Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Iz 11,2

Introit: Toto praví panovník Hospodin: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha a učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,26–28)

Písně. 267,1-6; děti 631,1.5; 261,1-7; 267,7-10; 702

První čtení: J 1,29-34

Milí bratři a sestry,

Prorok Izajáš tu mluví – jak už víme z minulého kázání – o tom zaslíbeném zachránci, Výhonku z rodu Davidova, z rodu, který už byl v té době chatrný jako uschlý pařez. Nyní však bude oživen a vyraší novou silou, aby splnil Hospodinovu vůli a přinesl spásu lidu. Prorokuje o novém davidovském králi. Ne však takovém, po němž přijdou zase další králové. Ne. Tentokrát, v době největšího úpadku je ohlášena změna, pravý zlom v dějinách Izraele a zároveň v dějinách celé země a světa. Neboť tento král „tu byl dříve než já“, jak o něm vyznal Jan Křtitel. A my musíme dodat, že tím je myšleno: On tu byl dříve než všichni lidé. On je králem od věčnosti. Králem od Hospodina. To, že navazuje na rod Davidova otce, nám má připomínat jen některé společné znaky krále podle srdce Hospodinova: David nebyl vyvolen pro svou krásu, postavu, nebo odvahu, ale pro svou bázeň před Hospodinem. Nejmenší mezi bratry. Ale od chvíle pomazání za krále se Davida zmocňoval duch Hospodinův. A pokud kraloval v poslušnosti Božímu duchu, vedl si dobře a jeho kralování bylo skvělé! Jenže i od Davida, miláčka Božího, jak se mu v Písmu říká, jednou duch Hospodinův odstoupil. I David podlehl vábení hříchu. Nenechal se duchem Božím vést až do konce svého života. Podobně jako jiné velké postavy (Samson, Saul, Šalomoun) i David zklamal. Jeho dobrá služba nestačila, neobsáhla, nepřivedla dokonalou a trvalou záchranu lidu. A i když jeho pověst dosáhla až za hranice Izraele, přece nepřivedl národy k Hospodinu a k životu podle jeho vůle. Bez ducha Božího se jeho kralování pokazilo.

Izajáš však prorokuje o králi, který jako Výhonek na kmeni vypučí nečekaně, ale zdárně, krásně, mile, spásně a ničím své poslání nepokazí. Zárukou toho bude duch Hospodinův, který na něm spočine a již od něho neodstoupí. Protože tento vyvolený a na svět přicházející král bude až do konce svých dní zcela oddán Hospodinu a poslušně vykoná vše, k čemu bude poslán. Izajáš mluví na jiném místě o jeho narození z panny, z dívky. To nám zní známě. Podobně jako slova Jana Křtitele, když vzdal hold tomu přicházejícímu, který se pokorně postavil mezi hříšníky žádající křest na odpuštění. Jen při jeho křtu však sestoupil Duch svatý a spočinul na něm. „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ (J 1,32) Dáváme si ta biblická slova dohromady. Izajáš tu předpovídá, co se stane v budoucnosti. A jakého krále Hospodin posílá. Jaký má být podle jeho vůle, aby ji tu naplnil.

Duch je Pomazanému/Mesiáši dán také proto, že skrze něho bude mluvit Hospodin. My jeho slova máme brát vážně jako slovo Boží. Tak to prorok předpověděl. Dnes se spolu s tímto proroctvím vracíme na začátek. K zaslíbení. Před každými vánocemi stojí za to si tohle zaslíbení připomínat a těšit se z něho. Nebudeme zklamáni. Proroctví se naplnilo. Krále známe a jsme jeho učedníky. Dnes však čekáme jeho druhý příchod. Druhý advent. A než nastane, je dobré zkoumat tu moc, která mu skrze Hospodinova ducha byla dána. Podle charakteru tohoto ducha můžeme rozpoznávat, co je Boží vůle. Co máme přijmout. Za čím jít. Co odmítnout a vůbec si s tím nezačínat.

Moderní člověk 21. století, který již zažil leccos a třeba si i něco pamatuje z dějepisu – je člověk dost skeptický. Nedělá si iluze, že by mohl přijít dokonalý vládce, spravedlivý ke všem, bez osobních ambicí, nezištný, pravdivý v slovech i činech… Zároveň, přes tuto skepsi a zklamání z minulosti, se opakovaně ukazuje, jak dnešní člověk snadno doslova skočí na to, co se o mu o někom řekne; ukáže v mediích. Neřídíme se osobní zkušeností, že kandidát na zastupitele je člověk pravdivý a spravedlivý. Neznáme jej. Známe jen jeho reklamu. Mediální image. Skutečností pak býváme překvapeni a rozladěni.

Zde však můžeme svého krále poznat. Ten, kterého Hospodin za námi posílá a o kterém již proroci mluvili, bude uplatňovat čistě vůli Hospodinovu, protože bude naplněn jeho duchem. Boží duch na něm bude spočívat a nikdy neodstoupí.

Jaká jsou ta charismata, která byla králi od Hospodina, tomu Výhonku z pařezu Jišajova, darována? Jsou ohlášena ve třech dvojicích: moudrost a rozumnost, rada a bohatýrská síla, poznání a bázeň Hospodinova. To je výbava pro Boží kralování na zemi. Pro správu lidí na zemi. Vybavenost z ducha Božího. Ne skvělé vlastnosti. Ne vzdělání na nejlepších univerzitách. Ani pokrevní původ v královském rodu. Nic z toho – jakkoliv je to důležité a užitečné – není zárukou spolehlivé a trvalé vlády. Izajáš však uvádí všechno, co potřebné je. My bychom se pro své vladaře – myslím politiky a státníky – rádi dočkali moudrosti, rozumnosti a síly. Ale to ostatní jmenované se nám může zdát jaksi nadbytečné. Ale to není jen hromadění slov. Každé Izajášovo slovo o duchu Hospodinově má svůj význam.

Moudrost – přichází tam, kde je bázeň, úcta před Hospodinem. Spolu s moudrostí pak je tu i schopnost rozlišovat a rozpoznávat, co je Boží vůle. Duch rady je ve dvojici s bohatýrskou silou. Boží král není bezradný, ví si rady, netápe, ale energicky přijímá svůj úkol. Ujímá se jej. Má sílu uskutečnit jej. Pán Bůh nepůsobí jen chtění a poznání, ale i skutečné činění dobrého. Poznání a bázeň Hospodinova je stav harmonie vůči Bohu i lidem. Až bude celá země plná poznání Hospodinova – říká také Izajáš – tehdy tu bude nastolen nový věk. Věk krále podle srdce Hospodinova. Všechno je připraveno, aby mohl nastat. Kdy přijde? – Nevíme. Jen čekáme a jako ty družičky někdy usínáme. Ale připravovat se můžeme a musíme. I my jsme byli k tomu vybaveni. Jak to říkal Jan o přicházejícím Ježíši: „Ten vás bude křtít duchem svatým.“

Ten zaslíbený Výhonek je tedy nositelem ducha i mezi nás. Věříme, že přišel v Pánu Ježíši Kristu. On přece neuskutečňoval vlastní ambice. Nešel za svým ziskem. Ale poslušně a plně se nechal vést jen tímto duchem Božím. Jen tak mohl přinést pomoc a záchranu. Když sám sebe potlačil. Dal místo Boží vůli. Ta jej přivedla až na kříž, na kterém obětoval sebe sama kvůli lidem, za kterými přišel a které si tolik zamiloval. Mezi ně patříme i my.

A to je ten největší vánoční dar, z něhož se můžeme radovat. Výhonek z odumřelého dřeva církve i světa – Boží král, který kraluje v duchu Hospodinově. Když se modlíme, jak jsme to dnes s dětmi říkali, „buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi“, tak se modlíme v jistotě, že se tak jednou stane. Ježíš, který nás naučil takto se modlit, Boží vůli na zemi vykonal a zahájil nový věk. V něm se poprvé v dějinách uskutečnila dokonale Boží vláda na zemi. Apoštol to o Kristu vyjádřil takto: „V poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán!“ (Fp 2)

Přijď, Pane Ježíši, a osvětli celému světu, že v poslušné lásce k Bohu i bližnímu je spása. Amen