gn 3,15).

A pak jsou tu jmenována některá zvířata, která bychom mohli rozdělit vždy po dvou skupinách: dravá a krotká, divoká a domácí, masožravci a býložravci. Ale důležitější je, že tu jsou zvířata užívaná a vhodná k obětem v chrámu a k obětem nevhodná. Symbolické a zvláštní na tom je, že k obětem jsou vhodná zvířata, která nejsou útočná, dravá, naopak, která jsou často sama kořistí dravců, útočníků, násilníků. A toto nepřátelství přestane: asi proto, že nebude rozdílu, všechna budou vhodná k službě, k bohoslužbě.

Ale nestane se tak nějakým zázrakem či nařízením ani zákrokem shora. Nastane hlubší změna: Lev bude žrát slámu jako dobytče – bude tedy proměněn. Onen zaslíbený Výhonek, ten pravý „Nazaretský!“ nenechá nikoho bez proměny. Soudem napraví všechno, to znamená: nepřikrášlí a neozdobí, ale napraví! Nikoho nezničí, ale všechny promění. Lev zůstane lvem, ale bude zbaven škodlivosti, osvobozen od dravosti a řvavosti. Nebude ohrožovat. Pokoj a bezpečí, které přináší Kristus na tento svět, se prosazuje tím, že proměňuje staré v nové. Osvobozuje od starého. Mění staré. Jeho moc je veliká: nespokojí se s lecčím. I lva promění. A všimli jste si, že v onom obrazu pokoje a bezpečí je důraz na klid, odpočinutí bezpečí, radost a hravost? Budou pobývat, budou si hovět, budou si hrát. Bez ohrožení a ohrožování. Bez strachu a zastrašování. Bez nepřátelství. Bude zastaveno nepřátelství, jež vede k prolévání krve – mezi zvířaty.

Ideál? Iluze? Sen, který má zastřít trudnou skutečnost? Těšínské jablíčko? Ne: proměna vztahů, kterou způsobí zaslíbený Výhonek, onen pastýř pasoucí své stádo. A když takový pokoj, radost a bezpečí bude mezi zvířaty, když přestane nepřátelství a krveprolévání mezi nimi, není naděje, že tomu tak bude i mezi lidmi? Když promění lva, aby zanechal své rvavosti, nemá také moc proměnit i nás, abychom už nebyli jeden druhému vlkem, ale bratrem? Abychom už nebažili po nepřátelství,po krvi, ale po dorozumění, lásce a službě? Abychom už nerozšiřovali ovzduší nedůvěry a podezírání, ale důvěry, očekávání, přátelství a úcty? Abychom si odvykli počítat s nepřátelstvím, s válkou, ať je studená nebo horká? Abychom zcela zanevřeli na všechno, co pokojným vztahům stojí v cestě a odmítli všechny pomluvy, lži a polopravdy?

Bylo by to krásné, kdyby to přišlo naráz, přes noc, na rozkaz. Jsme asi v pokušení se pohrdavě odvrátit, když to tu dosud není, i když zaslíbený Výhonek tu už byl: Ježíš Kristus. Co se změnilo? Vše je při starém. Jakápak velká událost? Nahoře i dole je to stejné. Jsme netrpěliví a v netrpělivosti často přehlížíme či špatně hodnotíme. Opravdu nic se mezi námi nezměnilo? Je to stále všechno při starém? Ba ne, jeho příchod nebyl nadarmo. A možnosti, které otevřel, ještě zdaleka nejsou vyčerpány. Ještě mnoho skvělého nás čeká. I naplnění tohoto zaslíbení.

A cesta k tomu? Aby přestalo nepřátelství, sváry, pomluvy a podlosti? Důvod reálného očekávání stavu pokoje, radosti, hravosti a bezpečí? – „Neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Iz 11,9) Protože země bude naplněna poznáním Hospodina. Tento stav nenastane nijak naráz a zázračně, ale tím, že poznáme Hospodina. Že jej poznáme v Ježíši Kristu, onom Výhonku z uschlého kmene Davidova. On přece přišel také proto a především proto, aby nám zjevil Otce. A tu je cesta k onomu pokoji, který je ve své prostotě a střízlivosti tak senzační a překvapivý. Pokoj a bezpečí – nejen mezi zvířaty, ale především mezi lidmi. Jako vzpoura, neposlušnost, hřích člověka všechno pokazil a kazí – tak na jeho proměně závisí i tento pokoj, bezpečí a radost celého stvoření.

A znovu: nepřijde to zázračně, přes noc, z nařízení nejvyšších míst. Tento pokoj přichází jen tak, že nás Kristus vezme do služby smíření a odpuštění. A na tuto službu čekají lidé, čeká svět, čeká celé stvoření.

Je to jen zaslíbení? Jen vyhlídka? Bylo by to vpravdě dost málo, i když naděje je velikou silou. Začátek tohoto pokoje, bezpečí, radosti a hravosti, odpuštění a pokoje je ve sboru církve Kristovy. „Nikdo již nebude páchat zlo a šířit zkázu na celém mé svaté hoře.“ To znamená na Sijónu – ve sboru, v Hospodinově lidu, tam to začíná. Tam se uskutečňují tyto zaslíbené vztahy. Tam ustupuje nepřátelství. Tam jsou lidé díky Výhonku z rodu Davidova prodchnuti jeho Duchem. Tam přestává být člověk člověku vlkem a učí se být, učí se stávat bratrem.

A jen ve sboru? Jen při večeři Páně, při níž si podáváme ruku a díváme se do očí a radujeme se jeden z druhého a s druhým? A venku, doma, zítra: zase jen boj a nepřátelství, nedůvěra a podezírání, pomluvy a lhostejnost? Že bychom se nechali zvířaty zahanbit? Amen.

Modlitba s vyznáním vin:

Pane náš, Výhonku z kmene Davidova, Ježíši Kriste, přinášíme k tobě všechny své dluhy lásky, své chyby, které jsme udělali, své špatné činy i slova, kterých nyní litujeme. Prosíme, přijmi nás takové jací jsme a očisti nás od hříchů, které nás tíží a od tebe odvádějí. Proměň nás pro své království.

Bratře, sestro, kdo takto spolu se mnou vyznáváš a prosíš o odpuštění, řekni to slovy: Vyznávám své viny a prosím o odpuštění.

Každý, kdo takto vyznáváš a prosíš, přijmi zvěst Kristova odpuštění:

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Přišel jsem, abych hledal a spasil, co zahynulo.

Vyznání víry: Apoštolské (EZ – změny)

Píseň: 283