Jk 5:7-8 Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Introit: Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu. (Ž 84,2n)

Písně: 615; s dětmi 632 ref; 367; 360; 452

1. čtení: L 21,25-33

„Buďte tedy trpěliví, bratří…!“ To je výzva navazující na Jakubova předchozí ostrá slova vůči bezohledným, poživačným boháčům v církvi (5,1–6). Ti, kteří jejich chování musejí snášet, jsou zváni k trpělivosti, která má své opodstatnění. Je možné zachovat trpělivost, protože to má smysl. O tom smyslu, důvodu k trpělivosti dnes máme slyšet. O důvodu, proč být trpěliví, i když s vámi někdo dokonce v církvi zachází tvrdě; když vás někdo trápí a vy se nemůžete bránit. Jakub zmiňoval upřenou mzdu dělníkům, kteří se proti boháčům nemohli postavit. Zato však jejich nářek volal k Hospodinu zástupů.

Je a všechny, kteří jsou poškozováni, znevýhodňováni či jakkoli ponižováni, tu apoštol povzbuzuje k trpělivosti. Dojdou pomoci. Dočkají se. Budou ospravedlněni a odměněni. Přijde změna! Už je připraven obrat v jejich situaci. – Věřím, že i my, i když nejsme zaměstnanci jiných členů sboru, kteří by nás vykořisťovali, můžeme v tom povzbuzování k trpělivosti najít smysl a přivlastnit si je. Vždyť mnozí a mnozí čekají na odpověď, na rozuzlení, na dostiučinění ve svém životě.

Ale s trpělivostí to je dnes trochu potíž. Trpělivost či vytrvalost znamená mít dlouhý dech. Neztrácet nervy. Neztrácet naději. Žít a dávat svým dnům smysl. Vydržet zátěž, i když zatím nevidíme, že by měla přijít změna k lepšímu. A stát pevně ve víře! Ne trpně, rezignovaně všechno snášet. Ale mít stále naději. S nadějí lze obstát, i když jinak je zle. Pravda, dnes nejsme cvičeni k trpělivosti. Nechci říct, že všechno, ale hodně věcí se nám nabízí hned. Někdy dokonce dřív, než na ně pomyslíme a než je začneme vyhledávat. Reklama na zboží, na půjčky, na dovolené atd. je na tom postavena. Za těch 30 let si zvykla i starší generace, natož ti z vás, kdo jste se narodil po roce 1989. A ono nejde jen o materiální věci – o nákup, který když PPL nepřiveze do druhého dne, tak už ztrácíme trpělivost. Jde to ruku v ruce s netrpělivostí v našich vztazích. V manželstvích a rodinách, v přátelstvích, v zaměstnání – nejsme zvyklí snášet nesnáze, či dokonce příkoří. Než bychom trpělivě pracovali na změně, raději všeho necháme, rezignujeme, jdeme od sebe …

Také do takových situací nás apoštol vybízí: „Buďte tedy trpěliví, bratří…!“ A trpělivé očekávání přirovnává k zemědělské zkušenosti. Jistě je srozumitelná i nám, městským lidem. Tedy: „Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.“ Podzimní i jarní deště dosud známe. I když jich je méně, než dříve. Čekáváme na ně. Ve východním Středomoří jsou tyto dešťové periody zvlášť významné. Jen se tu těm dešťům říká déšť raný – na podzim, kdy jim začínal nový rok; a déšť pozdní, na jaře. Rolník je v takové etapě dešťů musí jen čekat. Pro něho je to období pasivity. Tak se to jeví zvnějšku. A přece právě v době raného deště dochází k rozhodující změně: Půda se připravuje přijmout novou setbu. Pak v březnu a dubnu přijde déšť pozdní, který umožní, aby zaseté zrno vzklíčilo, začalo růst. A pro člověka je to opět doba nečinnosti, v níž se však zároveň děje něco rozhodujícího. Bez období dešťů by nedošlo k vyklíčení rostlin. Nedošlo by k růstu a zrání. Raný i pozdní déšť jsou nezbytnou podmínkou k získání roční úrody. Ta období dešťů by se dala prožívat negativně jako čas nečinnosti, pasivity a zkoušky trpělivosti. Ale běda, kdybychom tato období vynechali! Bez nich by setba zůstala v mrtvém stadiu. Nedošlo by k růstu, k němuž byla určena. To, co by se zdálo jako negativní, je ve skutečnosti pozitivní. To, co se jeví jako nehybná, pochmurná doba, je vlastně předpokladem života. Proto Jakub zvolil příklad dešťů, aby nás získal pro trpělivé očekávání.

„Buďte trpěliví“, totiž neznamená: nechte na sebe naložit všechna trápení a ústrky a trpně je bez naříkání snášejte. „Buďte trpěliví“, znamená něco víc: Objevte, jaký hlubší smysl vězí za tím, co se zdálo být beze smyslu. Nepřecházejte jen povrchně přes všechno, co se zdá být v cestě, ale srovnejte se s tím, mějte s tím trpělivost. Prospěje to a pomůže vašemu růstu.

Až do kdy? Jakub píše: „Buďte trpěliví až do příchodu Páně. … Vždyť příchod Páně je blízko.“ Od té doby, co ta slova napsal, se na zemi rané i pozdní deště vystřídaly tisíckrát a Pán stále ještě nepřišel. Od té doby přišlo mnoho válek a přírodních katastrof. Skoro tak, jak jsme to před chvílí četli u Lukáše a přece: život jde dál. Jistě, mohli bychom teď říct, že první křesťané se v tom mýlili, když očekávali brzký konec světa a brzký nový příchod Kristův. Ta napomínání k bdělosti a povzbuzování k trpělivosti jsou jen důsledkem toho, že tento omyl nepřiznali.

Ale jak to je? Neřekli jsme si právě, co je pravým uměním trpělivosti? Že je to odhalení toho pozitivního v tom, co na pohled nedává smysl? Schopnost vidět život, který už klíčí pod deštěm padajícím z těžkých temných mraků? Je to dobře, že líčení katastrof můžeme přenechat filmařům. Někdo se v tom dokonce vyžívá. Tento Jakubův text, ani ten evangelijní s tím nemají nic společného. Nekochají se v zániku. Lukáš napsal: Toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.“ (21,32) Vezměme tedy vážně, co říká: Každý v této generaci zažije konec. Každý z nás musí zemřít. Příchod Páně je blízko. Za touto větou je zcela střízlivá zkušenost. Nemáme nekonečně mnoho času k životu. Není to něco jako zemětřesení, když lidský život dojde k svému konci? Není každá smrt osobním zánikem světa? „Pán přichází náhle jako zloděj v noci“. Tento biblický výrok se hodí říct o smrti každého jednotlivého člověka – někdy více, někdy méně. Myslím, že o to jde, když je řeč o příchodu Páně: Tato slova si máme brát osobně. Neodsunovat je do spekulací o kosmickém zániku, ale střízlivě se jim vystavit sami. Můžeme v nich hledat příběh svého vlastního života.

Ten podzimní, raný déšť. A ten jarní, pozdní déšť. Růst a zrání. A konečně sklizeň. To všechno zapadá do obrazu jednoho lidského – mého života. Života, který směřuje k cíli. S trpělivostí pohlížejme na svůj život. Znamená to, že v něm budeme hledat dobrý smysl. Raný a pozdní déšť mohou být obrazem rozhodujících, klíčových období v životě. Jeho úseky, které snad prožíváme jako krize. Které možná jsou spojeny s bolestí, se strachem. Ale jsou nezbytné k tomu, aby v našem životě mohlo dojít ke změně a vývoji. Třeba, abychom vyrostli z dětské víry, kdy Bůh byl pro nás dědečkem s fousy, nebo jakýmsi loutkářem, který lidi vodí na provázcích. Abychom pochopili, že Ježíš není ten panáček ležící v jeslích, který jen nezúčastněně přihlížel, jak se kolem stromečku rodina pohádala. Jednou musí přijít doba, kdy se rozloučíme s takovým Bohem a naše víra dozraje k osobní důvěře, vztahu lásky k Pánu, který dává víc, než jen to, co vidíme a co můžeme mít hned. Proto, „buďte trpěliví, bratři!“

„Jako ten rolník na déšť, i vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.“ – Víme už, že čas čekání se obejít nedá. Není to však doba nečinnosti. Tak jako rolník v zimě zatím spravuje nástroje a čistí stodoly a chlévy, tak také každý z nás má v mezičase věnovat svou pozornost a své srdce věcem, které souvisejí s tím vyhlíženým okamžikem sklizně vyzrálé víry. Opravy a čištění se mohou obrátit i k tomu, co jsme třeba zanedbali vůči svým bližním. Vzpomeňme, z jaké situace psal Jakub: který napomínal boháče a povzbuzoval ty, kteří se neměli jak vzepřít jejich manipulaci. Tohle je jistě těžší než oprava jakýchkoli strojů a nástrojů. Jde o opravu srdce, aby vydrželo, neuspěchalo to, ani nevzdalo. „Posilněte svá srdce!“ Volá Jakub. Protože tohle neuspěcháte. Vaše srdce nemusí být na pokraji infarktu. Může být zahojeno, uklidněno, posíleno, protože všechno není na vás; na tom, jak se vám to tu na poli světa povedlo. To podstatné pro dobrou sklizeň jste neudělali přece vy, ale někdo jiný. Byl to Bůh, jehož setba byla položena do země. A on také má na starosti, aby z ní vzešla úroda. To, co se děje v skrytu, vy nevidíte, ale ono to pracuje ke žni. Základy Božího království byly opravdu položeny. Jen trpělivě čekejte, až přejdou rané i pozdní deště. Pak pro každého z nás se stane viditelným to, co je dosud skryto, ale co roste a zraje. Vytrvejte a buďte trpěliví. To je váš úkol. Víc od vás Pán nežádá. Ale ani ne méně! Trpělivě tedy čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Modlitba: Pane náš, Ježíši Kriste, děkujeme, že víme, koho očekávat. Že nežijeme pro smrt a prázdnotu. S vděčností vyhlížíme tebe! Prosíme, dávej zatím smysl našim dnům. Amen.