Lk 2:13-14  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.

Písně: 287; Tichá noc – pěv. kroužek v 5 jazycích; 290; VP – 308+ 294; 297

1. čtení: Iz 66,10-14; L 2,1-12

Introit: Bůh, který řekl „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Ježíše Krista. (2Kor 4,6)

Milí bratři a sestry,

slyšeli jsme chvalozpěv nebeských zástupů; ale ono je tam přesně napsáno „nebeských vojenských oddílů“. Krásně to přeložili Kraličtí Bratři „rytířstvo nebeské“; to budeme užívat i my. A tento chvalozpěv nebeských rytířů byl vlastně prvním vánočním kázáním, prvním výkladem narození Ježíšova. Bez tohoto výkladu bychom tomu nemluvňátku v jeslích a celé té betlémské události nerozuměli ani my nyní, ani pastýři tehdy. To je podobné, jako když vidíme stůl Páně, chléb a kalich – pokud se nepřidají slova: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává a toto je má krev, která se za vás vylévá“, tak bez tohoto výkladu vidíme jen pokrm a předměty a jakýsi obřad. Ale žádný užitek z toho nemáme. Pán Bůh však sám se postaral, aby se nám narození Páně stalo srozumitelným a aby z něho jemu vzešla sláva a nám lidem radost a pokoj. K tomu jsou tu tedy ti andělé a množství rytířstva nebeského.

To první, co z andělského kázání o narození Páně slyšíme, je: „Sláva na výsostech Bohu“. K tomu, aby někdo získal slávu, je zapotřebí činu. A Bůh získal slávu, vážnost, majestát narozením Ježíše Krista. To je ten slavný čin! Ale jak vypadal? Ježíš ležící jako nemluvňátko v plenkách v betlémských jeslích – to je ta Boží sláva. A není žádná jiná! Je v tom, že se Boží Syn ponížil, že se všeho, i sám sebe docela vzdal, vše opustil. V tom je ta Boží sláva. V tom, že Ježíš přišel na svět za námi lidmi, že navštívil náš odcizený svět. V tom, že vzal na sebe náš úděl, naši bídu, naše hříchy, naše nemoci a naši smrt. V tom je sláva; jediná a celá sláva Boží. V tom, že se Ježíš rozhodl pro službu. Že volil smíření místo odsouzení, že se za nás a celý svět obětoval. V tom je ta Boží sláva. Ježíšovým ponížením, vtělením a obětí na Golgotském kříži se Bůh stal slavným a váženým. Ano, jesle a kříž jsou znamením Boží slávy na výsostech; My po lidsku hledáme a vidíme slávu tam, kde je moc, bohatství, úspěch, … S tím vším nemá nic společného Boží sláva. Ne skvělé rezidence, ale jesle. Ne trůn a meč, ale chlév a kříž, služba a oběť. Ne královská koruna, ale trnová – to jsou místa, odkud září světlo Boží slávy do temnot našeho světa a života, když nasloucháme a věříme tomu andělskému kázání . Víc se od nás neočekává. My k Boží slávě, kterou Bohu způsobil Ježíš Kristus, už nemůžeme docela nic přidat. Stejně jako jí nemůžeme nic ubrat. Na nás je, abychom pouze pokorně a poslušně vyznali: Ježíš Kristus narozený, ponížený, zavržený a ukřižovaný – to je Boží sláva! Na lidech zcela nezávislá a neporazitelná. A až budeme dnes přistupovat ke stolu Páně, tak máme vyznávat: Ano, Pane Bože výborně jsi to zařídil, když jsi za námi v Ježíši Kristu přišel a přinesl nám odpuštění a smíření. Já to potřebuji! A já to uznávám: Sláva je ve službě lásky a milosrdenství, v oběti, v sebezapírání a v odříkavém životě pro druhé lidi. Sláva je jen v ponížení a nesení kříže, v pokoře a v tichosti. Takto věřit, toto činit – znamená zapojit se do chvalozpěvu rytířstva nebeského a chválit Boha.

V tom andělském hymnu si také všimněme, jak je to s pořadím. Na prvním místě je Bůh a jeho sláva. Pak teprve lidé. A toto pořadí není nic proti člověku. Naopak pro člověka. Tam, kde sláva Boží zmizí z lidského života a světa, tam chybí velice důležitá perspektiva. Pro člověka není dobré, když zůstane on a jeho sláva na prvním místě. Jen zkuste říkat svému dítěti, že je smyslem vašeho života, že je cílem všeho vašeho usilování a nejvyšší hodnotou všeho. A brzy se setkáte s tvorem, který nemá úctu ani lásku ani vděčnost, který je sobcem myslícím jen na sebe. Ne, to není dobré, když jen jemu a jemu na prvém místě se dává sláva a stane-li se člověk mírou všech věcí a nakonec předmětem kultu. To pak vede ke koncům všeho lidského, všeho humanismu. Pak padají všechny vzácné hodnoty lásky, spravedlnosti. A nakonec padají i hlavy. – Tedy Bohu sláva na prvém místě! Teprve potom – ale pak je to jisté – se dostane i na člověka. Z díla Ježíše Krista, které přineslo na prvém místě slávu Bohu, mají užitek a požehnání všechny končiny země a všechna pokolení až po to naše.

To druhé, co je obsaženo v andělském kázání o narození Ježíše Krista, je: „Pokoj na zemi v lidech, které si Bůh oblíbil.“ Podobně jako sláva Bohu na výsostech, tak i pokoj na zemi lidem má svůj zdroj v narození, v příchodu Božím v lidském těle na naši zemi. Bůh proti lidem a proti zemi nic nemá. Chce mezi nimi přebývat. Tu velikou vzdálenost mezi sebou a lidmi, kteří se mu odcizili, překonává právě v tom narozeném betlémském dítěti. Nejen že tedy odstraňuje nepřátelství, ale tvoří společenství Boží lásky s námi. Takže se naše svědomí může upokojit a naše srdce uklidnit, že má z Boží strany jistotu odpuštění hříchů a radost ze smíření. I když to ještě není všechno, je i tento vnitřní pokoj velikým darem prospívajícím i zdraví tělesnému a duševnímu.

Pokoj na zemi lidem však také znamená pokoj mezi lidmi. Tedy smíření, které nám Bůh v Ježíši Kristu dává, je taková síla, že nechce zůstat omezena jen na mé nitro a srdce, ale proniká mezi lidmi, do lidských vztahů a působí odpuštění a smíření mezi námi, dříve rozzlobenými nebo uraženými. Tak vzniká společenství bratří a sester. Rodina sboru, shromážděná nejprve kolem stolu Páně, kde přijímáme odpuštění. Pak podmaněni láskou Boží odpouštíme svým bližním. Jsme vděčni za to, že se v tomto končícím roce všechny naše věci smějí srovnat a přehrady odstranit a že mezi námi nevládnou sváry, ale pokoj.

-Bůh se však nespokojil jen usmířenou rodinou víry kolem stolu Páně. Jeho pokoj má takový potenciál, že chce obsadit celou zemi. Pokoj Boží se nespokojil jen s pokojíkem našeho srdce nebo s omezeným prostorem sborů. Ano, Boží vánoční pokoj sahá až do oblastí sociálních, hospodářských a politických. Tam všude skrze služebníky Ježíše Krista, kteří jdou ve šlépějích svého Pána, se prosazuje smíření, dorozumění, spolupráce, důvěra, bezpečnost. – Křesťané zůstali mnoho dlužni tomuto pokoji, který přichází s narozeným Ježíšem a je určen zemi. Nyní však: není na naší straně důvod k pesimismu a rezignaci, která chce svět nechat, ať se zřítí do záhuby. Bůh se zasadil o pokoj. Bůh chce pokoj! Náš Bůh je Bohem pokoje. Vy smíte a máte být proto tvůrci pokoje. Prvními bojovníky tam, kde je třeba zápasit o překonání rozporů a překážek. Právě vy křesťané máte být nejvynalézavější a když jde o pokoj, také nejpodnikavější a nejodvážnější. Bůh chce pokoj na zemi. Příchodem svého Syna to osvědčil. Nemyslete si, že na malém člověku nezáleží. Vždyť Bůh zvolil tuto cestu, když poslal Syna jako nemluvňátko. Co může být bezbrannějšího! Všude tam, kde osvědčíte vůli k dorozumění, kde se zasadíte o odpuštění a smíření, všude tam přichází ten pokoj Boží na zemi. Cílem Božím je to dávné starozákonní proroctví: „Překují meče na radlice … a národ nepozdvihne meč proti národu.“ (Iz 2,4) Tento cíl nesmíme ztrácet ze zřetele ani v době po vánocích, kdy odezní sváteční mírumilovná atmosféra. To je cíl. Ale jsou tu opravdu lidé, kteří již nyní žijí v pokoji? Četli jsme, že pokoj na zemi mají ti, které si Bůh oblíbil. To neznamená nějaké protekční děti, Pánu Bohu nějak sympatičtější. Tak to u něj nechodí. U Boha je tomu jinak. Kdo byl nazván „milovaným“? Právě on, jeho Syn, který přišel v ponížení, chudobě a naprosté bezbrannosti. On, který celý svůj život věnoval službě v poníženosti a obětavosti. Tak tedy – v něm je pokoj na zemi, u něho pokoj hledejme. A pak už vidíme první průvod rozmanitých poutníků, kteří za ním šli a na tomto pokoji měli podíl: Josef a Marie, pastýři ale i pohanští mágové, starý Simeon a vdova Anna v chrámě a pak všechny ty zástupy hříšníků, celníků, dětí, rybářů, všech chudých a tichých, konče lotrem na kříži. To jsou zástupy těch, které si Bůh oblíbil. Možná se to některým nelíbí, jaký to je výběr. Ale takové je rozhodnutí Boží svobodné a svrchované vůle. Neodvolatelně se Bohu ráčilo – a nic na tom nelze změnit. Ti všichni mají již pokoj na zemi, protože vidí slávu Boží v tváři Ježíše Krista a její odlesk nesou na svých životech. To jsou i dnes všichni ti, kteří v pokoře a s radostí přijímají toho v jeslích uloženého a na kříži přibitého Pána a Spasitele Ježíše Krista. A ostatní? Třeba ještě mají vánoce, ale co pokoj v srdci a mezi sebou? Ježíš Kristus přišel proto, aby i oni jeho slávu spatřili a pokoje došli. Proto ještě jednou: Sláva na výsostech Bohu. Amen.