Kázání

Podobenství o dělnících na vinici – Mt 20,1-16

Mt 20:1-16 Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.  Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.  Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,  a řekl jim: Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.  Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: Co tu stojíte celý den nečinně? Odpovědí mu: Nikdo nás nenajal. On jim řekne: Jděte i vy na mou vinici.  Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním! Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to,

O nemilosrdném služebníku – Mt 18,21-35

Mt 18:21 – 19:1  Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát? Ježíš mu odpověděl: Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.    S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.  Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven.  Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.  Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!  Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.  Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!  Jeho spoluslužebník mu

Podobenství o ztracené ovci – Mt 18,10-14

Mt 18:10-14   Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

Jako zrnko hořčice a kvas – Mt 13,31-33

Mt 13:31-33   Ještě jiné podobenství jim předložil: Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;  je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Pověděl jim i toto podobenství: Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.

O pleveli mezi pšenicí – Mt 13,24-30

Mt 13:24-30   Předložil jim jiné podobenství:„S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel? On jim odpověděl:‚To udělal nepřítel. Sluhové mu řeknou: Máme jít a plevel vytrhat? On však odpoví: Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.

Podivuhodná setba – L 8,1-15

Lk 8:1-15  Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly. Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek. To řekl a zvolal: Kdo má uši k slyšení, slyš.  Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.  On řekl: Vám je dáno znáti tajemství Božího království,

Modlitba má moc – Jak 5,13-16

Jk 5:13-16  zpívá Pánu!  Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.  Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.  Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

„Bude-li Pán chtít“ – Jak 4,13-17

Jk 4:13-17 A nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat – vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.  Vy se však vychloubáte a chvástáte.  Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

« Starší příspěvky