Lk 6:36-42  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.  Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.  Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.  Řekl jim také podobenství: Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?  Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ?  Jak můžeš říci svému bratru: Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,  a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Introit: Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. (Lv 19,2) Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je. (L 11,28)

Písně: 442; 690+ 682; VP-182; 397; 685

První čtení: Gn 3,1-7

Milé děti,

zde je odměrka s mnoha bonbony a průhledný kelímek: kolik byste naměřili kamarádovi, ne-kamarádovi, nepříteli, který od vás chce dostat bonbony? – Ukažte to. Ještě se tam vejde, když to setřeseme, tak ještě víc. Tomu se říká dobrá míra – vrchovatá, natlačená, natřesená. Kdo to dostane bude mít radost vrchovatou!

ČTENÍ evangelia podle LUKÁŠE 6,36–42

Dnes jsou na tabuli obrázky oka: Božího a lidského. Pán Bůh nás nejen vidí, ale i učí, jak my máme vidět jeho a také své bližní.

PŘEDŠKOLÁCI odejdou dozadu malovat obrázky.

V evg/L Pán Ježíš dvakrát mluví o lidském oku a vidění – ale ani jednou není to oko zdravé, vidění není v pořádku

1. slepé

2. špatně vidí – protože má uvnitř překážku (jako trám), přes kterou špatně vidí sebe, druhého člověka i Pána BOha

Potřebujeme dobré oči, správně vidět, abychom dobře, správně „měřili“ – pořád něco měříme. Ne jen s pravítkem a tužkou. Ale nejčastěji v hlavě: kolik vyměřit času pro druhé lidi, kolik lásky, kolik si kdo ode mě zaslouží pomoci. Odměřujeme, co odpustíme a co už ne – někomu víc někomu míň (učí to už ta dětská říkanka na prstech: myšička pro své děti vařila kašičku „tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic a na toho nejmenšího se nedostalo vůbec nic“). Tak to děláme. Od malička se to tak učíme – ani o tom nevíme. Ba, už se do toho rodíme. Sotva děti porozumí slovům, už slyší to šeptání: Jsi dobrej! Ale můžeš být nejlepší mezi lidmi! Podívej, co druhým všechno chybí; co dělají a říkají špatně. A ten hlas nám nabízí ještě víc: Když budeš chtít a snažit se, všechno je pro tebe možné! Můžeš být jako Bůh! – Všimli jste si? Tak to na začátku lidem říká had: „Budete jako Bůh…“

V evangeliu se píše o tom, že když přišel Pán Ježíš, tak hned na začátku hada, toho zlého pokušitele, usadil, umlčel, nedal si od něho namluvit, že se má postavit proti tomu, co chce Pán Bůh. A on, Hospodin, chce naše milosrdenství, ne nadvládu na ženou, mužem, dětmi, kolegy… Proto nám Pán Ježíš říká: „Buďte milosrdní jako váš nebeský Otec!“

Podobejte se Pánu Bohu v jeho milosrdenství. Jen v tom buďte jako Bůh! Na Pánu Ježíši se tomu můžeme učit. On je Boží Syn. Nenechal se zlákat hadem a proto se na člověka dívá jinak než lidé navedení tím pokušitelem. Boží oko hledí jiným způsobem.

Teď dejme pozor jak: Nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi, odpouštějte a bude vám odpuštěno, dávejte a bude vám dáno …dobrá míra, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. – Všimli jste si? Pán Bůh čeká na náš, jak budeme měřit, jak pozorně se budeme dívat a pak odměřovat druhým lidem. Pak podle toho bude On měřit nám. Vlastně to nechává na nás! Tak velmi nás bere vážně; důvěřuje nám. Podle nás a našeho pohledu nás pak posuzuje, nám odpouští a nám dává On. To je překvapení. Na to zíráme! Jak odměřujeme my druhým lidem, tak také On podle toho měří nám. Když jsme slyšeli, co nám říká Pán Ježíš, tak můžeme i my – podle něho zavádět ta nová Boží pravidla ve svém životě.

Třeba až teď pojedete na prázdniny. Poznáte nové kamarády. Někteří budou hned sympatičtí a budete jim snadno dávat všechno, co přejete sobě. Ale co když tak sympatičtí nebudou? Nebo dokonce k vám budou nepřátelští? – To bude těžší. Co když v jejich oku uvidíte nějaké smetí? Nebude se vám líbit, jak se chovají, jak mluví, co provedli… Uvidíte samé chyby.

A tu vám někdo bude našeptávat: s tím se nebav! Toho odsuď a nic mu nedaruj! Žádné odpuštění a žádné milosrdenství! A dokonce nám našeptá: Však jistě ani Pán Bůh takového člověka nemůže mít rád. A nemůže mu nic dobrého přát. A už budete tam, kde vás had chce mít!: Když budeme druhého člověka nemilosrdně soudit, zavrhovat, neodpustíme mu nic, co udělal a nic mu nedáme.

Tak zaslepeně se může chovat jen člověk, který špatně vidí – nevšimnul si, že ve vlastním oku má velké smetí, překážku jako trám velikou, která mu brání vidět, že ten druhý vlastně není celý špatný. Že on má i dobré vlastnosti. A že třeba čeká na to, jestli s ním promluvíme. Třeba čeká na naši pomoc a chtěl by leccos změnit, co dřív pokazil.

Ale když to s námi ani nehne, když budeme tomu druhému říkat jen o jeho chybách, protože nic jiného svýma zaslepenýma očima nevidíme – tak mu moc nepomůžeme. Pán Ježíš o tom pověděl to podobenství:

Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? – obr.

Jenom tak to může skončit. Oba se zřítí. Člověk zaslepený, s poškozeným viděním dělá pak špatné, přímo škodlivé věci:

soudí, zavrhuje, neodpouští, nedává tj. podle lidského vidění, když člověk chtěl být jako Bůh – všechno vědět a všechno vidět. Ale v tom se nedá žít. To se nepovedlo: Když se Adam i Eva na sebe podívali, najednou se jim to vůbec nelíbilo. Začali se stydět a schovávat. Ani Pánu Bohu, ani jeden druhému už se nemohli podívat do očí.

Ale Ježíš to tak nechce nechat. Proto přišel, aby nás vyléčil. A začal právě u našich očí:

„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku…“ – Toho si Ježíš na nás všimnul. Není to vlastně legrační? V oku mám trám a přitom se chci pustit do jemné oční operace. Nevidím na oči, a přece chci operovat oči druhého, v nichž je jen maličká tříska.

Aby však jeden druhému mohl pomoct, musí dobře vidět. Slepý slepému nepomůže. Je potřeba vidět dobře, jasně. My jsme si mysleli, že dobře vidět, je být schopen posoudit a případně odsoudit druhého člověka. Sebe pak postavit do lepšího světla. Ale být jako nebeský Otec, jak nám radí Ježíš, zn. něco jiného: být milosrdný jako On, který je dobrý i k nevděčným a zlým.

„Nesuďte, nezavrhujte, odpouštějte, dávejte…“ – to nám pomůže. Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ Řekl Ježíš, který sám hledí s láskou a milosrdně. A dává pozor, jak si to vybereme my.

Jak se to dělá, být milosrdný? Stát se milosrdným? Vždyť my už od těch dětských říkánek se učíme být nemilosrdní. Je to v nás hluboko. Protože zaslepenýma a trámem zakrytýma očima vidíme nejvíc jen sebe; díváme se nejvíc dovnitř – všechno pro sebe; aby bylo pro mě všeho dost, všechno nejlepší; mít přátele, kteří něco znamenají, něco mi mohou dát atd. Pro druhé málo nebo nic. A když jiní lidé nám nějak škodí, my jim budeme škodit také a ještě víc. Necháme si často namluvit, že je nemusíme mít rádi. Ž e jim nemusíme přát dobré věci. A když, tak jenom málo, ne plnou míru jako sobě.

A co je nejhorší: Nemocnýma očima neuvidíme ani Boha dobře. My jej však máme dobře, jasně vidět. Pak také dobře a jasně budeme vidět druhé lidi. Na Pánu Ježíši poznáváme, jaký je Bůh. Co to znamená být milosrdný: On si dobře všímal, že k němu natahují ruce lidé, kteří sami mají málo nebo nic a potřebují pomoc. Lidé, kteří nikoho nemají a hledají přítele, blízkého člověka, kteří jsou nešťastní také z toho, co provedli a teď tím trpí.

Proto Pán Ježíš nechal přicházet takové ubohé lidi, nemocné, osamělé, ale i hříšné a opovrhované až ke svému stolu. Zval je tam a říkal jim: „Pojďte, ať se u mě nasytíte, ať si od těch svých břemen u mě odpočinete, ať si můžete někomu postěžovat a nebo se konečně zaradovat. Dělal to. A jak to s ním dopadlo?

Lidé ho odsoudili a pověsili na kříž. Ale neodsoudil jej Pán Bůh. Protože sám Ježíš nesoudil. Odpouštěl. Dával vrchovatě. A proto nebeský Otec také jemu dal po smrti život plnou, dobrou, natřesenou měrou, život věčný. Amen.