Adventní Posel 2017

Milí bratři a sestry,

letošní adventní a vánoční Posel je spojen i s oslavou sborového jubilea. Sborový archiv obsahuje velké množství listin a dopisů, které si vyměňovali naši předkové, otcové zakladatelé s úřady i se sousedními sbory. Mezi nimi se vyskytují i úryvky z Písma, které byly pak připomínány a opakovány. Zdá se mi, že byly vybírány se zřetelem na dvě věci. První: důvo­dem všeho obrovského snažení, které ke zřízení samostatného sboru bylo potřeba, je sám Kristus a věc Kristova, pro kterou stojí za to mnohé obětovat, pilně pracovat, doufat, a to vše ve vděčnosti. To vyjadřují například tyto verše z Epištoly Efezským: Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava (4,15). Nebo: On je úhelným kamenem pro celou naši stavbu (2,20). A vedle důvěry v Krista, Pána církve, je tu druhý motiv: prosba, aby se Hospodin po dlouhém čase pronásledování a pouhé tolerance evangelíků, přiznal k dílu, které tu ve jménu Kristově děláme. Bez toho by bylo vše marné. O tom čteme třeba v Žalmu 90: Vrať se, Hospodine! () Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným.

Je dobře si dnes připomínat, co to pro naše předky ve víře tehdy znamenalo, když získali právo zvolit své zástupce, presbytery. A poprvé v roce 1897 v samostatném sboru slavit se svými dětmi vánoce. Později pak povolat prvního faráře a stavět kostel. Po 120 letech my máme toto všechno a ještě mnohem víc. To je důvod k veliké vděčnosti. Ale také nás to zavazuje, abychom stejně jako oni tehdy, ani my dílo neopouštěli a znovu prosili, aby je Pán upevnil.

V té krásné předvánoční době, kdy vyhlížíme světlo přicházejícího Spasitele, nás zkušenost našich předchůdců může povzbudit ve víře, v lásce i v naději. Pán je věrný. Předávejme si navzájem doma i ve sboru tu dobrou zprávu, evangelium, že doprostřed nás přichází Pán Ježíš Kristus, kterému vše lidské, ano už to dětské snažení a klopýtání je blízké a projevuje nad tím svoji milost.

Vyprošujeme tuto milost Boží do vašich domovů i do společných shromáždění, ke kterým jste srdečně zváni.

S upřímnými pozdravy farářka Kateřina Roskovcová a kurátor Pavel Hamták

Ze sborového archivu o založení samostatného sboru

V sobotu 16. května, léta Páně 1896 konala se v modlitebně (Dlouhá tř., č. p. 109) za předsednictví důstojného pána seniora Jana Janaty z Chleb a za přítomnosti vzácných hostí, dvojctihodného pána Kociána z Hořátve, dvojctihodného pána Jelena z Poděbrad schůze všech přispívajících reformovaných údů z Nymburka, Drahelic, Kamenného Zboží a Dvorů. Usneseno s příkladnou jednomyslností, aby se s pomocí Boží v Nymburce utvořil samostatný evangelický reformovaný sbor, zřízený z dosavadní kazatelské stanice.

Dne 6. července 1896 podává užší výbor vysoké císařské královské evangelické vrchní církevní radě ve Vídni žádost za schválení založení sboru. (Dopis se šesti přílohami.) „V závěrku přednášíme ještě uctivou prosbu: Vysoká c. k. … rado, račiž vzhledem k tomu, že všichni údové nového sboru nymburského jsou národnosti české, laskavě k tomu působiti, aby výnos … vydán byl jazykem českým.“

Dne 11. listopadu 1897 došlo toto rozhodnutí: „Vysoká c. k. evangelická vrchní církevní rada vynesením ze dne 8. listopadu 1897 ráčila … k zřízení evangelického farního sboru helvetského vyznání v Nymburce přivoliti.“

V neděli, dne 28. listopadu 1897 o 11. hodině dopolední sešli se v modlitebně hlasovní údové nově utvořeného sboru, aby tu po 274 letech poprvé opět zvolili své starší. Po vřelém proslovu d. p. seniora Jana Janaty z Chleb přikročeno k volbě a zvoleni jsou téměř jed­nomyslně pánové: Karel Kulich, Václav Málek, Jan Šulc, Štěpán Šimáček, Jan Tachecí a Václav Jeník z Drahelic. Sbor tehdy čítal 457 členů.