Mt 13:31-33   Ještě jiné podobenství jim předložil: Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;  je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Pověděl jim i toto podobenství: Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.

Introit: Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. Co jsme slýchali a o čem víme, to co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Ž 78,1–4

Písně: Ž 65,1-3; 674; 314; 699

1. čtení: Ezechiel 17,22-24

Poslání: 1Korintským 13,12

Milí bratři a sestry,

„Jako zrnko hořčičné skromně v ústraní, roste Boží království bez uvítání.“ Učili jsme se s dětmi zpívat nedávno. Pěkná a výstižná zkratka. Roste skromně v ústraní, nikdo je nevítá, ale!: Je to Boží království! A bude to Boží království! Jednou vyroste do tak viditelné a nepřehlédnutelné podoby, jakou má veliký strom, majestátní cedr, o kterém se píše v Ezechielově proroctví. Jednou bude skýtat takovou ochranu a takovou radost, jakou mají ptáci, kteří ve větvích toho úctyhodného stromu bezpečně hnízdí.

A hned vyložme i druhé Ježíšovo kratičké podobenství: „Království nebeské je jako kvas…“ Stačí, když žena přidá do velikého množství mouky malý kousek kvasu a ten kvas všechnu mouku prokvasí, probublá, naroste do velikých rozměrů a především – promění všechno. Takovou má ten kvas vitalitu. Takovou životaschopnost, rozumějme, má i království nebeské, říká Ježíš zástupům lidí, kteří o království chtějí něco vědět.

Ti lidé, ty davy lidí, stejně jako my dnes, ovšem viděli kolem sebe všechno jiné než království nebeské. Jako my, viděli, že zlo se roztahuje víc než dobro a láska, slibované pro království, které přinesl Ježíš. Zlo bují a hodí se na ně srovnání s plevelem z minulého podobenství, který roste rychleji než pšenice. Který se šíří urputněji a který také zákeřně proniká mezi ušlechtilé obilí; mezi všechno dobré a užitečné. Minule jsme byli ujištěni, že nakonec pšenice bude zachráněna a to znamená synové království budou ochráněni a odděleni od synů toho zlého. Ale nejde přehlédnout, že zatím žijeme v tomto světě, a tak zůstává pachuť po pleveli, který tu všude roste. A že to tak musí být, dokud nepřijdou žně; dokud Pán sám nevyšle své žence, aby zlo vytrhali a odnesli ke spálení.

Naše dvě dnešní podobenství nás však ujišťují: království opravdu roste a dokonce má v sobě takový potenciál, který si v ničem nezadá s plevelem. To je na Ježíšových slovech najednou provokativní. Ale jiné vysvětlení pro to není, než že nás chce ujistit, že i království má v sobě sílu přímo plevelnou a kvasivou, která vyroste ohromně a prokvasí veliké množství. Dostane se nahoru i doširoka, do daleka. A že to činí svou vlastní silou. Má takovou vlastnost. Království je účinnou protiváhou zlu.

Jeho počátky jsou však velmi nenápadné. Jsou malé, téměř neviditelné. A aby se jejich síla aktivizovala, musejí se dostat do prostředí, kde začnou růst. Zrno do země. Kvas do mouky. Nositel království do světa. A to se stalo. To už není podobenství – tak podobenství rozumíme ve skutečném světě. Království je tu zaseto, zakořeněno a roste, protože přišel Ježíš Kristus na tuto zemi. Přišel a pracoval pro nás. A jeho dílo pokračuje a nedá se zastavit. I když jeho působení bylo neokázalé. Dokonce je mnozí přehlédli. Ba, některé i odpuzoval svou náklonností k nízkým, bídným, hříšným. Co mezi takovými může začít slavného?, mysleli si. Myslí si lidé i dnes, když církev alespoň někde jde v Kristových stopách a slouží těm nejubožejším a hlásá nepopulární a nepopulistické pravdy o tom, že je lepší odpouštět než odplácet, lepší je ustoupit a smířit se, než prosazovat své názory hlava nehlava, že pokora je ctnostnější než hrdost. A stojí-li za tím. Za těmito posmívanými a nepopulárními pravdami. Je to stále ještě skrytý růst. Ještě stále pokračuje zjevení Kristova ponížení, ne slávy.

A z toho plyne jediné: že podmínkou pro velikost v budoucnosti, je malost, neokázalost na začátku. I po 2000 letech platí to, co Ježíš říkal na začátku: „Poslední budou první.“ „Kdo se ponižuje, bude povýšen.“ „Nebudete-li jako děti, nevejdete do království nebeského“ (18,3).

Vedle protikladu malý – velký je tu tedy také protiklad skrytý – zjevný. Platí pro obě podobenství. Semeno v zemi vidět není, kvas v mouce také ne, a přece to důležité již se vskrytu děje. Nikdo o tom nemusí vědět. Ale je dobré s tím počítat, když si nemáte zoufat, že nic dobrého se neujme a že nic se nedaří. Není to pravda. Jen je to pod povrchem. Vyžaduje to víru, důvěru v toho, kdo semeno zasel a kdo dává tu sílu růst a prorazit a udržet se navzdory překážkám v cestě. Tak je to s královstvím nebeským. Je mezi námi skryto – tak jako kvas zamíchaný do spousty mouky v díži. Ale uvnitř už se to zahřívá, už to pracuje a dere se. Malé a pak větší bublinky pronikají na povrch. Zvětšuje se objem. Tlačí se to ven. Někde míň někde víc.

Máme tu pozornost, abychom si všimli? A když si všimneme, máme dost představivosti a důvěru zahlédnout v tom nepatrném pohybu krásu? Ochranu? Pravdu? Bezpečí? Radost? – Pán Ježíš neužil jiný způsob, jak království nebeské tomuto světu, nám lidem, přiblížit a nabídnout. Zvolil způsob, nad kterým by se dnešní marketing musel otřást odporem. Vždyť místo slávy, která se v Boží moci nabízí, zviditelnil nízkost a chudobu. Jeho příchod na zemi do betlémských jeslí v chlévě – odmysleme si romantiku našich vánoc – takový příchod je z těch nejbídnějších. Neměli pro něho místa! A když chodil mezi lidmi, byl poutníkem, který neměl, kde by hlavu složil. Svým učedníkům nemohl nabídnout dobrý plat ani popularitu. Nemohl, nebo ani nechtěl? Protože věděl, že cestou slávy by nám nepomohl? Pomohl by jen sobě a svým blízkým. Přesně tak, jak to dělají lidé běžně po celé věky. – Ale on jednal jinak.

Kristova církev pak také musí být jiná než všechny organizace. U nich právem měříme prosperitu podle produkce, podle popularity a okázalosti. My však nemůžeme být jiní, než byl Pán Ježíš, pokud jeho církví chceme být. Ani pro nás nemá být malost a slabost odpudivá, nemá být na překážku na cestě do Božího království. I pro nás platí, že v malých poměrech je skryta veliká síla. Potenciál růstu a jednou i majestátu, který se mnohem víc než vzrostlé hořčici bude podobat majestátnímu libanónskému cedru, který má předobraz v proroctvích Starého Zákona. A k němuž se budou obracet o pomoc a hledat útočiště všechny národy a slétat se k němu jako ptáci do rozložitých, silných větví.

Ale pozor: abychom tu jen nepřevrátili znaménka a nezačali tvrdit, že všechno malé a chudobné je vlastně dobré a to že vyhledáváme. Tady nejde o naši vnější podobu. Jde o to, že nám Ježíš dává poznat svou moc, která vyrůstá z nepatrných a pohrdaných začátků. Přímo od jeho kříže, který nikdy – i po pokusech zkrášlit ho a pozlatit – nikdy nebude triumfálním nástrojem. A i když si kříž nejednou křesťané ve své pýše vzali za znak na své zbraně, přece to jiné národy nepřesvědčilo, aby se proto ke křesťanství připojili a vyhledávali v církvi útočiště. Jen ti, kteří pod Kristovým křížem opravdově žili, se stali přitažlivými, protože ukazovali k němu. V skrytosti, ale mocně, vitálně.

Bráním se teď tomu, abych řekla, že dnešní církev, protože nemá žádné zbraně ani bohatství, je tím místem. Tak tomu není. Církev – i ta ČCE – může jen následovat a ukazovat, kudy si tímto světem razí cestu království. To nezadržitelně rostoucí království nebeské, které je spojeno s Kristovým křížem a Kristovým zmrtvýchvstáním. Není to náš triumf; ale jeho. Protože on dává království nezdolnou energii a také protiváhu ke zlu. Nic je nemůže zastavit a zabránit mu, aby jednou vyrostlo jako mohutný strom a zjevilo svou slávu a krásu. Nikdo nemůže zastavit ten proces, v němž evangelium Pána Ježíše Krista prokvasí celý svět a dostane se všude. Chvála Bohu za to.

Modlitba: Pane Ježíši, děkujeme ti, že nás zveš do svého království. Prosíme, opatruj nás tak, abychom nepodceňovali sílu a energii tvého rostoucího království a beze strachu, jako to nejlepší, je nabízeli všem kolem nás. Amen.